Test Renaultu Latitude: pokus o vyšší střední

Automobil s konzervativním vzhledem a délkou bezmála 4,9 metru má v případě vrcholné verze se vznětovým šestiválcem logicky výhodnější pořizovací cenu než německá, britská či japonská konkurence. Není divu, francouzská automobilka chce, respektive musí nabízet velké auto za rozumné peníze.

Jenže, Renault nepatří mezi prestižní výrobce, a to je ve vyšší střední třídě jedno z důležitých hledisek. Bylo by ale nešťastné kvůli tomu latitude hned odsoudit, protože neméně důležité je také, jak dané auto jezdí a co za vaše peníze nabídne. Už na začátku říkáme, že v některých ohledech největší Renault zklame, některé dovednosti má ale na stejné nebo podobné úrovni jako dražší konkurence.

Chválíme rozměrné a pohodlné kožené sedačky. Vzadu si vyšší cestující budou stěžovat na méně místa pro hlavu (pro nohy je ho však díky velkému rozvoru dost), to samé lze ovšem říct i o místě vepředu – kvůli vysokému posazu a střešnímu oknu je vepředu v oblasti hlavy poměrně stísněno. Pravou řidičovu nohu navíc utiskuje mohutný středový panel. Řidiče by naopak mohla potěšit masážní funkce sedadla, která je dostupná už v základní výbavě (není sice tak dobrá jako třeba u Audi A8, ale na dlouhých cestách může přijít vhod).

Zavazadlový prostor nabídne mírně nadprůměrných 477 litrů, vzhledem ke karosérii typu sedan ale není přístup do kufru optimální (což obecně platí pro všechny sedany). Využitelný prostor můžete zvětšit sklopením zadních sedaček. Kritiku zaslouží dunivý kovový zvuk a špatné tlumení dorazu při zavírání víka kufru.

Dále se úplně nepovedla zastaralá grafika navigace. Je to škoda, protože grafika integrovaných navigací TomTom, které Renault instaluje do některých aktuálních modelů, je nesrovnatelně lepší. Jinak s ergonomií problém nebyl – při pohledu na zpracování interiéru je nicméně hned jasné, že Mercedes-Benz, Audi či BMW nabízejí jinou kvalitativní ligu. Hodně se na tom podepsalo také využití nejrůznějších dílů z levnějších modelů Renaultu.

Řízení je méně citlivé, brzdy se obtížněji dávkují – zpočátku jsou bez výraznějšího účinku. Pokud brzdíte z vyšší rychlosti, je třeba hodně zatížit levý pedál – kotoučové brzdy s rozměry 320 mm vpředu a 300 mm vzadu pak odvádějí solidní práci.

Skvělý je přeplňovaný šestiválec, který s více než šestnáct metráků těžkým autem dovede – zejména ve středním spektru otáček - slušně zacvičit a nemá problém s přenosem 450 Nm na přední kola. Dle předpokladů je ale latitude kvůli většímu zatížení přídě brzy nedotáčivý, pro dynamickou jízdu na technických tratích opravdu stavěn není. Potěší komfortní naladění a příjemné „žehlení“ nerovností, které od velkého Renaultu podvědomě očekáváte. Latitude částečně vychází z menší Laguny, zadní víceprvkovou nápravu zase dodal Nissan.

Při 130 km/h točí naftový šestiválec 2000 otáček, motor je tichý, ve vyšších rychlostech (nad 140 km/h) ale narůstá aerodynamický hluk. Při rychlé jízdě nám palubní počítač ukázal spotřebu 9,9 l, při klidné noze mimo město ale nebyl problém dostat se na sedm. V praxi se spotřeba pohybuje kolem 8 litrů, což odpovídá velikosti i hmotnosti naftového Renaultu Latitude.

Latitude nabídne dobrý mix pohodlí i výkonu, škoda jen, že se v něm pohodlněji neusadí vyšší cestující. Skvělá je základní výbava, která obsahuje vše podstatné – šest airbagů, natáčecí bi-xenonové světlomety, audiosystém Bose s deseti reproduktory, třízónovou klimatizaci a další, za které byste u konkurence utratili desetitisíce korun. Ano, Latitude má smysl – jako vcelku levné auto vyšší střední třídy. Jenom je třeba počítat s několika, v textu zmíněnými omezeními.