Článek
Elektromobily jsou považovány za emisně čistou alternativu aut se spalovacími motory, ovšem to do značné míry kvůli absenci výfuku. Z hlediska celého životního cyklu vozu je to něco jiného - např. Volvo loni přiznalo, že výroba elektrických aut znamená podstatně víc CO2 než výroba konvenčních aut.
V řadě případů je také otázkou, kde a jakým způsobem se berou suroviny pro výrobu baterií elektrických aut. A právě na tuhle část elektromobility se zaměřuje nové rozhodnutí Evropské unie.
Od července 2024 budou muset výrobci zveřejňovat kompletní uhlíkovou stopu baterie, od těžby přes výrobu až po recyklaci. Tato data pak EU použije k nastavení limitů emisí CO2; ty by mohly platit už od roku 2027.
Ceny materiálů jsou vysoké, příchod levných elektromobilů je v ohrožení
Výrobci budou také muset recyklovat více a více materiálu z doslouživších baterií, jako je měď, kobalt, lithium, nikl nebo olovo. Očekává se, že recyklace lithia dosáhne do roku 2027 50 %, do roku 2031 dokonce 80 %.
Kromě toho společnosti, které budou chtít dodávat na evropské trhy, budou muset dokázat, že suroviny pro výrobu baterií byly získány odpovědným způsobem. To znamená, že se bude sledovat způsob těžby a zpracování a také obchodování se surovinami.
Je namístě se nicméně ptát, jestli to už tak vysoké ceny elektrických aut nezvedne ještě více - či snad spíše, jak velký bude nárůst cen. To by znamenalo pro vidinu dostupnosti elektromobilů širokým masám další velkou ránu.
Kupříkladu lithium se v současnosti těží dvěma způsoby - jednak čerpáním kapaliny obsahující tento prvek, jejím následným odpařováním a extrakcí lithia z kaše, která zůstane. Pro odpařování je třeba rozsáhlých mělkých nádrží.
A jednak těžbou – např. v Austrálii, která je jedním z největších těžařů minerálu spodumenu, z nějž se pomocí pražení a vymývání kyselinou sírovou získává prášek obsahující lithium. Oba procesy znamenají velkou environmentální zátěž.
Extrémní růst cen lithia brzdí snahy zlevnit elektromobily
