Test Mitsubishi L200: Po faceliftu stále skvělé

Ještě nedávno se pracantovi se třemi diamanty ve znaku dal vyčíst ne zrovna moderní design a pouze pětistupňový automat, třebaže takové detaily nejsou úplně podstatné u auta téhle třídy. Facelift, kterým prošel koncem roku 2018, oba tyto nedostatky spravil a z L200 udělal bez přehánění největšího krasavce mezi svými konkurenty.

Muskulaturní přední maska je hranatá a vysoká, a třebaže světlomety v ní jsou svými rozměry mrňavé, svítí naprosto skvěle. Rozměrné a od hlavních světel daleko odsunuté blinkry jsou velmi dobře viditelné. A svítící lomená čára zadních obrysovek je perfektní, jakkoliv bych si dokázal představit LEDkové mlhovky v páru na jejím dolním konci.

I příplatková oranžová barva mu vážně sluší, třebaže bych pro své auto zvolil nějakou jinou, a chromové detaily jen podtrhují, že tohle je ta nejlépe vybavená verze. Kterou ale v základu koupíte pod milion včetně DPH, na rozdíl od řady konkurentů.

Otvírám dveře, pomocí nášlapu se vyhoupnu do sedačky a hledám startovací tlačítko. Je trochu netradičně vlevo od volantu, takže nemůžu levou rukou zavírat dveře a pravou zároveň startovat, ale na to bych si asi zvyknul.

Před sebou mám důvěrně známou palubní desku; oproti starší variantě, kterou jsem testoval s offroadovým kitem Rock Proof docela nedávno, je jiný jen ovládací panel klimatizace, protože tady je dvouzónová. A na volantu je pár tlačítek navíc; přestěhovalo se sem ovládání palubního počítače. Zbytek je až na detaily stejný.

A dobře tak - všechno se používá příjemně, nic nepůsobí lacině nebo že by to mělo být několik let staré. Poctivě analogové budíky jsou skvěle čitelné, jen mezi nimi je větší displej, kvůli kterému už není permanentně zobrazeno, jaký pohon máte zrovna zařazený, nýbrž se tam musíte proklikat.

L200 je terénní pick-up truck, takže to je celkem důležitý údaj. Standardně jezdí s pohonem zadních kol, přední náprava se přiřazuje ovladačem na středovém tunelu. Zásadní výhodou oproti konkurentům je, že to lze udělat i na asfaltu - čtyřkolka má mezinápravový diferenciál. Dalším krokem je uzamčení tohoto diferenciálu a pak přichází redukce. A když ani ta na terén nestačí, jiným tlačítkem lze uzamknout i zadní diferenciál. Pro jízdu v terénu není lepšího způsobu.

Prozatím ale jezdím po asfaltu „na zadek” a zkoumám, jak se L200 při modernizaci proměnila. Kromě nové převodovky tu je i nový motor - místo dosavadního 2,4l dieselu je pod kapotou nová, rovněž čtyřválcová „dva-trojka”. Plní emisní normu Euro 6d-TEMP, ale taky je o nějakých 30 koní a 30 N.m slabší.

Spolu se zhruba stokilovým zvýšením hmotnosti to je trošku znát, ale nečekejte žádného lenocha, L200 umí i tak jezdit hezky svižně. A nakonec, není to sporťák. Důležitější je, že nový motor je na volnoběh o něco kultivovanější a průměrná spotřeba lehce nad 11 litry na sto je velmi dobrá.

Tuhá zadní náprava je odpružena listovými pery, ale přesto se japonským inženýrům naladění podvozku vážně povedlo. U pick-upů na žebřinových rámech se láme chleba na rozbitých asfaltkách a L200 tu jednoznačně patří k nejlepším na českém trhu. Samozřejmě se trochu houpe a natřásá, ale v každý moment mám v podvozek důvěru.

Spíš než offroadové vlastnosti L200 nicméně tentokrát zkouším jeho užitnou hodnotu - je třeba dovézt dříví na topení. V tom mi hardtop na korbě zrovna nepomáhá, přístup k nákladu je trochu horší a pořád mi nedochází, na co má u takovéhoto auta hardtop otvírání na dotykový senzor. Mé přesvědčení, že nejlepší je roleta, zůstává nezměněno.

Zmíněná listová pera jsou ideální, chci-li tahat přívěs. Ten za autem nevandruje a souprava se velmi hezky řídí i „přívěsovému začátečníkovi”, jako jsem já. Jeho hmotnost je na jízdní dynamice znát, ale s vozíkem se stejně jezdí opatrně a žádný kopec či zrychlení na stokilometrový limit přívěsu není žádný problém.

Týden s L200 uběhl jako voda a já si cestou k jeho vrácení libuji, jak hezky jsem se s ním sžil a že bych ho ve své hypotetické garáži rád zaparkoval. Třebaže tu jsou některé nedokonalé detaily, např. že pod zadní lavicí není úložný prostor, a systém otvírání krytů hrdel nádrží na naftu a AdBlue je poněkud komický.

Jenže nad svými konkurenty L200 vyniká řadou věcí, které jakékoliv nedostatky hravě zastíní. Má nejlepší čtyřkolku, srovnatelnou snad jen s Mercedesem X 350d, a s náskokem nejlepší světlomety. V kabině se sedí kromobyčejně pohodlně a nic, na co sáhnete, vás nezklame. A podvozkem je lepší snad jen Ford Ranger Raptor.