Článek
Prakticky veškerá auta, dnes považovaná za kultovní, se zrodila v západní Evropě nebo Americe. Minivozy Citroën 2CV, Volkswagen Brouk, Fiat 500, anebo sportovní Porsche 911 či Ford Mustang ale přeci jen mají jednoho „bratříčka”, který vznikl na té krušnější straně železné opony – Trabant 601. Vyráběl se dlouhých 27 let a jeho poslední exemplář sjel z výrobních pásů v saském městě Zwickau 30. dubna 1991, přesně před 30 lety.
Trabanty P50 vyjíždějí z továrny ve Cvikově, leden 1958
Jeho výroba začala v roce 1963 jako druhá modernizace původního modelu P50, který se vyráběl od roku 1957. Jeho účel byl stejný, jako měl tehdy už nesmírně oblíbený „západní” Volkswagen Typ 1 – nabídnout auto za nízkou cenu co nejširším masám lidí. Jeho jméno znamená „družice” či „nohsled” – vybrali ho v euforii po vypuštění sovětské družice Sputnik.
Prostorné wartburgy jsou dodnes ve stínu slavnějších trabantů. Výroba skončila před 30 lety
Během běžné kariéry si Trabant 601 i jeho předchůdce s označením 600 vysloužil od ostatních motoristů spíše posměch, což dokládají i přezdívky „splašené trsátko” nebo „bakeliťák”. Narážely na to, že karoserie nebyla z plechu, ale z duroplastu, směsi odpadní bavlny a pryskyřic. Méně už je však známo, že kostru, na které byly duroplastové výlisky připevněny, tvořila ocel.
Výroba trabantů byla náročná na počet dělníků. Foto ze září 1959
Až nenávist řidičů jedoucích za ním vzbuzoval trabant kvůli oblakům namodralého dýmu valícím se z výfuku. Pod kapotou totiž téměř po celou dobu výroby, tedy od roku 1957 až do konce 80. let, pracoval dvouválcový vzduchem chlazený dvoutaktní motor.
Dvoutaktní motory spalují kromě benzínu i olej – pro správné mazání je nutno olej s benzínem míchat. Takže stačilo, aby někomu při tankování „ujela ruka”, do benzínu přidal více oleje než výrobcem doporučená 2-3 % a trabant za sebou vytvořil kouřovou clonu, kterou by mu v některých případech záviděla snad i posádka válečné lodi při námořní bitvě.
Trabanty i závodily. Tento byl zachycen v říjnu 1966 při Velké ceně ČSSR.
Emise aut ale tehdy nikoho moc netrápily a majitele trabantů kromě toho, že vůbec mají nějaké auto, těšilo i to, že východoněmecký plastový zázrak nabízel „za málo peněz hodně muziky” – tedy, odhlédneme-li od pouhých 26 koní výkonu.
Lacinější nové auto snad ani nešlo koupit – koncem 70. let přišel Trabant 601 v ČSSR na 36 500 korun, přičemž nejlevnější škodovka stála o 20 tisíc více a cena téměř nedostupných západních aut v Mototechně atakovala 200 000 korun. Pokud se navíc podařilo sehnat trabanta ve verzi kombi, zvané Universal, dal se podle pamětníků s jeho pomocí postavit i dům.
Trabant 601 Universal
Ve východním Německu byl přitom trabant – ale i další automobily – nedostatkovým zbožím. Běžní zájemci se zapisovali do pořadníků s čekací dobou přesahující někdy i 10 let. Zákazníci si nemohli moc vybírat a továrně to umožňovalo plánovat výrobu na dlouhou dobu dopředu.
Vynalézaví lidé nicméně přišli na způsoby, jak systém obejít, jako zájemci o auto se často přihlašovali i prarodiče. A když se někdo dostal na řadu nevhod, vždycky přiděleného „trabiho” se ziskem prodal.
Označit interiér trabantu za spartánský by bylo slabé. Zkraje výroby byly i výstražné dvojblinkry za příplatek. Pravá páčka pod volantem je řadicí páka, mrňavý pedál úplně vpravo je plyn.
Koncem 80. let ale spolu s rozpadem sovětského bloku skončil i „propracovaný” systém na prodej automobilů, a to nejen v NDR. A z kdysi netrpělivě očekávaného trabantu byl rázem nepotřebný zastaralý výrobek, o který nestáli ani v Turecku. Už během exodu východních Němců přes Prahu na podzim 1989 zůstaly stát na malostranských ulicích desítky opuštěných autíček. Po pádu komunistického režimu v NDR si pak tamní občané houfně kupovali západní ojetiny a trabanty se likvidovaly ve velkém.
Trabant 601 sedan po boku Wartburgu 353, dalšího známého východoněmeckého auta
Trabantu nepomohla ani velká změna, ke které výrobce přistoupil na samém konci 80. let, když pod kapotu zabudoval čtyřtaktní motor. Nepocházel ovšem z vlastního vývoje, byl to zážehový čtyřválec z Volkswagenu Polo o objemu 1,1 litru. Auto kvůli tomu prošlo náročnou úpravou – nádrž se přestěhovala od motoru dozadu a díky hrdlu v zadním blatníku už řidič nemusel při tankování otvírat kapotu.
Trabant 1.1 se čtyřválcem.
Trabant 601 byl v té době zoufale zastaralý ve všech myslitelných ohledech – a proto mu moderní motor nemohl pomoci. To však nebylo vinou automobilky, ta plánovala 601 vyrábět nejdéle do roku 1967 a pak měla přijít další modernizace nebo nový model. Snahu blokovala východoněmecká vláda, která modernizace považovala za nepotřebné a obávala se zvýšených nákladů.
Čtyřtaktů, vyráběných od roku 1988, tedy vzniklo jen 38 865 kusů. Běžných Trabantů 601 přitom opustilo brány továrny v saském Cvikově o mnoho řádů víc, oficiální údaje hovoří o více než 2,8 milionu kusů. K tomu je nutné připočíst asi 131 000 vozů předchozích verzí P50 a P60/600. Do dnešních dnů jich ale přežil jen zlomek.
