Test Mercedesu-AMG GLA 45: Ošklivé káčátko se zběsilostí v srdci

Musím se přiznat – první dva dny jsem to auto nesnášel. Divně vypadající, nepohodlné, tvrdé i v režimu Comfort a s převodovkou, které trvá, než něco udělá. Pak jsem s ním však vyrazil na první delší cestu, na které jsem točil volantem i jinde než na křižovatkách, a všechno najednou začalo dávat smysl.

Mercedes-AMG GLA 45 totiž sice má základ v městském crossoveru, jenže motor M133 DE20 LA je nejvýkonnějším dvoulitrovým čtyřválcem, který se na českém trhu prodává.

To znamená, že dokud tomuhle ošklivému káčátku pořádně nešlápnete na krk, nemůžete ho ocenit. A protože jsem v prvních dnech zápůjčky neměl možnost to udělat, mnohem silněji jsem vnímal jeho minusy.

Předně je tu vzhled. GLA se mi nikdy nelíbilo a bodykit AMG s atrapou difuzoru mezi příliš velkým množstvím koncovek výfuku mu vážně nepřidal. Pokud nevíte, co je pod kapotou, všechna křidélka a otvory vpředu vypadají zbytečně. A když to u Mercedesu ještě orámují žlutými linkami…

Otvírám tedy dveře a nastupuji, abych karoserii neviděl. Sportovní sedačky jsou opravdu hluboké a při nastupování do nich musíte spíš zapadnout, než usednout. Pohodlí jim nechybí, přeci jen je jejich výrobce Recaro mistrem svého oboru, ale nastupování a vystupování chce jistou dávku obratnosti.

Startuji a po spárování telefonu s infotainmentem vyrážím na cestu. Záhy si chci pustit z telefonu hudbu, proto jsem ho taky připojoval, ale ouha – Bluetooth Audio nepřipojeno, hlásí displej. Musíte ho připojit zvlášť. Proč, proboha?

Dalším minusem infotainmentu je, že ačkoliv umí Android Auto, nenabídne ho hned po připojení telefonu, jako snad všechny ostatní systémy na světě. Že tuhle funkci systém zvládá, jsem tak zjistil až v den, kdy jsem měl GLA vrátit, a navíc spíš náhodou.

Celý týden jsem tak používal vestavěnou navigaci, které toho ale není moc co vytknout. Nejsem si jen jist jen jednou věcí: jak a zda vůbec pracuje s daty o dopravě. Plusem je, že hlas ženy, která vás navádí, je velmi zajímavý a neobvyklý – skoro si troufnu říct, že svým způsobem sexy.

Tohle auto ale nevzniklo pro to, abyste poslouchali paní v navigaci. Pokud už máte něco poslouchat, je to zvuk výfuku. Motor sice má jen čtyři válce, ale randálu nadělá přinejmenším za osm. Každé nastartování je spojené s efektním vyštěknutím motoru do překvapivě hlasitého volnoběhu, a pokud startujete studený motor, prvních třicet vteřin si můžete užívat opravdu zajímavého zvuku.

Vyrážím a několik kilometrů čekám, než všechny tři teploměry - kromě vody se dozvíte teploty oleje v motoru a i v převodovce, za což Mercedesu patří palec nahoru - budou na provozních hodnotách. Pak přepínám vůz do sportovního režimu, šlapu na plyn a - proboha, tohle auto je vážně rychlé.

Na tachometru naskakují čísla neuvěřitelným tempem; nechci-li příjít o řidičák, musím se vážně krotit. Pod kapotou AMG GLA 45 je nejvýkonnější čtyřválec, dostupný na českém trhu, což znamená 381 koní a 475 Nm. Takováhle síla s téměř 1,6 tuny těžkým crossoverem pořádně cvičí. [celá zpráva]

Přední kola by ji nedokázala dostatečně efektivně přenést na asfalt, proto GLA 45 AMG dostalo pohon všech kol. A ten tu není jen pro jízdu rovně, v zatáčkách vám skutečně dokáže pomoci, zadní náprava se zapojuje do děje. Že byste však cítili nějakou výraznější pomoc vnějšího zadního kola k vykroužení oblouku, se říci nedá.

Vůz je v zatáčkách přísně neutrální a drží jako přibitý, a to nejen díky obutým lepivým continentalům. Dokud je asfalt bez ostrých nerovností, můžete se do zatáčky pustit téměř jakoukoliv rychlostí, na jejím vrcholu plynule přidávat plyn a jen co si uvědomíte, že jedna zatáčka skončila, budete na konci rovinky brzdit do další.

Na točité silnici tomuhle pekelnému káčátku ujede opravdu máloco. Tvrdý podvozek má v zatáčkách tu výhodu, že se i přes relativně vysokou stavbu karoserie naklání jen málo. A díky výkonu můžete téměř všechno, co na silnici potkáte, považovat spíš za pevnou překážku, protože i předjetí kamionu je otázkou pár sekund.

Ruku v ruce s tím samozřejmě jde spotřeba paliva; všechny ty koně je třeba nakrmit, bohorovně řečeno. Katalogových 8,5 l v kombinaci je možné dosáhnout, pokud jedete s velmi lehkou nohou a po rovině. Ovšem už to, že je možné se číslu z katalogu přiblížit, je dobrou zprávou.

Průměr za nějakých 1 000 km mého testu činil 10,6 litru na 100 km, a byť to na pouhý dvoulitr vypadá jako extrémní číslo, vraťme se k začátku předchozího odstavce. Na výkony, jaké tenhle motor umí podávat, to je dle mého vážně dobrá hodnota.

Do chvíle, než zjistíte, že musíte tankovat benzín s nejméně 98 oktany. Je to pochopitelné - běžný benzín není dost odolný proti detonačnímu hoření, aby vydržel tlak ve válci před zažehnutím svíčkou. Jenže v realitě to je poněkud problematické, protože Natural 98 benzín nemá každá pumpa. Palivová nádrž není zrovna velká, takže je třeba tankování plánovat.

O pár dní později sedím nad klávesnicí a přemýšlím, jaký verdikt nad AMG GLA 45 vyřknout. Vadila mi na něm řada věcí, např. že se dálková světla rozsvěcela s prodlevou tak velkou, až jsem byl nucen automatiku vypnout a ve tmě světla ovládat sám. Že byl podvozek vážně tvrdý, a že jsem v režimu Comfort na převodovku musel pořád čekat.

Jenže pak si vzpomenu, jak jsem vjel do zatáček a na většinu z toho, co mě štve, buď zapomněl, nebo mi to bylo k užitku. A převodovka v některém z ostřejších režimů ožila, a dokud jsem jel předvídatelně, řadila tak dobře, že jsem na pádla vůbec nemusel sahat.

A i přes tvrdost podvozku a hlučnost výfuku, které se nejde zbavit, jsem na konci více než třísetkilometrové cesty z Prahy do Slezska nevystoupil vyklepaný jak startka a s hlavou jako pátrací balón. Dokonce mi uběhla velmi rychle; jistě i proto, že jsem díky spoustě výkonu nikdy nezůstal dlouho trčet za kamionem.

Takže chcete-li shrnutí ve dvou větách, Mercedes-AMG GLA 45 je auto, které je vážně dobré, dokud s ním jedete rychle. Zpomalte - anebo hůř, vjeďte do města - a bude k zlosti.