Test Mercedesu třídy C dvakrát jinak: Mildhybridní kombi proti klasice

Třída C od Mercedesu patří mezi ty nejtradičnější zástupce střední třídy. Ano, toho segmentu D, který roky skomírá. Přitom Céčko i v dnešní době plné vozů SUV si své místo u třícípé hvězdy drží pevně.

V letošním roce je k mání facelift stávající generace. Na první pohled je těžké modernizaci odhalit, ale pod slupkou se odehrály důležité změny. Takové, které je ideální odhalit porovnáním dvou odlišných vozů.

Na jedné straně je tu bohatě vybavený modrý sedan s dieselovým čtyřválcem, na straně druhé zelené kombi s o poznání skromnější výbavou, ale novou zážehovou patnáctistovkou s logy EQ, tedy mildhybridním ústrojím.

Třída C byla vždy takovým malým S-Klasse. Už před lety se do Céčka promítl až barokní design limuzíny. Upřímně si myslím, že tento styl potřebuje velikost, hmotu. A jelikož to tradičně kompaktnímu Céčku chybí, za nejkrásnějšího „medvěda“ ho dlouhodobě nepovažuji.

Na druhou stranu svou eleganci rozhodně nezapře a facelift v čele s odlišnou grafikou světlometů a svítilen mu jen prospěl. Vepředu najdete výkonnější LED s funkcí vykrývání provozu, nebo základní LED. I to lze porovnat na obou exemplářích. Základ v testovaném kombi nesvítí o moc hůře ani nevypadá lacině, na druhou stranu vykrývání v dálkovém režimu funguje Mercedesu skvěle a je to jedna z funkcí, které jsem si v nových autech oblíbil.

Uvnitř se v rámci faceliftu odehrály větší změny. Interiéru dominuje infotainment s větší obrazovkou, ale jedná se stále o Command, nikoli MBUX jako například u třídy A. Nový je volant s dotykovými ploškami a tempomat se přesunul na tlačítka volantu místo klasického ovladače pod ním.

Zmíněnými dotykovými ploškami ovládáte buď středový displej nebo digitální přístrojový štít. I ten je novinkou. Interiéru testovaného sedanu dodal na modernosti, ovšem i klasické řešení u kombi má své kouzlo. Není tak variabilní, například si pochopitelně nepřepnete na mapu navigace místo tachometru, na druhou stranu klasické budíky mají také své kouzlo.

Ať už s displejem nebo bez, Céčko si zaslouží poklonu v tom smyslu, jak na posádku uvnitř působí. Nejedná se o vyšňořené převybavené verze, ale vždy se tu setkáte s velmi dobrým zpracováním a příjemnými materiály.

Dalším parametrem je prostornost. Céčko patří mezi nejmenší auta střední třídy a uvnitř to poznáte, zejména na zadních sedačkách. Klasická koncepce si hold bere svou daň, i když nová řada 3 od BMW je v tomto ohledu přívětivější. Kombi pak pochopitelně přidává milimetry pro hlavu zadních pasažérů, stejně jako 10 litrů v dobře řešeném a lépe přístupném zavazadelníku.

Souboj sedan versus kombi nebo digitální štít versus klasické budíky přináší očekávatelné závěry s tím, že každému sedne něco jiného. Ovšem zajímavé je toto malé srovnání především, co se motorů týče.

V rámci všeobecného legislativního honu na dieselové motory se tak po dlouhých letech může zcela typická verze 220d třást o zájem zákazníků. Dvoulitrový diesel je tu ale ve zcela novém vydání. I tady už po faceliftu nahradil léty prověřený motor o objemu 2,15 litrů. S moderními materiály a technologiemi jako je kluzná vrstva válců Nanoslide patří mezi nejvyspělejší diesely, jejichž další vývoj je ve hvězdách.

Nabízí výkon 143 kilowatů a točivý moment 400 Nm. A potvrzuje, že aktuální diesely Mercedesu jsou špičkové. Z návratu k řadové konstrukci u šestiválce 400d jsem byl přímo nadšen a i tento agregát považuji za jeden z nejlepších v rámci své třídy.

S kompaktním Céčkem cvičí moc hezky, je tichý, dost síly má už nad volnoběhem, vyniká příjemnou odezvou na plyn a spolupráce s devítistupňovou automatickou převodovkou je bezchybná. Co se týče spotřeby, dlouhodobě se v kombinovaném režimu budete bezpečně pohybovat kolem šesti, maximálně k sedmi litrům na sto kilometrů.

Ovšem tento diesel se svým populárním označením má konkurenci nejen pro fleetové zákazníky v moderním zážehovém motoru s označením 200. Pod touto číslovkou se skrývá čtyřválcová přeplňovaná patnáctitovka s výkonem 135 kilowattů, které pomáhá elektromotor se svými 10 kW.

Jedná se o typické mildhybridní řešení, kdy je elektrická část soustavy jakýmsi pomocníkem při akceleraci, ale také rekuperuje energii a slouží pro opětovné starty v rámci funkce stop-start.

Myšlenka je taková, že si inženýři mohli dovolit dát malému motoru větší turbodmychadlo, které se sice roztočí později, ale jehož prodlevu vyrovná v nízkých otáčkách startér-generátor. Jenže nefunguje to úplně tak, jak bych si přál. Ústrojí je sice dostatečně výkonné a perfektně kultivované, ovšem právě odezva na plyn není tak pohotová.

„Dvoustovka“ postrádá harmonii, kterou nabídne sice z principu hlučnější, ale pro řidiče o kapku příjemnější diesel. Stejně jako je tomu u brzd, které se chovají typicky hybridně - tedy že v prvních milimetrech upřednostňují rekuperaci a poté se hůře dávkují.

Po stránce spotřeby pak počítejte minimálně s litrem navíc. Ale to, že se můžete pohybovat kolem sedmi litrů, je stále fajn.

Konfiguraci podvozku, která může z třídy C udělat například volbou AMG paketu podstatně jiné auto, si testované kusy nemají co závidět. Vyzkoušel jsem je se základním provedením odpružení na dnes už skromných sedmnáctipalocvých kolech.

A víte co? Připlácet netřeba. Základní podvozek funguje totiž přesně tak, jak od klasického Mercedesu čekám. Mercedes se v minulé generaci třídy C snažil po jízdní stránce až příliš zalíbit zákazníkům trojkového BMW, až vůz působil příliš tvrdě.

To není problém aktuálního provedení, které skvěle kombinuje jistotu v rychlém tempu - díky dostatečně tuhým uložením a rychlým reakcím tlumičů - ale také dokáže posádku konejšit kopírováním silnice a jemným pohupováním typickým pro značku.

To vše je v synergii se správně přímým, ale zároveň zvláštně příjemně odtažitým odporem. Takovéto typické řízení mercedesů, kdy příď schválně reaguje s jemným zpožděním a vy si jedete krajinou s typickým pocitem šoféra limuzíny, tu sice nenajdete v míře jako u třídy S, ale pokud jste citliví, i tady jej objevíte.

Nezávisle na konfiguraci poháněných kol či karoserie činí rozdíl v ceně motorizací 76 tisíc korun ve prospěch levnější, ale méně úsporné verze 200. Ale pokud se vrátím k tomu, že zážehová jednotka si v kombinovaném režimu v reálu řekne jen o málo více paliva, brouka v hlavě musí mít zájemci o faceliftovanou třídu C nemalého.

Upřednostnit tišší, ale řidičsky méně harmonický pohon, nebo skočit do klasiky v podobě C220d? I díky inovovanému dieselovému motoru bych upřednostnil právě jej, i když obecně černé pistoli nefandím. V případě karoserie je to stará známá písnička o eleganci versus praktičnosti.

A co se výbavy týče, vynikající známkou pro zmodernizované Céčko je fakt, že bych se spokojil i s méně vyšňořenou verzí. Působí stále dost hodnotně a funkčně i přesto, že příplatky jako Matrix světlomety nebo digitální přístrojový štít fungují skvěle.