Hlavní obsah

Test Škody Scala 1,0 TSI: Velké malé auto

Novinky, Marek Bednář

Všichni ji viděli, jezdí po silnicích v dost hojném počtu, jako ostatně každá moderní škodovka. Všichni si taky udělali názor na to, jak vypadá a jak se jmenuje. Škoda Scala, koncem loňského roku představený vůz, nám dělá v redakci společnost už poněkolikáté. Tentokrát s litrovým tříválcem a manuální převodovkou.

Foto: Petr Horník, Právo

Škoda Scala 1.0 TSI

Článek

Fakticky před námi stojí nástupce Rapidu, ale podle automobilky to má být Octavia hatchback, plnohodnotný konkurent Volkswagenu Golf a skutečný zástupce automobilky v segmentu nižší střední třídy. Jenže tam figuruje i Octavia, nebudou si tedy lézt do zelí?

Nechme tuhle otázku na později a podívejme se na to, co stojí před námi. Protože je design dobře známý, vypíchnu jen detaily. Líbí se mi chromová „hokejka“ po stranách a taky zadní světla, a to proto, že kromě absence mlhovky na pravé straně nemají žádné nedostatky.

Foto: Petr Horník, Právo

Mlhovka je tu bohužel jen jedna.

Sekvenční rozsvěcení blinkrů sice nemusím, ale jak je blinkr dlouhý, se mi líbí. A podívejte se, jak škodovka elegantně vyřešila couvací světla – LEDky blinkru na pátých dveřích se rozsvítí bíle, když zařadíte zpátečku.

Zadní světla Škody Scala mají trik v rukávuVideo: Novinky

Otvírám dveře a zapadám do trochu tvrdé, ale překvapivě široké sedačky. Nikde mě nic netlačí, což není u takhle malých aut zvykem, všude mám dost místa, a to i když si sednu „za sebe“. Marně ale hledám normální port USB, jsou tu jen modernější USB-C a bezdrátová nabíječka.

V kabině je sem tam vidět snaha šetřit, ale musíte hledat; cokoliv, na co běžně budete sahat, je příjemné. Zajímavým detailem je způsob, jakým se schovává roletka prosklené střechy. Zajíždí dopředu, nikoliv dozadu, takže ji můžete vytáhnout jen kousek a odstínit slunce, ale stále máte nad hlavou velké okno.

Povedené i odfláknuté detaily

Sem tam je ale ovládání vozu zbytečně složité. Např. když nechcete používat automatickou funkci klimatizace, musíte pro nastavení rychlosti ventilátoru jít do obrazovky klimatizace přes tlačítko na panelu. A tam se rychlost nastavuje posuvníkem, nikoliv virtuálními tlačítky. Stejně tak, když chcete synchronizovat teplotu na obou stranách auta, musíte to udělat tady.

Foto: Petr Horník, Právo

Na panelu klimatizace některá tlačítka zoufale chybí.

I dále nacházím místa, nad kterými se musím pozastavit. Plast kolem digitálních budíků má jakési žebrování; ve tmě to vypadá dobře, ale vyměnil bych ho za skutečně použitelné ukazatele stavu paliva a teploty vody, protože tyhle čárky po stranách displeje jsou tak nepřesné, až tu vůbec nemusí být.

Když už jsem nakousl přístrojový štít – má několik možností vzhledu, ale v podstatě jediné, které je pro mě použitelné, je to s velkým otáčkoměrem uprostřed. Kromě dobře čitelných otáček a rychlosti – ta je ve všech ostatních režimech čitelná dost mizerně – má výhodu v teploměru oleje vpravo dole.

Foto: Petr Horník, Právo

Takhle mi digitální přístrojový štít Scaly vyhovuje nejvíc.

Zobrazení po stranách si můžete navolit v centrálním displeji a uložit si tři verze, mezi kterými pak lze tlačítky na volantu přepínat. Chytré řešení, pokud chcete vidět něco při jízdě s navigací a něco jiného, když jedete bez ní.

Nic po vás nechce. Jen naučit se rozjet

Tlačítkem – na jeho umístění na sloupku řízení si zvykám obtížně – startuji litrový tříválec pod kapotou. Probudí se s charakteristickým vrčením, které nikdy nemizí a které je na volnoběh trochu cítit v řadicí páce.

Foto: Petr Horník, Právo

S řadicí pákou se pracuje stejně příjemně, jako v ostatních škodovkách.

Její chod je tak nějak škodovkový – lehký, celkem přesný, nijak extra výrazný. Řadím za jedna, rozjíždím se a všímám si, že motor má na plynový pedál až překvapivě laxní reakce. Rozjezdy s tímhle autem nepatří úplně k nejsnazším.

To jde zcela proti nátuře zbytku auta, protože ta se snaží být co nejjednodušší, co nejméně konfliktní, aby se Scala řídila příjemně co nejširšímu spektru zákazníků. Řízení je na tom podobně – je opravdu lehké, možná až moc.

Foto: Petr Horník, Právo

Interiér je elegantní a až na pár detailů se vážně povedl.

A podvozek také – je slušně pohodlný, není příliš tuhý a hrboly ho nevyvedou z míry tak, aby to bylo řidiči nebo posádce nějak nepříjemné. Je v něm znát tendence ke zdánlivě bezpečné nedotáčivosti a ostřejší jízdu spíš strpí, než aby si v ní nějak liboval. Takže to po chvíli přestane bavit i vás, a to ať zkusíte jakýkoliv jízdní režim – rozdíly mezi nimi nejsou znatelné.

Dlouhá převodovka má i své výhody

Ostřejšímu svezení nehoví ani pohonné ústrojí. Je to dáno zčásti výkonem, ale víc velmi dlouhým zpřevodováním. Stokilometrovou rychlostí můžu klidně jet na trojku (ve čtyřech tisících otáček) a nic mi nepřijde nenormální; takhle dlouhá převodovka nepatří do auta, které má pouhých 115 koní.

Foto: Petr Horník, Právo

Vrčení řadového tříválce je slyšet pořád.

Na druhou stranu, takhle šíleně dlouhá převodovka má i své výhody – a ty budou, přijmu-li fakt, že tahle Scala nemá ani ostrou, ani jakkoliv svižnou jízdu v popisu práce, zákazníkům bližší. 90 km/h na šestku znamená dva tisíce otáček, a tedy nízkou hladinu hluku i nízkou spotřebu paliva.

Samozřejmě, že když v takovou chvíli dám plný plyn, vůbec nic se neděje; když chci zrychlovat, musím jít o dva kvalty níž. Ale to je třeba i ve stotřicetikilometrové rychlosti; šestka je tu zkrátka jen na jízdu, ne na zrychlování, a i na dálnici je třeba kvaltovat.

Rychlost jízdy a otáčky motoru na nejvyšší převodový stupeň
90 km/h2000 ot./min
100 km/h2100 ot./min
110 km/h2400 ot./min
120 km/h2600 ot./min
130 km/h2800 ot./min

Tato kombinace motoru a převodovky tak sotva stačí na prázdné auto, pokud nechcete být brzdou provozu. Na druhou stranu, je-li pro vás důležitější spotřeba paliva, nebudete nespokojeni – lehkou nohou jezdím za 6,5 litru i méně a svižnou jízdou s pár ostřejšími projížďkami jsem se za testovací týden dostal na průměr rovných sedmi litrů.

Velké malé auto

Scale není co prostornosti a přívětivosti běžnému uživateli automobilu moc co vytknout, jen ergonomie interiéru místy pokulhává. Pokud ji ale automobilka Škoda připodobňuje větší Octavii, je třeba se dívat na celek. Ten u mě z největší části tvoří jízdní projev – a tady Scala působí jako nafouklé malé auto, mnohem víc jako Fabia než jako Octavia.

Foto: Petr Horník, Právo

Je to vážně povedené auto, ale zábavu za jeho volantem nečekejte.

Čím se však Octavii dost blíží, je nevýraznost jejího jízdního projevu. V dobrém slova smyslu, samozřejmě; ve stejném, v jakém jsem to kdysi napsal o Octavii. To auto po vás v podstatě nic nechce, jen točit volantem a naučit se rozjezdy. Pak bude skvělým, elegantním a prostorným sluhou pro naprostou většinu českých motoristů. Pro Škodu mise splněna na výbornou, ale v mé garáži litrová Scala místo nenajde.

Škoda Scala 1,0 TSI 115 k 6M/T Style
Motor:999 ccm, řadový zážehový tříválec, turbo
Max. výkon:85 kW (115 k) při 5000-5500 ot./min
Max. točivý moment:200 N.m při 2000-3500 ot./min
Převodovka:šestistupňová manuální
0–100 km/h:9,8 s
Nejvyšší rychlost:201 km/h
Průměrná spotřeba:5,0 l/100 km
Provozní hmotnost:1240-1386 kg
Délka x šířka x výška:4362 x 1793 x 1471 mm
Základní objem zavazadelníku:467 l
Poháněná náprava:přední
Základní cena modelu:369 900 Kč (1.0 TSI 95 k 5M/T Ambition)
Základní cena testované verze:449 900 Kč
Cena testovaného vozu:627 600 Kč

Výběr článků

Načítám