Test Renaultu Captur dCi: Velká chyba je jen jedna

Když se Renault Captur loni představil ve své druhé generaci, z nudného městského crossoveru se stal dravec; přinejmenším naoko, neboť v útrobách to stále bylo Clio. Nové Clio je ale vynikající vůz, takže se nabízí otázka, jestli je vyšší Captur taky tak povedený.

Po designové stránce zcela jistě ano, zvenčí působí dospěleji, moderněji a troufnu si říci, že se svými LEDkovými světly a ostrým výrazem přídě bude vypadat jako nové auto i za čtyři, pět let.

Když nastoupím za volant, vidím Clio – jak by taky ne. Prostoru tedy zas tolik nemám, ať už za volantem, nebo na zadních sedačkách, ale volič převodovky je hezky po ruce. Je trochu škoda, že písmenka P, R, N a D jsou na něm napsaná spíš jen, aby tam něco bylo, než že by byla užitečná. Jejich pozice hrubě neodpovídá pozici voliče a vůbec tak neukážou, co máte zařazeno. Musíte se podívat do digitálního přístrojového štítu.

Ten lze, stejně jako u Clia, různě nastavit co do tvarů a barev. Mám docela štěstí, že červená barva v displeji je blízko červené barvě karoserie. Rychlost je krásně čitelná, v pravém horním rohu se zobrazují instrukce navigace i z Androidu Auto; škoda jen nepřesného kostičkového palivoměru a teploměru po stranách.

Testovaný kousek má největší verzi displeje, trčícího na výšku ze středové konzole. Co vidíte na několika „domovských obrazovkách“, lze hezky nastavit, ale nezřídka mám dojem, že by to chtělo větší výpočetní výkon. Displej má úžasný kontrast a perfektní detaily – na tuhle stranu od dvoumilionové cenovky auta si nevybavím žádný hezčí – ale reakce jsou leckdy neuvěřitelně pomalé.

Kvituji zachování virtuálních tlačítek pod displejem pro změnu hlasitosti či návrat na domovskou obrazovku i fyzických ovladačů klimatizace. U nich je jen trochu škoda, že knoflík k zapnutí vnitřního okruhu ventilace je dost utopený, a tak musíte sáhnout opravdu přesně, nechcete-li nasát do kabiny oblak černého dýmu z neudržovaného TDI před vámi.

Konečně startuji vznětový čtyřválec pod kapotou. Při studeném startu své palivo nezapře, ale když se zahřeje, tak je za jízdy opravdu dobře utlumen. Točivého momentu má slušnou zásobu, jen okolo 100 km/h už je zátah pochopitelně slabší.

Jeho největším trumfem je ale spotřeba paliva. Svým velmi svižným stylem jízdy jezdím za 5,1 litru a když vynechám město, bez problému se dostanu i těsně pod pět. Kdo tedy má lehkou nohu a nejezdí tam, kde je hustý provoz, může klidně počítat s hodnotou 4,5 litru, možná i nižší.

Přesto není všechno ideální. Po relativně dobrých zkušenostech z benzínového Clia jsem to nečekal, ale problém v tomto případě je dvouspojková převodovka EDC7. Její chování při rozjezdech a v nejnižších rychlostech je, přimhouřím-li obě oči, k vzteku.

Při většině rozjezdů ze zastavení – ne vždy, to je asi nejzáludnější – nechává spojku velmi dlouho prokluzovat, než konečně zabere a auto se dá pořádně do pohybu. Pustím brzdu, přidám trošku plyn – a auto sekundu a půl, možná i dvě sekundy čeká, pomalu se sune, jako bych jen pustil brzdu, než najednou spojka zabere a vůz se škubnutím začne zrychlovat.

Problém je, že po dobu, co auto nejede, má člověk tendenci přidávat víc plynu, aby jelo. Tím ale problém není vyřešen, nýbrž umocněn – vůz pak při sepnutí spojky škubne o to víc. Ve výsledku je tak velmi náročné s autem přesně manévrovat v úzkých prostorách, zejména když to potřebujete dělat rychle. A přesné, pečlivé couvání do kopce v podstatě není možné provést plynule.

Kuriozní je, že takovéto chování nepotkávám poprvé. Vloni testované Audi Q3 TDI a třeba také Volkswagen California Ocean, oba s dvouspojkovými převodovkami a vznětovými motory, se chovaly velmi podobně – a velmi podobně mě to vytáčelo. Nedivil bych se, kdyby to byl výsledek snahy snížit emise nějakých škodlivin za každou cenu.

Když se ale rozjedu, už v převodovce vidím výhody, které např. v testu benzínového Clia převažovaly. Dokáže řadit velmi hladce a ve sportovním režimu i slušně podřazovat před zatáčkami. Jenže je-li Captur crossoverem do města…

Jednoduše, nechcete-li manuální převodovku, překousněte o něco vyšší spotřebu a zvolte benzínovou třináctistovku, se kterou se EDC7 chová sice taky ne dokonale, ale v každém případě lépe.

Co tedy s Capturem, který funguje mizerně v tom prostředí, do kterého je primárně určen? Je to jednoduché – vyberte si jinou verzi, nebo alespoň převodovku. Jako auto je totiž vážně fajn, zejména pokud se vám líbí Clio, ale chcete něco vyššího. A pokud neobracíte každou korunu dvakrát, neboť 520 tisíc korun, na nichž začíná diesel s výbavou Intens, není za takhle malé auto zrovna málo.