TEST: StreetKa, pohodlí pro dva

Ale život dal tentokrát zapravdu optimistům. Jak jsem se mohl nedávno přesvědčit na mezinárodní novinářské prezentaci tohoto jedinečného otevřeného vozu mezi malými automobily v Cannes, novinka už vyjíždí za prvními zákazníky.

Ač má na vývoji Fordu StreetKa lví podíl designerské studio Ghia, o samotné doladění vozu a jeho přizpůsobení podmínkám sériové výroby se poté postarali Fordovi konstruktéři a designéři společně s týmem věhlasného Pininfariny, kterému také byla svěřena výroba. Ta je prakticky rukodělná.

Atraktivní linie tohoto vozu s elegantní a zároveň dynamickou karosérií si rychle dokážou podmanit okolí. Magnetizovaly především zraky mládeže. Ale ani těm, kteří nehodlali vzít na vědomí projíždějící novinku, to přece jen nedalo, aby se neohlédli za vábivým sportovním zvukem motoru. Přítomnost kabrioletu na silnicích brala na vědomí většina protijedoucích řidičů.

Vzhledově je Ford StreetKa výraznější než model Ka, od něhož je odvozen. Karosérie dostala ostřejší rysy, více hran, k čemuž přispívají takové prvky jako jiné přední reflektory a zadní svítilny a jinak koncipované robustnější nárazníky. Při pohledu z boku si zvlášť člověk uvědomí, jak se díky volbě dvoumístného kokpitu protáhla záď, kterou si StreetKa nese jako vosa zadeček. Ve srovnání s ní působí čtyřmístné káčko jako brouček s krovkami. Interiér ve Fordu StreetKa opanovala černá barva, kterou okořeňují svým hliníkovým matem některé detaily volantu, ventilační soustavy a rovněž hlavice řadicí páky. Je zřejmé, že se tu návrháři inspirovali malým sportovním Fordem Puma. Palubní deska s malou uzamykatelnou schránkou před spolujezdcem řidiče je nevšední, i když se příliš neliší od té v modernizovaném káčku.

Po usednutí do vozu zaujme nízké čelní sklo k nezbytně nutné ochraně cestujících před větrem. Z toho, že je vůz dvoumístný, těží posádka větší nabídkou prostoru a tedy i pohodlí. Ještě větší pocit volnosti, dotyku s okolním světem, se dostavuje po stažení oken v bezrámových dveřích. K výškově nastavitelnému sedadlu by se ale určitě hodil alespoň výškově nastavitelný volant. To, že máte pod volantem vyzývavou červenou páčku, vás k takové operaci při prvním seznámením s autem určitě svede. Jenže chyba lávky. Otevřete si kapotu. Překvapí-li posádku přeháňka, natažení střechy rozhodně netrvá věčnost. Musí se však zastavit, zatáhnout ruční brzdu a ručně natáhnout střechu. Nevýhodou je, že se přitom musí vystupovat z vozu. Komu se taková střecha nezamlouvá, ten si bude moci pořídit za příplatek pevnou odnímatelnou střechu označovanou hardtop. Kdo si zakládá na větším luxusu, ten si obdobně může objednat interiér v kůži. Ba co víc - i vyhřívaná sedadla. V dnešní době, kdy jsou kabriolety konstruovány též pro cestování v zimě, to jistě není od věci.

Ač je tento malý kabriolet spíš pojat jako vůz pro městské a příměstské využití, nový benzínový osmiventilový čtyřválec 1,6 l o výkonu 70 kW je s to učinit také jízdu na větší vzdálenosti mimo město požitkem. Disponuje totiž celkem solidní dynamikou. Jeho energické chování podstatně ovlivňuje to, že 90 procent z maxima točivého momentu je k mání v širokém rozsahu otáček, konkrétně od 1500 po 4500 ot./min. Auto zrychluje z klidu na stovku za 12,1 s a dosahuje nejvyšší rychlosti 173 km/h. Chce to však vždy najít tu správnou míru pohody pro bezprostřední kontakt s nebem nad hlavou. Moje zkušenost říká, že do 70kilometrové rychlosti je to doslova slast, poté však posádce začíná vítr pořádně čechrat vlasy.

Širší karosérie činí vůz ještě více jakoby přisátým k zemi a tím vzbuzuje okamžitě větší důvěru v jeho stabilitu. Ale prakticky to nejvíce ovlivnilo několikacentimetrové rozšíření rozchodu kol vpředu i vzadu. Ostatně, jak se vůbec změnily základní hodnoty StreetKa proti káčku? Kabriolet je o 30 mm delší, o 66 mm širší (se zrcátky jen o 35 mm) a o 36 mm nižší při téměř shodném rozvoru náprav. Zatímco k uložení zavazadel je v StreetKa vyhrazen prostor o objemu 214 l, v káčku od 186 do 210 l podle polohy zadních sedadel.

A jízdní pocity? Libé z pohledu řidiče navozuje např. krátké a přesné řazení přepracované manuální pětistupňové převodovky, kterou je síla motoru přenášena na přední kola. Také boční vedení sedadel je velmi dobré. Příkladné však bylo chování StreetKa i jako vozu bez pevné části střechy. Žádné "kroucení" v zatáčkách či přílišné naklánění v prudkých zatáčkovitých partiích. To jen umocňovalo výborné jízdní vlastnosti automobilu. V kopcích nad Azurovým pobřežím, kde jsme se s tímto fordem přehoupli přes kótu 1178 m, k takové prověrce bylo až až příležitostí. Auto svým chováním vyvolává dojem předvídatelného ovládání.

V městském provozu je rejdování s ním a stejně tak parkování hračkou. V jednotlivých jízdních režimech bylo znát, že konstrukční úpravy - posílení podlahové plošiny pevnějšími materiály, struktury karosérie na vyšší odolnost, ale také umístění příčky do prostoru za zadními sedadly či změny v odpružení a na nápravách - se neminuly účinkem. Klidu posádce přidává rovněž bezpečnostní výbava, jejíž standardní součástí jsou mj. protiblokovací systém brzd (ABS), čtyři airbagy a také dva mohutné ochranné oblouky za sedadly, které mají ochránit cestující při případném převrácení vozu.

Přestože v našem regionu není zrovna ideální počasí pro využití kabrioletů, jejich nabídka je poměrně velká. Mezi malými auty má však Ford StreetKa zatím snad jediného přímého konkurenta, a to Peugeot 206 CC (Coupé Cabriolet) s elektricky ovládanou pevnou stahovací střechou. Se srovnatelným motorem 1,6 l ho přinejmenším znevýhodní základní cena 639 000 Kč, která je o 75 000 Kč vyšší než u Peugeota. Zájem o StreetKa tak zřejmě nejspíš vyvolá fakt, že by se ho u Pininfariny mělo celkově vyrobit jen 45 000 kusů.