Test netradičního polovičního campingového vozu

Přes týden je klasický Volkswagen Caddy Maxi pětimístná dodávka s gigantickým kufrem za zadními sedadly. Když říkáme gigantickým, tak ve své třídě opravdu nemá konkurenci. Vždyť v tomhle uspořádání nabízí 1350 l pro náklad!

Pod kapotou pak je oblíbený turbodiesel o objemu 2,0 l s výkonem 110 kW (150 koní), takže síly má dost i na tahání plného vozu. Navíc je tu spojen s šestistupňovou převodovkou DSG, která řadí velmi rychle, nemá problémy s řazením nahoru ani dolů. A průměrná spotřeba je 6,4 l na 100 km. Na okreskách spadne i na pět.

V interiéru vládne klasická pohoda. Je to velké auto, koncernové, takže nikde žádné velké překvapení. Snad jen tvrdší odpružení, které dokáže auto pořádně nakopnout. Zvlášť nerovnosti v zatáčce znamenají hodně nepříjemný tanec.

Ale přímá jízda, třeba dálničních 130 km/h, kdy motor točí 2300 ot./min, adaptivní tempomat je zapnutý, tudíž obě nohy mají volno, je opravdu super. Jen svist od bočních dveří a dunění z interiéru (přece jen je to užitkový vůz, na to nesmíme zapomínat) připomínají, s kým máme tu čest.

…a vyrazí se někam za poznáním. Když není chata, tak každý víkend někam jinam. A nemusí se zrovna postávat v hřmících autokempech. Stačí polní cesta s malým místem pro dva stany.

Že tohle si můžete dát s každým autem – dva stany, karimatky, spacáky… A nemusíte mít hned auto za milión? No jo, jenže to není tahle pohoda. Z garáže totiž vylovíte mohutnou konstrukci dvoulůžka do zavazadelníku, které je lehce zvednuté nad podlahu. Zbývá tak nějaký prostor pod ním, za ním i před ním. Samozřejmě že lze vrstvit i nahoru. Pak vytáhnete box se židličkami, box se stolem je součástí už oné postele, pak nějaké drobnosti do speciálních kapes, které se zavěsí na zadní okna a nesmí se zapomenout na tašku se stanem.

A pak hurá do přírody. Tam se otevřou zadní dveře, sklopí se zadní sedadla a přední se posunou vpřed nebo také sklopí a dvoulůžko se roztáhne. Může mít dokonce i pozici se zvednutou hlavou, takže lze i pěkně odpočívat při četbě knihy.

Ale než se začne odpočívat, tak je třeba na páté dveře navlíknout zadní stan, ten pomocí cvočků připnout ke karoserii a zakolíkovat. A je tu auto prodloužené o stanový díl. Sem se klidně vejde ten stoleček, židličky… A svítí k tomu vtipně umístěné diodové lampičky na vyklopených dveřích. A když se majitel odebere na lože, vtipná větrací mřížka vložená do bočního posuvného okénka udělá v autě dobrý vzduch nebo přídavné topení zase pěkné teplo.

Děti by šly do stanu někam vedle, aby nerušily, a pohoda je úplná.

Ale jako každé auto, i tohle má nějaké nedostatky. A protože to není ani úplná dodávka, ani úplný kempinkový vůz, musí mít těch ústupků víc. Třeba ta postel je opravdu hodně těžká. Vyndávat a zandávat už jen kvůli focení bylo doprovázeno mnoha sprostými slovy. Také vadí, že postel hodně omezuje jinak gigantický zavazadelník. Také tu chybí roletka kufru, takže všechno je zvenčí perfektně vidět a zrovna tohle auto vzbuzuje dost zájmu. Noční roletky pak chybí i na oknech.

Nebo středová loketní opěrka u předních sedadel je asi o deset centimetrů níž, než by měla být. A má v sobě miniaturní prostor pro předměty. Stejně jako přihrádky v předních dveřích (dopis A5 vypadával ven) a před spolujezdcem v přístrojové desce také hrají spíš podprůměrnou ligu. A sedadla? Ta poskytují asi tolik bočního vedení, jako lavička na hlavním nádraží. Škoda. S autem se dobře „driftuje“ na dlouhé vzdálenosti, ale pak z toho bolí tělo.

A poslední drobnost. Tedy vlastně ta největší. Auto stojí přes milión. Tedy jde o testovací auto se všemi příplatky, ale i tak je to dost. Holt daň za univerzálnost.