Test Volkswagenu Tiguan Offroad: Když chcete do terénu víc než vůbec

Paket Offroad je na Tiguanu docela důležitý. Je to ve své podstatě “jen” výbavová verze, ale na rozdíl od jiných podobných neznamená jen znáčky na karoserii a vyšší cenovku. Zvenčí ho poznáte zejména díky přednímu nárazníku upravenému tak zásadně, že skutečně zlepšuje nájezdový úhel - z 16° na 24°.

Kromě něj je to zvenčí v podstatě standardní Tiguan s mohutnou, pick-up Amarok připomínající přídí; té by se při faceliftu, který model čeká letos, měl zbavit. A při pohledu z profilu se člověku zdá, že vůz končí moc brzy.

Zevnitř mi to ale tak nepřijde. Prostoru na zadních sedačkách je dost, i když si řidičovo sedadlo nastavím podle sebe, a ani kufr není podměrečný. Vpředu nevnímám problém v žádném směru, usadím se tu snadno, ale podobně jako ve Škodě Karoq - s ní Tiguan sdílí technický základ - jsou pedály hodně blízko a mám tak dojem, že sedím v náklaďáku. Tento posez, který u spousty konkurentů nevnímám, chce trochu zvyku.

Přední sedačky jsou docela tvrdé i na koncern Volkswagen a jejich látkový potah má v sobě jakési gumové tečky, které nejsou úplně příjemné, a to uvnitř sedím v dlouhých kalhotách. Vidím v tom snahu o kompromis mezi hadicí omyvatelným potahem a normální látkou, ale tohle má spíš nevýhody obou.

Plusem ale budiž, že zadní sedačky jsou posuvné v docela velkém rozsahu, čímž lze i zvětšit kufr, pokud by vám jeho standardní objem nestačil. Chytré jsou také sklopné stolky, ale nejsou vždy vodorovné a nepůsobí, na rozdíl od úplně všeho ostatního v tomhle autě, příliš bytelně.

Tlačítkem startuji dvoulitrový vznětový čtyřválec pod kapotou; rachot dieselu je trochu slyšet, ale jen na volnoběh u studeného motoru; po zahřátí, či dokonce za jízdy, je motor výtečně utlumený a v kabině o něm téměř ani nevíte.

Všímám si, že tohle auto má analogové budíky; po dlouhé době řídím něco z koncernu Volkswagen s přístrojovým štítem “postaru” a je to příjemně osvěžující. Palivoměr a teploměr chladicí kapaliny mají vážně dlouhé stupnice, což sice dává dojem, že Tiguan žere jak tank, ale aspoň jsou hezky čitelné.

Stejně tak je lépe čitelná rychlost na tachometru, i přes změnu stupnice u 60 km/h. A spotřeba vážně není špatná, velmi svižnou jízdou s převodovkou většinou v režimu Sport - ten režim dělá údajně ve spotřebě velký rozdíl dle zkušeností kamaráda se Škodou Karoq s totožným pohonným ústrojím - mám po pár stovkách kilometrů průměr 7,4 l/100 km.

Motor, jak stojí i výše, je perfektně utlumený - až tak dobře, že by za jízdy leckdo nepoznal, na jaké palivo běží. Nejvíc je rozdíl oproti benzínu vidět v tom, že motor na dnešní poměry docela dlouho žhaví. Jeho další nevýhodou je relativně nízký výkon; lepší volbou bude 190k verze dvoulitrového TDI, anebo benzín o stejném objemu i výkonu.

Trochu horší to je s převodovkou. Obecně odladěná je dobře a ani ve standardním jízdním režimu zbytečně nepodtáčí motor a nečiní vůz letargickým, to palec nahoru. Zároveň ve sportovním režimu nedrží kvalty do nesmyslně vysokých otáček; jezdím raději v něm, neboť převodovka lépe podřazuje před zatáčkami.

Jenže při rozjezdu na zpátečku do kopce nechá vůz po uvolnění brzdového pedálu sjet dopředu, než spojka zabere. Řešením je držet brzdový pedál levou nohou, pravou přidat plyn a až pak pustit brzdu, ale pokud to nevíte, můžete se dostat do kolize třeba se stromem, před kterým jste těsně zastavili. A že se to stát může - tohle auto se lehkého terénu nezalekne.

A to jak díky zmíněnému nárazníku, tak i díky velmi dobře fungujícímu asistentu pro sjezd prudkých kopců, který je standardně aktivní v jízdním režimu Offroad. Že Volkswagen u tohoto auta myslí i na jízdu mimo asfalt, dokazuje režim “Offroad Individual”, v němž si můžete nastavit všechno podle sebe. Ovšem, ten není unikátní pro paket Offroad, mají ho i jinak vybavené Tiguany.

Dobře mimo asfalt funguje i pohon všech kol, byť na asfaltu v zatáčkách nepomůže tolik, jako např. ten ve voze Suzuki Vitara. Rozjezd do kopce v blátě mu však nečiní nejmenší problém ani na silničních zimních pneumatikách, a takové situace jsou jeho hlavním účelem.

Tiguan totiž v žádném případě není sporťák, jezdí přesně tak, jak byste od SUV téhle velikosti čekali. Do zatáček je třeba zpomalit a něco jako informace od podvozku, co se děje, či dokonce potěšení z řízení neočekávejte. V dálničních rychlostech je však vůz i přes svou relativně krátkou a vysokou karoserii velmi klidný a je slyšet jen rádio a vítr zvenčí.

Tiguan Offroad je jako model pro spoustu zákazníků zajímavý. Jeho kompaktní rozměry, všestrannost, schopnosti na silnici i v lehkém terénu a vyjma seřizování jasu přístrojů v kabině i uživatelská jednoduchost jsou působivé.

Kdybych už Tiguan ve své garáži chtěl, zvolil bych nejspíš dvoulitrový benzín o 190 koních, ale to jde spíše o osobní preference. U paketu Offroad v ceně 23 900 korun bych se dlouho rozhodoval, jestli víc chci lepší přední nárazník, nebo zda mi víc vadí nepříjemný potah sedaček.