Článek
Historie Mercedesu zná už nějaký ten stříbrný šíp. Ten z roku 1937 měl označení W125, měl na tehdejší dobu neskutečnou aerodynamickou karoserii a extrémně výkonný motor V12 5,6 litru s dvojicí kompresorů. Na veřejné dálnici nikdy nikdo nejel rychleji než Rudolf Caracciola 28. ledna 1938 právě s tímto vozem. Jeho průměrná rychlost mezi Frankfurtem nad Mohanem a Darmstadtem činila 432,692 km/h!
Silver Arrow vs. Silver Arrow
Teď máme o osmdesát let později a Mercedes se rozhodl ukázat světu, že historii je možné opakovat moderním způsobem. Tohle je koncept, který má vyzdvihnout na piedestal design osmdesát let starý, a přitom jej popostrčit do budoucnosti. Auto, jak se spousta lidí a odborníků vyjádřila, je v podstatě nepopsatelné. Karoserie dlouhá 5,3 metru je extrémně aerodynamická. Hladké linie narušuje jen oblouk s křídlem za hlavou řidiče, který sedí uprostřed. A pak také zadní křídlo. To je ovšem výsuvné, takže v klidu je vůz zcela hladký.
Aerodynamika tu je hlavním jmenovatelem
Křídlo je výsuvné
Interiér vozu je moderní díky ohromnému digitálnímu displeji za volantem, ale i klasický, když tu najdeme obšití alcantarou a také dřevo.
Co je pod kapotou? No přece elektřina, co jiného? Na rozdíl od předchůdce je tu velký akumulátorový set o kapacitě 80 kWh a elektromotory o celkovém výkonu 550 kW. Jak rychle jede auto na svých 24palcových kolech, se ani nikdy nedozvíme. Tohle je jen koncept.
Tohle opřed osmdesáti lety určitě neměli