Test Peugeotu 508 1,5 BlueHDi: Střední třídě teče do bot, Francouzi se tedy odlišili

Trend SUV ovlivňuje všechny klasické automobilové třídy. Ovšem možná vůbec nejvíc zasáhl klasickou střední třídu. Takzvaný segment D se každým rokem propadá a tradiční hráči jako Volkswagen Passat či Ford Mondeo přestávají být taháky značky. Podobně je tomu i u Peugeotu, který se nedávno pustil do masivní SUV ofenzivy.

Minulý Peugeot 508 rozhodně nebyl na pohled nudný, ale přesto se jednalo o docela běžný sedan s koncepcí „všechno vpředu”. Jenže novým vydáním značka se lvem ve znaku bez přehánění šokovala. Postavila jakési čtyřdveřové kupé, neskutečně dynamické a na pohled sexy nízké auto. Je tohle lék na všeobecně klesající zájem zákazníků?

Jedno vám mohu slíbit, s novým Peugeotem 508 nezapadnete. Tedy myšleno v davu. Zaslouženě budí pozitivní pozornost. Tu poutá už jen předními světlomety, které mají vždy krom základní konfigurace prodloužené „kly”, tedy pruhy pro denní svícení a poziční světla. Peugeot si obecně se světelnou technikou pohrál, protože oko pozorovatele vzápětí uhrane na zadních svítilnách s 3D efektem, které způsob a intenzitu svícení určují v závislosti na světelných podmínkách.

To vše by ovšem bylo jen pouhým šperkováním čehosi, pokud bychom do celku nezahrnuli kompletní stavbu karoserie. Výška 1403 milimetrů je dnes velmi nezvyklým číslem. Peugeotu založeném na modulární platformě EMP2 naštěstí nechybí ani široký rozchod kol, který umocňují zadní rozšířené blatníky.

Díky tomu, že se 508 vyvarovala dvou tradičních bolístek moderních aut, tedy široké karoserie na podměrečném podvozku či příliš vysokého pontonu, můžu o 508 subjektivně hovořit jako o neobvykle nádherném autě.  A nepotřebuje nutně ani velká kola, vždyť tento kus má sedmnáctky.

Do interiéru se dostanete přes bezrámové dveře. Ty jednak působí elegantně, také ovšem umožnily ještě snížit střechu. Navíc jsou ale skvěle zvládnuty, co se odhlučnění týče. To bývá bolístkou. Vnitřek je nejdříve třeba shrnout jako totálně, až příkladně kvalitní. Materiály jsou na vysoké úrovni, stejně jako jejich zpracování.

Sedí se příjemně nízko. Použit je již tradičně takzvaný i-Cockpit. Tedy přístroje nad malinkým volantem a dotykový infotainment s klávesami zkratek pod ním. Toto téma je vysoce individuální, protože každý máme stavbu těla a poměr trupu k nohám jiný. Ovšem mně osobně, a to jsem na správný posez za volantem pedant, i-Cockpit nikdy nevadil. Vždy na přístroje vidím, protože se volantem neválím a sedím skoro vzpřímeně, jak si to ovládání vozu žádá. Zvyk vyžaduje malý volant, ovšem když po týdnu přesednu za normální kormidlo, uvědomím si, jak je řešení Peugeotu příjemné.

Grafika přístrojů je opět velmi efektní, středový infotainment je ve vyšší verzi rozšířený, podobně jako třeba u DS 7 Crossback. Jde o rychlý systém s vylepšenou grafikou. Snad jen zobrazení navigace by mohlo být modernější a zvyknout je si třeba na ovládání klimatizace přes klávesu či proklikem na boční segmenty. Proč to nejde přímo, například zvýšit si stupně, když už je na to na obrazovce nyní místo?

Co se ergonomie týče, palec nahoru má Peugeot za to, že start-stop se konečně dá vypnout stiskem jednoho tlačítka a auto jej v zimě v podstatě nikdy automaticky neaktivuje. I hlídání pruhů lze deaktivovat jednoduše vedle volantu. Dříve se u vozů PSA vše odehrávalo přes dotykovou obrazovku. Zmínit je potřeba fakt, že volbou manuální převodovky přijdete o tunel s průvlakem ve prospěch klasického tunelu.

Očekávatelnou daní za nízkou a elegantní stavbu karoserie je místo uvnitř. Omezeni budou hlavně zadní cestující, co se místa na hlavu týče. Objemnějším postavám nebude vyhovovat poměrně užší nástupní prostor či vytrčená palubní deska do prostoru. Díky tomu, že se jedná o liftback, vstupní prostor do zavazadelníku je naopak skvělý. Cítíte se tu zkrátka jako v prémiovém sportovním sedanu, čtyřdveřovém kupé, střední třídy. Se všemi pozitivy i negativy, které se k tomu pojí.

K testu jsem převzal základní vznětovou motorizaci 1,5 BlueHDi. S manuální převodovkou a vrcholnou výbavou Allure (vrcholnou rozuměno krom GT verzí) ji však nekoupíte. Jedná se o jeden z raně nakonfigurovaných kusů, takže v případě tohoto motoru se musíte spokojit s nižší výbavou Active. Ta je v Česku základní, jinde však platí za prostřední stupeň.

Podle mého názoru je to ovšem škoda, protože kombinace relativně malého motoru a manuálu je překvapivě velmi přitažlivá. V současném vydání má kompaktní francouzský diesel až 130 koňských sil. Stejně jako dříve, kdy míval ještě šestnáct set kubických centimetrů, vyniká kultivovaností a celkovou příjemnou vazbou s ovládacími prvky. Vždyť se jedná o jeden z nejmodernějších dieselů se stovkami patentů. S motorem se příjemně pracuje, má sice raději vyšší otáčky, ale i díky páce převodovky umístěné příjemně vysoko se v řidičské pozici velmi rychle zabydlíte.

Motor poskytuje dostatek výkonu pro dynamičtější jízdu, a přitom se klidně můžete držet dlouhodobě a kombinovaně pod šesti litry na sto. Kouzlit však lze i níže. Ve městě si připadáte trochu jako taxikář, ale v dobrém slova smyslu. Motor si totiž nechá líbit i nízké otáčky bez vibrací, a tak se provozem za chvíli posouváte v pohodové náladě na vysoké stupně a za nízkou spotřebu.

Jednotky s vyšším výkonem jsou buď standardně, anebo za příplatek k dispozici s adaptivními tlumiči. Takovou 508 jsem dříve již vyzkoušel a tento kus měl standardní podvozek. Díky tomuto srovnání se mohu podělit o zajímavá zjištění. Naladění je totiž velmi specifické u obou verzí. Taková verze GT na devatenáctipalcových discích a s adaptivními tlumiči překvapivě lépe zvládá ostré nerovnosti. Ano, lépe než tato s balónovými pneumatikami a bez adaptivních tlumičů.

S chytrým podvozkem se dle mého také váže o něco měkčí uložení náprav. Dražší 508 GT se totiž o něco více hýbe v silentblocích a ta standardní tak působí o něco méně gumově. Rád bych tento dojem vysvětlil exaktně, ale zřejmě jde o nastavení vozu, které má potlačit rázy od velkých kol.

Pokud se však oprostíme od porovnávání detailů, obecně pro 508 platí fakt, že je na silnicích velmi jistá a komfortní. Díky malému volantu působí jako o dost menší a mrštnější auto, než jsou jeho konkurenti. Ani základní provedení vám však na opravdovém limitu nedá takovou jistotu, jakou dynamické vzezření vozu napovídá. Pošlete 508 do oblouku a rychlost budete párkrát upravovat, stejně jako korigovat natočení volantu.

Na druhou stranu se bavíme o extrému, který vůz zvládá bez nervozity, jen je znát, že na něj není stavěn. Do poslední chvíle se totiž jinak chová naopak velmi předvídatelně a spěchat s ním je radost. A to i díky zmíněnému pohonu - jen si hrajete s přílivem točivého momentu a užíváte v plném komfortu podvozku tu představu, jak asi momentálně vypadají ty šavlovité přední světlomety, které si svou cestu krájí mlhou. Působivý a v rámci mainstreamového segmentu zcela výjimečný pocit.

Pokud jste milovníky tabulek a chcete prostě jen auto na přejíždění mezi schůzkami, Peugeot 508 vás nebude zajímat. Snadno se dá shodit ze stolu coby celkem stísněné auto s divně řešeným interiérem a nevím čím ještě.

Ovšem pokud žádáte trochu těch emocí a netradičního pojetí, určitě spolu se mnou Peugeotu tleskáte, do segmentu D v kategorii „nevyhazuji peníze za značku”, tedy tak řečeno mainstreamové, přináší nikoli svěží vánek, ale pořádný uragán.

Je vážně jiný, přitažlivý, a přitom to není volba jen pro oči. Má skvělé motory, včetně toho testovaného. Má příjemně naladěné odpružení a útulný, kvalitně udělaný interiér. Nemusí být jen frajerem z plakátu, ale i skvělým každodenním společníkem. Zařaďte jej do svého výběru, pokud vůz v této kategorii hledáte. Může vás totiž dle mého přesvědčit i v případě, že pátráte v prestižnějších vodách.