Tři unikátní Alfy Romeo se prodaly za neskutečnou sumu

Koncepty aut jsou většinou poplatné své době, ať už představují současné auto, které se chystá do sériové výroby, anebo předpovídají budoucnost. Když se za nimi po pěti, deseti či třiceti letech ohlížíme, jsou zajímavé spíš nostalgicky. Trojice konceptů Alfa Romeo B.A.T. je však výjimkou.

Vznikly perem designéra Franca Scaglioneho, když pracoval pro karosárnu Bertone. Samostatně tato jména nebyla na přelomu 40. a 50. let nic speciálního. Karosárna po druhé světové válce hledala svůj smysl, neboť zakázkové stavby pro nejbohatší z nejbohatších, kterými byla živa v meziválečné době, byly ve válkou zdecimovaném světě nepříliš životaschopnou obchodní strategií.

Scaglione byl zase řadovým, nepříliš známým designérem. Měl ale nějaké zkušenosti z letectví, a když u Bertoneho nastoupil, jeho kreace měly obrovský úspěch. Jmenujme např. Abarth 1500 Biposto z roku 1952.

Právě na úspěchu biposta bylo založeno rozhodnutí postavit tři koncepty pod sdruženým názvem Berlina Aerodinamica Tecnica – zkráceně B.A.T. Ostatně, biposto bývá označováno B.A.T. 1.

Prvním ze tří konceptů je B.A.T. 5, odhalené na turínském autosalonu v roce 1953. Číslo 5 má proto, že Scaglione předtím pracoval na čtyřech návrzích, které ale zavrhl a do výroby – jediného kusu, samozřejmě – se dostala až pětka.

Třebaže na to nevypadá, vůz je zamýšlen jako silniční. Má tedy světlomety, které jsou ale schované v blatnících, když zrovna nesvítí. To pro co nejnižší aerodynamický odpor, který Scaglione správně označil za největší překážku rychlosti a efektivity.

B.A.T. 5 má bez použití počítačů či větrných tunelů koeficient odporu 0,23, což ho dodnes řadí mezi nejlepší produkční auta, včetně dnešních vozů zaměřených na co nejnižší spotřebu. Díky tomu také s výkonem motoru pouhých 43 koní zvládl nejvyšší rychlost až 198,9 km/h.

O rok později se, také na turínském autosalonu, představil koncept B.A.T. 7. Jako i oba další i on byl založen na tehdy moderní Alfě Romeo 1900. Závěr jeho příprav byl velmi hektický, vůz byl dokončen tak pozdě, že Nuccio Bertone a Franco Scaglione ho těsně před otevřením bran autosalonu dovezli do Turína po vlastní ose.

Byl ještě výrazně aerodynamičtější než jeho předchůdce; koeficient odporu vzduchu činil pouhých 0,19, což je na absolutní špičce mezi produkčními vozy, na roveň Volkswagenu XL1 nebo GM EV1.

Posledním z tria konceptů je B.A.T. 9d, představený v roce 1955. Poprvé se v přípravě angažovala i automobilka Alfa Romeo, která vycítila, že jí ujíždí marketingová příležitost. Vůz tak měl být praktičtější pro použití na silnicích.

Proto jako jediný má tradiční masku chladiče Alfy i s logem, proto má viditelné, třebaže zakrytované světlomety a zmizelo zakrytování kol. Odpor vzduchu se tedy o něco zvýšil.

Tato tři auta byla v nabídce aukce moderního umění pořádané domem RM Sotheby’s dne 28. října. Třebaže vozy většinu svého života žily odděleně u různých sběratelů, nyní byly prodávány jako jeden celek. Původní odhad vítězné ceny byl až 20 milionů dolarů, tedy 467,6 milionu korun. Vozy se ale nakonec prodaly za „pouhých“ 14,84 milionu dolarů, tedy 347 milionů korun.