Test Volva V60 T8: Čtyři stovky klidných kobyl ve švédském kombi

Poté, co modely S60 a V60 přesedlaly na modulární platformu SPA, kterou využívají i větší modely, má švédská automobilka v čínských rukou v rámci střední třídy velmi silné hráče. S moderními základy, které dovolily pěkně odladit jízdní vlastnosti a povedeným interiérem platí za zajímavou alternativu na pomezí mainstreamu a prémiové nabídky.

Kombi V60 se vyrábí ve Švédsku a na rozdíl od sedanu produkovaného v USA jej koupíte i s dieselem. Mimochodem velmi povedeným. V nabídce je i několik zážehových čtyřválců, které doplňují plug-in hybridní varianty T6 Twin Engine a T8 Twin Engine.

Spojení nabíjecího ústrojí s kompaktním zážehovým motorem je dnes už skoro povinností - pokuty za flotilové emise se žádnému výrobci platit nechce.

Absence větších pětiválcových či šestiválcových motorů sice pořád mrzí, ale emisní hon na domnělé čarodějnice kosí velké motory ve střední třídě i u konkurence. A silný plug-in hybrid, který má Volvo vyvinutý již ve třetí generaci, se již stává reálnou výhodou.

Je pozoruhodné, jak Volvo postupem času dokázalo rozehrát design svých kombi do takové elegance. Dřívější krabice se nejdřív kulatily možná až příliš, větší V90 vypadá zas trošku jako jezevčík. Ale s V60 si to všechno tak nějak sedlo.

Auto je na pohled krásně vyvážené a myslím si, že s roky stárnout příliš nebude. Nejedná se o designový výstřelek, ale solidní produkt. Takovou atmosféru od tohoto auta přesně čekám.

Testovaný vůz je ve verzi R-Design. Stejně jako v případě nedávno testovaného S60 se jedná o otázku vkusu, ale já bych ve Volvu rozhodně velká kola, agresivnější nárazníky a černočerný interiér s hliníkovým obložením nechtěl. U této značky jsem fanouškem světlých interiérů, dřevěného obložení a balónovějších pneumatik. Drsnější výraz k autu nesedí ani z hlediska jízdního projevu, k tomu se ale ještě dostaneme.

Co se interiéru jako takového týče, vadí snad jen menší vstupní otvor vpředu. K poměru k délce auta má na svou koncepci V60 možná až zbytečně dlouhou kapotu. Středový sloupek tak musíte při nastupování hodně „obejít”.

Sedí se tu ale příjemně nízko, sedadla jsou skvělá, zpracování interiéru jakbysmet. Ani vzadu se nesedí na vysoké lavici, takže se tu pohodlně uvelebí i vyšší jedinci. Vždyť s 4761 mm je aktuální vydání o 126 mm delší než minulá generace, rozvor se protáhl o 96 na 2872 mm. Kombíky od německé trojice Audi, BMW a Mercedesu tak překonává jak na délku, tak na šířku. Baterie najdete ve středovém tunelu, takže zavazadelník má stále skvělých 529 litrů objemu.

Infotainment umístěný už tradičně na výšku mi vyhovuje svou grafikou, jednoduchým rozvržením a rychlou odezvou. Za několik testů jsem si tento systém vážně oblíbil a je mi příjemné zjišťovat, že to hezky a jednoduše jde i bez kopírování všeobecně uznávaného iDrive od BMW.

Pod zkratkou T8 Twin Engine AWD se technicky skrývá kombinace dvakrát přeplňovaného dvoulitru o výkonu 303 koní, jemuž sekunduje osmistupňová samočinná převodovka a elektromotor na zadní nápravě.

Nejprve bych rád zdůraznil, že systémových 390 koní neznamená vše. Jen zrychlení z nuly na sto těsně pod pět sekund vám připomene, jaké výkony tohle auto umí podat. Co se pružného zrychlení týče, jde rovněž o velmi rychlé auto, jenže pocitově byste ubíhající čísla netipovali.

V60 je skvěle odhlučněna a svůj výkon podává tak sametovým způsobem, že vás to ale vůbec nebaví. Motor nasadí vcelku nepříjemný zvukový projev a auto prostě jede. Nic vás nemotivuje šlapat na plynový pedál, tudíž nástupce ostrých kombi od Volva z let devadesátých v tomto autě nehledejte.

Přidejte k tomu i odtažité řízení, které má přibližně ve čtvrtině rejdu zvláštní umělý odpor. Tužší podvozek R-Design spolu se vší tou sportovně vyhlížející atmosférou kolem je tudíž docela zbytečný. Vůz sice dokáže maskovat přidanou hmotnost zdatně a jako každé moderní Volvo se nenechá rozkymácet, velmi precizně pracuje na nerovnostech, ale o trošku více uvolněnosti by mu slušelo.

Tomuto ústrojí totiž sedí spíše klid. A klid dodá i řidiči, který ví, že pod pravým kotníkem a má vždy dost síly na to, aby se dostal ze svízelné situace. Například předjel co nejsvižněji kamion.

Po většinu jízdních situací se software stará o pohotovou reakci obou pohonů, jen bych si dovedl představit ještě trošku lépe vyladěný přechod mezi elektrickým ploužením a náhlým připojením spalovacího motoru, když jedete klidným tempem. Mám akcelerátor ve stejné poloze a při sepnutí zážehového agregátu auto lehce cukne, začne zrychlovat výrazněji. V kontrastu s klidnou povahou auta jsou takové věci znát více.

Skvěle má Volvo vyřešenou infografiku řidičova displeje. Přesně poznáte, jak ještě můžete šlapat na plyn, aby se neprobudil spalovací motor. Na režim Hybrid či Pure jednotka elektrický pohon upřednostňuje. Na plné dobití vůz dle protokolu NEDC ujede 56 kilometrů, počítejte reálně spíš s hodnotou mezi 40 a 45 kilometry. To je pro většinu lidí dostačující pro dojíždění do práce.

Ovšem stejně jako u ostatních plug-in hybridů platí, že musíte mít možnost nabíjet vůz doma či v práci, nejlépe na obou místech. Jinak se s vybitým bateriemi vůz chová jako full-hybrid - na elektřinu jezdí jen minimálně a pod 10 litrů spotřeby se v průměru nedostanete. Mnohem lépe vám poslouží klasická varianta bez těžkých baterií a elektromotoru.

Pochválil bych V60 i za velmi povedenou práci semi-autonomního řízení. Drží se krásně uprostřed pruhu, i díky spolupráci s mapovými podklady a nejedná zbrkle v hustším provozu. Nemám ale rád, když se auto řidiče snaží vychovávat. Nad 140 km/h systém odmítá fungovat.

Volvo V60 mám jako model rád a tomu, kdo hledá rodinné kombi s velikostí „tak akorát”, je klidným řidičem a ocení skandinávský styl bych tohle auto jednoznačně doporučil. Jenže ne zrovna přesně to, které vidíte na fotkách.

Plug-in hybridní ústrojí má automobilka takřka skvěle odladěno a představa elektrifikovaného kombi je lákavá, jen bych osobně zvolil variantu T6 Twin Engine. Má sice o 50 koní od spalovacího motoru méně, ale to vás z výše uvedených důvodů nemusí vůbec trápit. Ušetříte 75 tisíc.

Ještě raději bych ale nezaškrtnul variantu R-Design, abych si užíval typičtější atmosféry a klidnějšího odpružení.

Koneckonců, tento vůz není žádnou lacinou nabídkou. Testovaný kus už se vyšplhal na dva miliony korun. Pokud zůstaneme v rámci plug-in hybridní střední třídy, to jsou téměř dvě Škody Superb iV či Peugeoty 508 Hybrid. Nejlevněji T8 koupíte od 1 594 900 korun, zmiňované T6 TwinEngine s 350 koni přijde nejméně na 1 519 900 Kč. Například BMW 330e s výkonem 292 koní začíná na 1 250 600 korunách a na cestě je letos i kombi.