Unikátní sedan a první velké kombi. Designéři vzpomínají na druhou generaci Škody Superb

Superb druhé generace se jako sedan představil v březnu 2008, Superb Combi přišel o něco později, na podzim 2009.

„Druhá generace byla velmi svébytná a poprvé se tu objevilo kombi, které je podle mě opravdu povedené. U limuzíny ovlivnilo design mimo jiné i jedinečné řešení zadního víka TwinDoor, díky kterému byl druhý superb zároveň sedan i liftback. Interiér pak pokračoval v trendu vlastního řešení a auto posunul o notný kus dál,“ popisuje druhou generaci superbu Peter Olah, dnes vedoucí designu interiéru.

S jeho hodnocením druhé generace, během jejíž přípravy už v automobilce působil a připravoval i některé původní, ale nakonec nerealizované koncepty interiéru, souhlasí prakticky všichni jeho stávající kolegové z oddělení designu. A to včetně autora vzhledu exteriéru druhé generace Zdeňka Cibulky.

„Dostali jsme za úkol postavit velké auto na menší platformě PQ35, to byla sama o sobě výzva. Také jsem chtěl, aby byl vzhled druhé generace svébytnější, originálnější. Pracoval jsem s tím, že na autě musí být jasně vidět, že je značky Škoda, zároveň by mělo být vidět jak v celé modelové řadě, tak v porovnání s konkurencí,“ vzpomíná Cibulka na nelehký úkol postavit vůz přerostlé střední třídy na platformě, která sloužila pro auta nižší střední třídy. I kvůli tomu byla „dvojka“ jakýmsi jezevčíkem, autem dlouhým, ale poměrně úzkým.

Druhý superb je každopádně vozem, který je dodnes snadno rozpoznatelný. „Vycházel jsem také z toho, že má auto navazovat na první generaci, takže třeba u světel jsem začínal s jejich horizontálně převrácenou podobou a tu pak rozvíjel dál,“ prozrazuje Cibulka.

Další nezvyklé detaily si vyžádalo zmíněné dvojité otevírání víka zavazadlového prostoru, tzv. systém TwinDoor. Při stisku jednoho tlačítka se otevře pouze víko jako u klasického sedanu, jiným hmatem je však možné otevřít celou zadní část i se zadním oknem, takže byl superb zároveň vlastně liftback.

„Tohle řešení se projevilo na designu zadních sloupků a celé zádě. Musel jsem navrhnout i vybrání pro to dvojité ovládání víka a dlouho jsme řešili umístění registrační značky,“ vybavuje si Cibulka. Ta se nakonec nastěhovala do zadního nárazníku, což je poměrně neobvyklé řešení. „Superbu to ale opticky moc pomohlo,“ míní Cibulka. Navíc bylo toto řešení jednodušší z hlediska výroby.

To u kombi se takové detaily navíc řešit nemusely. „Přípravu kombi modelu tehdy dostal za úkol dnešní vedoucí designu exteriéru Karl Neuhold. Vycházel z mého návrhu limuzíny s tím, že auto je shodné po B sloupek, od něj dál je nové. S Karlem Neuholdem se na kombi tehdy výrazně podílel i tehdejší šéfdesignér Jens Manske a musím říct, že se jim ta práce náramně povedla,“ hodnotí Cibulka druhou karosářskou variantu.

Druhá generace si mohla na rozdíl od první novodobé dovolit i některé další novinky. „Škoda začala například více klást důraz na design kol a díky posunu techniky světlometů jsme mohli pracovat ještě více s detaily,“ přibližuje Petr Nevřela, který se specializuje právě na design světel a pracoval na faceliftu druhé generace superbu.

„Světla i další detaily faceliftu vznikaly už podle vizí šéfdesignéra Jozefa Kabaně. Úkolem bylo auto opticky rozšířit, při faceliftu jsme se v tomto úkolu mohli více opřít o LED technologie, které se tehdy začaly stávat běžnou záležitostí,“ vzpomíná Nevřela. Druhá generace po modernizaci z roku 2013 dostala jedinečné přední světlomety s denním svícením, které zvýraznilo motiv oka.

Nové bylo i provedení světlometů zadních, kde opět mohla do vzhledu více promluvit LED technologie. „Rozvíjeli jsme ideu škodováckého podpisu v podobě písmene C,“ říká Nevřela a dodává: „Jednotlivé modely jsme navíc hierarchicky odlišili tak, že fabia tehdy dostala C tvořené jedním precizním proužkem, octavia dvěma a superb po faceliftu třemi LED proužky.“

Proměnou prošel i interiér, který samozřejmě nadále používal mechanické a elektronické součásti z koncernové „zásobárny“, ale tentokrát již kompletně bez převzatých povrchových dílů.

„U přístrojové desky jsme nadále ctili jednoduchost a snažili jsme se ji opticky co nejvíce odlehčit a zároveň rozšířit. K tomu nám pomáhala i vysoká středová konzola a rozdělení přístrojové desky na vrstvy. Velkou roli v optickém rozšíření sehrála třeba i dekorační lišta, která prochází přes celou přístrojovou desku až ke dveřím. Chromové orámování nízkých a širokých ofukovačů, rádií a ovládání klimatizace zase navozovalo pocit prémiovosti,“ popisuje filozofii Miroslav Jaskmanicki, který je autorem designu interiéru druhé generace.

Detail, který tým designérů interiéru tehdy řešil, byl deštník, jenž byl překvapivým bonusem první generace. „Druhá generace se sice protáhla a stále měla vzadu rekordní prostor, ale přesto jsme vedli diskuse, jestli má být deštník víc záležitostí pro pasažéry vzadu, nebo vpředu,“ dodává Jaskmanicki.

Nakonec došlo k jeho přesunu do předních dveří, kde byl deštník k dispozici jak pro řidiče, tak spolujezdce. To si samozřejmě vyžádalo trochu nové pojetí výplně dveří tak, aby byl pro deštník prostor.

Na trhu vydržel dvojkový superb až do roku 2015, kdy dorazila třetí generace. Svého předchůdce, kterého se prodalo jen 133 tisíc kusů, dalece překonal. Škoda udala přes 600 tisíc superbů druhé generace.