Článek
Americký automobilový průmysl po desetiletí prosperoval díky rovnováze mezi montáží aut na domácí půdě a dodávkami součástek z celého světa. Tato rovnováha se nyní výrazně rozkolísala. Prezident Donald Trump oznámil 25% clo na všechna dovážená vozidla a zároveň prohlásil, že automobily vyrobené v USA nebudou podléhat žádnému clu. Problém je ale v tom, že žádné vozidlo není vyrobeno kompletně ve Spojených státech, což znamená, že žádné není před cly zcela chráněno.
Přibližně 53 % nových vozidel prodávaných v USA je sestaveno na domácí půdě. Ale mnoho komponentů, které tvoří tato vozidla, pochází z jiných zemí, přičemž často překračují hranice několikrát před konečnou montáží. Každé překročení hranice podle nové politiky ponese nové clo. Zvláštní asistent prezidenta Harrison Fields upřesnil: „25% clo bude uplatněno na dovážená osobní vozidla a lehké nákladní automobily, stejně jako na klíčové automobilové díly, s možností rozšířit cla na další díly, bude-li to nutné.“
V praxi by výrobce automobilů musel kompletně přepracovat celý svůj výrobní a dodavatelský řetězec, aby se clům vyhnul – což je extrémně nákladný a náročný, ne-li rovnou neproveditelný proces. Spotřebitelé samozřejmě mohou očekávat, že část tohoto břemene ponesou, ať už v podobě zvýšených výrobních nákladů, nebo vyšších cen.
Wall Street Journal (WSJ) použil jako příklad Ford F-150 modelového roku 2024. Tento vůz je montován v Michiganu a Missouri, ale podíváme-li se pod slupku, je výsledkem globálního úsilí. Pneumatiky pocházejí z Jižní Koreje, litá kola z Mexika, poloosy z Kanady. Celkem se na nejprodávanějším americkém pick-upu podílejí součástkami více než dvě desítky zemí. Podle Daniela Ivese ze společnosti Wedbush Securities podíl zahraničních dílů v americkém automobilovém průmyslu činí přibližně 40 %, přičemž dodává, že „americká auta vyrobená výhradně z amerických dílů jsou fikce“.
Americká auta vyrobená výhradně z amerických dílů jsou fikce.
WSJ sledoval cestu ojnice a odhalil, jak jsou dodavatelské řetězce propletené. Začíná to surovým hliníkem v Michiganu, který putuje do Ontaria, kde je odlit. Poté se vrací do USA, cestuje do Mexika, vrací se do Wisconsinu a nakonec končí v Michiganu, kde se namontuje do motoru. A ten je pak převezen do Ontaria, kde je zabudován do hotového vozidla. To je celkem šest překročení hranic pro jedinou komponentu.
Podle odhadů společností Cox Automotive a Barclays by clo mohlo přidat k ceně vozidla vyrobeného v USA asi 3000 dolarů (cca 69 000 korun) jen kvůli překračování hranic mezi Mexikem a Kanadou. Přidejte k tomu dalších 400 dolarů (cca 9000 korun) z cel na ocel a hliník, plus náklady na dodatečná cla specifická pro jednotlivé díly, a konečná cena může být ještě vyšší.
Zastánci cla tvrdí, že vytvoří pracovní místa tím, že povzbudí výrobce k přesunu výroby do USA. Analytici však naznačují, že větší posun by mohl být směrem k automatizaci spíše než k najímání lidí. Dočasné pozastavení cel vůči Mexiku a Kanadě navíc přispělo k nejistotě. Pro výrobce, kteří se rozhodují o přesunu provozů zpět do USA, nedostatek konzistence ztěžuje dlouhodobé plánování.
