Test Subaru XV e-Boxer: Mimo asfalt umí, ale nestojí málo

XV je pro značku Subaru velmi důležitý model – v roce 2018 byl nejprodávanější z nabídky značky v Evropě. Zkraje roku 2019 se objevil drobný facelift, v jehož rámci přibyl i elektrifikovaný dvoulitrový „boxer“ – plochý motor s protiběžnými písty.

Na vzhled Subaru nejezdí; zákazníci téhle značky si její auta vždycky kupovali spíš navzdory tomu, jak vypadají než pro to. I tak je ale třeba se na fotografie dívat pozorně – všimněte si světlé výšky 220 mm, o jaké si běžné dnešní crossovery můžou leda nechat zdát. Naznačuje, že tohle auto nebude žádné ořezávátko.

Nasedám za volant, kde mě vítá trojice displejů. Každý zobrazuje odlišné informace, každý se trochu jinak ovládá, a přestože jsem za volanty různých moderních Subaru strávil už docela dlouho, nedokážu si na tento systém zvyknout. Díky ale aspoň za možnost zobrazit v horním displeji teplotu oleje a do toho největšího promítnout Android Auto či Apple CarPlay.

Po stránce připojení k vnějšímu světu Subaru nabízí ještě vlastní systém, nazvaný Starlink. Je třeba si k němu stáhnout aplikaci do telefonu, ale upřímně, nezabývejte se tím. Jediný reálný přínos Starlinku vidím v předpovědi počasí, a tu dnes zvládne každý smartphone sám.

Centrální displej nicméně zaslouží pochvalu za jemné rozlišení a fyzické ovládací prvky pod štěrbinou pro CD; ta je dnes už taky výjimkou. Dále chválím jednoduché seřizování jasu kolečkem vlevo od volantu, ne zrovna měkké, ale slušně komfortní sedačky a dostatek prostoru.

Zavazadelník vypadá malý, ale když sklopím zadní opěradla, dostanu dovnitř celé „dospělácké“ kolo bez rozebírání. Líbí se mi také způsob, jakým je navržen dolní konec A-sloupků a ukotvena zrcátka – je tudy slušný výhled.

Ten ocením zejména v terénu – právě tam jsem totiž XV vzal. Že zvládne docela dost, jsem zjistil už při Subaru Snow Days ve Finsku zkraje února, ale tam byly cesty připravené konkrétně pro Subaru a bylo by nečekané, kdyby nastal nějaký problém.

Tentokrát tedy XV beru do offroadového polygonu v západních Čechách a spoléhám na to, že terénní režim, nazvaný „X-Mode“, poctivý pohon všech kol a slušná světlá výška budou stačit.

Cestou tam zkouším hlavně adaptivní tempomat, který funguje velmi dobře. Bohužel, to stejné nemůžu říct o aktivním hlídači jízdních pruhů – tomu příliš nevěřím. Všímám si také, že 150 koní e-Boxeru v XV, které je oproti Foresteru podstatně menší, nepůsobí jako podměrečný motor.

Offroadový areál ve Vřesové není tak rozmanitý, jako třeba středočeské Milovice, ale zato nabídne táhlé výjezdy a zajímavé výhledy. S čím si s Milovicemi, kde jsem testoval např. Suzuki Vitara, nezadá, je bláto. Krátká, ale o to intenzivnější přeháňka vytvořila z horní vrstvy hlíny – jezdíme po bývalé výsypce skrývky z povrchového dolu – mazlavé bláto, na němž to klouže i skutečným offroadům s pneumatikami typu mud-terrain.

X-Mode spolu s pečlivou volbou stopy však všechno zvládá – jak bláto, tak i odlehčení protilehlých kol, a díky slušné světlé výšce ani neškrtám spodkem. Do kontaktu se zemí jen sem tam přijde spodní hrana předního nárazníku; nájezdový úhel není zrovna velkorysý. Nicméně když nevjíždím tam, kde je mi už předem jasné, že bych zůstal, jsou všechny ostatní překážky otázkou toho, správně si najet.

V režimu X si také všímám, že vůz nevypíná spalovací motor ani v rámci fungování start-stopu, nechá ho prostě pořád běžet. Elektromotor využívá jen jako pomoc dvoulitrovému boxeru při rozjezdech a výjezdech do prudkých kopců.

Na asfaltu XV netrpí odporem ke svižné jízdě, jako větší Forester, i když sporťák to samozřejmě taky není – nemá na to výkon. Chování podvozku je přesto zajímavé. Když jedu v zatáčkách o něco rychleji než děda ve favoritu s platem vajíček za zadním oknem, je na XV silně znát motor před přední nápravou a skoro bych vůz odsoudil jako nezajímavý.

Jenže stačí přidat, vzít zatáčku pod plynem, a podvozek se začne celkem úspěšně snažit o neutrální chování. Ukáže svou ohromnou spoustu přilnavosti i na pneumatikách, které o ostrém ježdění slyšely jen mezi řečí v továrně, kde vznikaly. A opět mi ukáže, že Subaru je stále ještě pojem.

S vědomím toho všeho nemám spotřebu 7,9 l/100 km, které jsem dosáhl po týdenním testování, za nepřiměřeně velkou. Musím se ale ptát, jestli za to e-Boxer skutečně stojí – během 752 kilometrů díky němu motor neběžel 2 h 23 min a bylo uspořeno 1,553 litru paliva. Ano, litr a půl na 752 kilometrech. V současných cenách benzínu to je nějakých 42 korun.

Když XV vracím, říkám si, že bych si ho i docela rád koupil. Jenže pak si vzpomenu na Suzuki Vitara, podívám se do ceníku XV a znejistím – ano, XV je větší, pohodlnější, schopnější a celkově lepší než Vitara, ale je lepší o 350 tisíc korun?

Nutno ale dodat, že cenu lze velmi snadno srazit dolů volbou výbavy Active místo testované Executive. Ta nenabízí zas tolik navíc – X-Mode a bezpečnostní systém EyeSight s adaptivním tempomatem je pro XV ve standardu –, ale cenu zvedá neřestně. Tedy upravuji otázku – je XV lepší než Vitara o 190 tisíc korun?

Odpověď na ni si budete muset najít sami dle vlastních preferencí. Promluví do toho i převodovka CVT v Subaru, která nesedne každému, a taky větší světlá výška, lepší světla a dálniční schopnosti oproti Vitaře. U mě by XV e-Boxer ve výbavě Active asi vyhrálo – verze Executive je prostě příliš drahá –, ale jen velmi, velmi těsně.