Test Lexusu RX 450h po modernizaci: Ne všechno nové je lepší

Z předloňského testu sedmimístné verze před faceliftem vím, že je autem, do kterého se zavřete a okolní svět přestane existovat. Například odhlučnění patří ke světové špičce, a to i když zahrnu násobně dražší auta značky Rolls-Royce.

Omlazený „Japonec” však má i pár novinek, na které jsem se těšil. Předně to jsou nové světlomety s technologií Blade Scan, u kterých Lexus často zdůrazňuje, že je vyvíjel 13 let, od roku 2006. Další zajímavou věcí má být nový infotainment, který podporuje Android Auto. A konečně, tužší karoserie a přepracované tlumiče, které mají lépe filtrovat malé nerovnosti.

Celkový vzhled inovovaného RX je stále dosti kontroverzní, ale přesto v přední části o poznání jemnější. Vzadu jsou také nové lampy, o něco podobnější těm na modelu LS, a tedy elegantnější, a zadní stěrač zůstal schován ve střešním spoileru.

Když se vyhoupnu do docela vysoko umístěné sedačky řidiče, okamžitě si vzpomenu na svůj někdejší týden se sedmimístnou verzí. Sedačky mají stejně jemnou kůži, všechna tlačítka mají stejně příjemný chod - ano, takhle si představuji luxusní auto, jen mi trochu chybí dřevěné obložení volantu. Ovšem na cokoliv tady sáhnete, působí přepychově, a až na jedinou výjimku neexistuje tlačítko, ovladač nebo povrch, které by působily lacině či nekvalitně.

Má tu být nový infotainment, takže se jmu ho zkoumat. Uvnitř displeje to vypadá pořád stejně, ale k ovládání tu je komfortnější touchpad místo joysticku - i když, i on chce notnou dávku zvyku. Stejně jako ne zrovna intuitivní poskládání systému.

Android Auto je další novinkou, takže připojuji telefon, aby mě Waze navedlo mimo zácpy domů, a ouha - není vidět v displeji. Když ho zapnu v telefonu, zobrazí se na telefonu, nikoliv na displeji auta - tam mi zbývají Mapy Google, protože dopravní data navigace od Lexusu nestojí za řeč.

Displej je nově dotykový a je podstatně blíž řidiči, takže působí větší. A Android Auto ho umí hezky využít a i tento systém můžete ovládat touchpadem. Jenže právě displej je ta jediná výjimka z luxusu pro konečky prstů - je naprosto jasné, že byl dodán až později, a v jinak téměř perfektním interiéru působí jako pěst na oko. Sám o sobě špatný není a v drtivé většině jiných aut by byl na pochvalu, ale do Lexusu prostě není dost dobrý.

Další bod, kde dojem luxusního interiéru dostává trochu na frak, je zadní lavice. Opěradla si můžete elektricky naklápět, aby se vám sedělo pohodlně - ale jen ve velmi malém rozsahu. Další zmáčknutí tlačítka znamená složení do roviny s podlahou zavazadelníku.

Co naopak vítám, je fungování ukazatele aktuálního zatížení pohonného ústrojí a otáčkoměru. Obojí můžete mít v head-up displeji i v přístrojovém štítu - stále analogovém, podotýkám staromilcům - a co víc, můžete si to nastavit nezávisle na zvoleném jízdním režimu. Takže jsem celou dobu mohl vidět oba ukazatele, jeden v head-upu, druhý v budících.

Co ta nakousnutá světla? Princip zmíněné technologie Blade Scan je v zrcadélku, které ve světlometu rotuje rychlostí 6000 ot./min a LED dioda na něj svítí podle toho. Podle Lexusu je přínos v rychlejších a přesnějších reakcích funkce Matrix na okolní provoz.

Světla jsem vyzkoušel při spoustě nočních kilometrů po okreskách, silnicích první třídy i dálnicích a o čemkoliv rotujícím z jejich fungování samozřejmě není zdání, sladění je perfektní. Až na dálnici si ale člověk všimne, že „dálky” mají podstatně vyšší tok světla, když elektronika necloní auta kolem a zároveň když jedete nad cca 125 km/h.

Chápu dvě různé intenzity svícení v závislosti na tom, jestli kolem jsou auta - Lexus chce svítit co nejlépe, ale zároveň neoslňovat. Nechápu ale, že se ten vyšší tok světla nezapíná pořád. Rozdíl je totiž tak velký, že poté, co chvíli jedu na vyšší intenzitu a vůz najednou přepne na tu nižší, mám pocit, jako by zhasnul světla.

Lze samozřejmě nepoužívat automatický systém, kdy je vyšší světelný tok dálkových světel standardem, ale to by se člověk ochudil o funkci Matrix, a to by byla škoda. Takže tohle celé prostě beru jako dobrý nápad, ale ne zcela dokonalé provedení.

Co je naopak opět dokonalé, je ticho na palubě. Ruší ho jen zimní pneumatiky. To ticho spolu se špičkovým audiosystémem Mark Levinson přímo vybízí k tomu, abyste si pustili rádio Classic - ale jen potichu, to stačí - a zvolna pluli krajinou.

Ze všech aut, se kterými jsem kdy jezdil, tohle rozhodně patří k těm nejméně vybízejícím k ostré jízdě. Samozřejmě že se s ním dá jezdit rychle, ale není to ono. Nejen tichem, i volantem a sedačkou jsem od dění venku zcela izolován, a tak prostě svižně jedu po silnicích první třídy s táhlými zatáčkami a užívám si komfortní a houpavý podvozek.

„Krátké” RX je o nějaký metrák lehčí než verze L a jeho 313k pohonné ústrojí už nepůsobí vyloženě nedostatečně. A spotřeba 9,8 l/100 km už mi přijde jako akceptovatelná hodnota, byť Lexus v dokumentech slibuje něco pod osm litrů. Ovšem, samozřejmě, spotřeba nejvíce závisí na stylu jízdy.

Stojí tedy za svou cenu vysoko přes 2 miliony korun? Ano, a ve své garáži bych ho zaparkoval velmi rád. Protože jsou chvíle, kdy na dlouhé cestování člověku přijde vhod SUV, ve kterém si jede jako na obláčku než placatý a tuhý grand tourer.