Test Volkswagenu T-Cross 1,0 TSI: Nutná součást portfolia

T-Cross se designérům vážně povedl, vypadá moderně a šik, přesně tak, jak to zájemci o malý městský crossover chtějí. Přední světla ve tmě hezky svítí, skutečnost, že mlhovky mají klasické žárovky místo diod vůbec nevadí, a zadní světla se designově povedla. Plusové body u mě získávají za to, že svítí i do strany.

V kabině jsou největší výhodou sedačky - mají hezké potahy, slušné boční vedení a jsou dost pohodlné. Překvapivě na Volkswagen nejsou ani příliš tvrdé. A taky se všechno hezky „volkswagenovsky” ovládá - pokud máte s produkty této značky zkušenost, budete se tu cítit jako doma.

Necítím se tu stísněně. Místa tu je tak akorát, „za sebe” se se 184 cm výšky vejdu bez větších problémů a do kufru se dá i něco naložit. Háčky na tašky nicméně nejsou vyřešeny příliš dobře, dovedl bych si představit tři, čtyři přilepené zespoda na hraně krycího plata.

Všechny plasty v interiéru jsou však bohužel tvrdé, na dotek nepříliš příjemné a ovladače na volantu nejsou tak intuitivní, jako ve větších Volkswagenech, které pro ovládání adaptivního tempomatu nabídnou třetí páčku pod volantem.

Digitální přístrojový štít má stejné výhody a nevýhody, jaké jsou tomuto systému vlastní i v ostatních autech, které jsou jím vybaveny - ze třech režimů si nedokážu najít nějaký, ve kterém bych dobře viděl zobrazenou rychlost. „Budík” není dobře čitelný kvůli tomu, že dílky stupnice jsou pořád stejně velké, ale jednou znamenají 10 km/h, podruhé 20. A když přepnu do jiného zobrazení, číselné zobrazení rychlosti je v pravém dolním rohu, příliš daleko linii pohledu na silnici.

Zajímavým detailem je ovšem možnost přehodit mapu z centrálního displeje infotainmentu do budíků a naopak. Můžete si tak přesněji navolit, kde co chcete vidět. Ovšem, na rozdíl třeba od Renaultů systém nezvládá zobrazovat v budících instrukce navigace, když vás navádí Waze nebo Mapy Google skrz Android Auto.

V takovém případě jste odkázáni na centrální displej. Pokročilé zrcadlení telefonu, ať máte Android nebo „jablko”, budete chtít používat, neboť informace o dopravě vestavěné navigace nejsou nic moc, zejména ve městě s hustou a nevyzpytatelnou dopravou, jako má Praha.

V městském provozu se T-Crossu líbí nejvíc, je příjemně malý na to, aby se propletl a vešel úplně všude, a díky relativně vysoko posazené sedačce je dobře vidět ven. Pouze kolem dolních konců A-sloupků a zrcátek je výhled poněkud omezený, ale v tom T-Cross není výjimkou.

Když už jsem zmínil Prahu s dopravou, budu pokračovat stejně u podvozku T-Crossu, neboť pražské ulice jsou pro podvozek auta očistcem. Právě tady, na nerovnostech v silnici, se snad nejvíc ukazuje, že je tohle auto levné.

Podvozek je na velkých kolech celkem hlučný a mám dojem, že kola ztrácejí kontakt se silnicí, když po hrbolech přejíždím rychleji. A znáte takové ty boule a vlny v asfaltu, vytvořené těžkými vozidly na odbočovacích větvích křižovatek? Nemusíte jet nijak zvlášť rychle a vůz na nich začne ujíždět do strany. Ujíždí celý, nikoliv jen příď či záď, a zcela předvídatelně, ale příjemné to přesto není.

V těchto intencích je také chování auta na okreskách - nerovnosti přejíždí úplně stejně a v zatáčkách trochu zaklekne na vnější přední kolo. Přesto mě však jízda v T-Crossu svým způsobem baví, asi zejména pro jeho nízkou váhu. Pohybuje se nadšeně, jeho tříválec přitom svébytně vrčí, a i přes řadu minusů mi dokáže vyloudit úsměv na tváři.

Ono svébytné vrčení tříválce samozřejmě nesedne každému. Je dost hlasité a pořád přítomné. Kombinace tohoto motoru s manuálním šestikvaltem mi například ve Škodě Scala vážně nesedla kvůli mizerné reakci motoru na pedál plynu a spojky, která zabírá jen na malinké části dráhy pedálu. Možná se mi to jen zdá, ale v T-Crossu je to trochu lepší. Nemyslím tu reakci motoru na plyn, ta je pořád tristní, ale práce se spojkou, a s tím i rozjíždění, je nepoměrně snazší.

Síla motoru samozřejmě není kdovíjak velká a dlouhé zpřevodování nepomáhá, takže v dálničních rychlostech na šestku plný plyn nic moc neznamená. Udržujte ho ale „nafoukaný” mezi třemi a čtyřmi tisíci otáček na okreskách a lehký T-Cross jezdí obstojně svižně a ani prodleva turbodmychadla není až tak příšerná, byť samozřejmě nezmizí nikdy.

Zmíněný adaptivní tempomat ovšem funguje zcela bez výhrad, vzdálenost od auta před sebou udržuje úplně stejně, jako to zvládá podstatně dražší T-Roc a i třeba mnohem větší a „dospělejší“ Seaty Ateca nebo Tarraco.

Jenže i když je jízda ve stylovém T-Crossu svým způsobem fajn a pokud vám sedí volkswagenovské interiéry, bude se vám tu líbit. Tohle auto ale má v Česku jeden zásadní problém - Škodu Kamiq.

Základní výbavy příbuzných jsou srovnatelné, přesto je Kamiq prostornější a o téměř 60 tisíc levnější. Jeho digitální budíky mají ten jeden klíčový režim, který mi vyhovuje, a to je to nejdůležitější, lépe jezdí na všech typech silnic se všemi možnými povrchy.