Test Subaru Forester e-Boxer: Boduje čtyřkolkou, ztrácí v interiéru

Nová generace Foresteru, která je na světě od roku 2018, se od té předchozí zvenčí liší jen trochu - novými světly. Jako tomu bylo u Subaru vždy, tohle auto si lidé nekupují pro jeho vzhled, nýbrž pro jeho schopnosti - a vzhledu navzdory. Nutno nicméně říci, že to „lesníkovi” v rámci možností docela sluší.

Nasedám za volant - sedačka je docela vysoko - a jako první zkouším systém, kterému se tu říká DMS, Driver Monitoring System, česky Systém sledování řidiče. Jeho primární funkcí je hlídat, zda řidič nespí či nekouká do mobilu - a na obojí opravdu funguje, jak zjistím později.

Také ale díky sledování obličeje každému z pěti uložených řidičů nastaví klimatizaci, zrcátka, sedačku a displeje. To se hodí, pokud vůz chcete třeba sdílet v rámci rodiny, ovšem samozřejmě, jako celek tento systém vyvolává obavy na téma „velký bratr”. Forester nicméně není připojený k internetu, má jen standardní eCall z eurounijního nařízení.

Tedy, seřizuji sedačku, zrcátka a všechno ostatní a ukládám pozice do paměti. Z důvodů, které stále příliš nechápu, to musím dělat pomocí pár tlačítek na volantu pomocí toho menšího, toho horního ze dvou displejů na palubní desce. Ten středový, dotykový a slušně velký, slouží jen infotainmentu. V nové generaci přeci mohl být nový systém… ale nic, berme to jako ten vzhled.

Další pozoruhodnou vlastností je perfektní výhled z místa řidiče. Okna jsou obrovská a A-sloupky tenké, a to i u svých dolních konců. A díky zrcátkům na plechu dveří, ne ve špičce okna, jsou slepé úhly tímto směrem minimalizované.

Kromě toho je všude dost místa, a to i na zadních sedačkách a v kufru. Na papíře by tomu rozvor náprav 2670 mm a celková délka jen lehce přes 4,6 metru ani nenapovídaly, ale nepotkáte ohled, ve kterém by chyběl prostor. Snad jen, pokud byste chtěli převézt třeba dveře - dvoumetrovou věc do auta normálně nestrčíte, limit je 1856 mm, jak prozrazují neobvykle detailní technické specifikace, které jsem k autu dostal.

Telefon připojený přes Android Auto, metal hraje, konečně startuji. Po studeném startu motor běží docela dlouho někde u 1900 otáček a na sériové silniční auto je jeho běh překvapivě neklidný. Oproti jiným autům trvá podstatně déle, než otáčky spadnou na běžnou cca tisícovku, ale čekat na to samozřejmě není nutné, než vyrazíte.

Jak jsem psal už po prvním seznámení s e-Boxerem, malý elektromotor umístěný v převodovce pomáhá s pohybem v nižších rychlostech. Na to funguje skvěle a zejména jeho točivý moment je znát.

Tento systém je někde na pomezí mild hybridu a standardního „full” hybridu, protože kapacita baterie je sice vážně malá a motorek slabý, ale vůz se dokáže pohybovat jen na elektřinu; jen kousek a musíte se plynového pedálu sotva dotýkat, ale na elektřinu jezdí, a to se počítá.

Baví mě rozjíždět se co nejvíc na elektřinu a snažit se, aby spalovací motor naskočil co nejpozději. Bohužel, tohle přepnutí z elektrického na benzínový pohon není sladěné úplně dokonale - autem lehce zaškube. Nikoliv silně, ale na hybridní auto docela znatelně.

Většinu času Forester samozřejmě jezdí na benzín a bude záležet zejména na vaší pravé noze, s jakou spotřebou. Ze Subaru Snow Days ve Finsku vím, že pokud se člověk snaží, jde to i hluboko pod 8,1 litru, které hlásí katalog v kombinovaném režimu; já jsem jezdil v průměru za 9,3 l/100 km.

Chování auta ve vyšších rychlostech nicméně snížení spotřeby pomáhá. Ideální tempo je tak okolo 120 km/h, protože nad tuto metu už je v kabině docela velký aerodynamický hluk. Ale není to nic, co by se nedalo vydržet, takže když chcete jet rychleji, žádný problém.

Točitým okreskám nicméně Forester neholduje. Vůbec nic vás v něm nevybízí jet rychleji - sedačka, řízení, posez za volantem, to všechno je stavěné tak, abyste jezdili zvolna, s klidem. Jediná součást, které ostřejší průjezd zatáčkami vyloženě nevadí, je podvozek se symetrickým pohonem všech kol - ten funguje skvěle, ať děláte cokoliv.

Nabízí dost jistoty, ale zároveň z vás nevytřepe duši, je obstojně pohodlný, ale v ostrých zatáčkách či na křižovatkách se nenaklání přes rozumnou míru. Nutno ale uznat, že na nerovnostech bych ocenil trochu měkčí sedačky.

A co terén, když máme ten pohon všech kol? Forester má dvě varianty offroadového režimu, nazvaného X Mode - jednu pro štěrk a sníh, druhou pro bláto a hluboký sníh. Jejich gros je upravení chování řídící elektroniky pohonu všech kol, trumfem zase, že Forester nerozhodíte zvednutím dvou protilehlých kol do vzduchu. Tenhle režim stačil jak na finský sníh zkraje února, tak i na všechny šotolinové a bahnité cesty středních Čech, kam jsem ho vzal tentokrát.

Konečně je třeba zmínit asistent dálkových světel, který se chytá i některých světel kolem silnice, nikoliv jen aut před sebou, a adaptivní tempomat s udržováním v jízdním pruhu, které naopak fungují bez jakýchkoliv výhrad.

A zamyslet se nad tím, jestli je Forester e-Boxer za svou cenu dost dobrým na to, aby i někdo jiný než zarytý Subarista měl motivaci si ho koupit. Konkurence ve formě Toyoty RAV-4, Seatu Tarraco anebo Renaultu Koleos totiž nabízí také docela dost.

Ve výsledku to bude otázka priorit. Koleosem se lépe jezdí dlouhé trasy, Tarraco je v interiéru hezčí a hodnotnější a „ravka” se zvenčí zalíbí fanouškům Star Wars. Subaru z nich má nejlepší podvozek a pohon všech kol, ale za cenu podivného uspořádání a ovládání displejů v kabině. I přes to by u mě z této skvadry měl Forester hodně velkou šanci na první místo.