Test Lexusu RX 450h L AWD: Óda na ticho

Převzal jsem tmavomodré SUV od Lexusu, pustil si hudbu a vydal se domů. Cestou mi pořád něco nesedělo, něco bylo špatně. Chvíli jsem nemohl přijít na to, co to je. Pak jsem hudbu ztlumil a došlo mi to – ticho. Kabina RX L je oázou uklidňujícího ticha v hlučném provozu velkoměsta.

Jen co nasednete a zavřete za sebou dveře, okolní svět přestane existovat. Ostatní auta jsou jen šumem, lomozící tramvaje jako by byly sto metrů od vás a hučící ventilátory v tunelech působí jako větřík.

Všechno funguje jemně a automaticky tak, aby vám na palubě bylo co nejlépe. Včetně ventilace sedaček – podle toho, jak moc je venku vedro a jak si nastavíte klimatizaci, zapíná automatika ventilaci předních sedadel. Ta jsou, stejně jako v podstatě všechno, na co sáhnete, čalouněná velmi jemnou kůží.

Řízení je lehoučké, naprosto hladké a dokonale vaše ruce izoluje od silnice. Dřevěné obložení volantu je prstům nekonečně příjemné; skoro až lituji, že z něj není celý věnec. Povolíte brzdu a hybridní vůz se dá neslyšně do pohybu. A když už řídící elektronika nastartuje šestiválec, auto se jen mírně zachvěje a v budících zhasne kontrolka signalizující jízdu na elektřinu.

Ovšem, samozřejmě, jsou tu i minusy. Infotainment je dost složitý, nezvládá Android Auto a jeho ovládání joystickem je ve srovnání s touchpadem v některých jiných lexusech zastaralé a nekomfortní.

Třešničkou na dortu je, že při zadávání cíle do navigace musíte nacvakávat písmenka po jednom, anebo se obrnit trpělivostí a zkusit hlasové zadávání, protože displej není dotykový a je moc daleko. A když už se to podaří, volba trasy je, řekněme, diskutabilní, systém neumí dost dobře pracovat s daty o dopravě a grafika mapy působí jako z roku 2009.

Kromě úctyhodného ticha, které mě nepřestává udivovat ani po týdnu za volantem, jede Lexus RX L tak, jak od velkého SUV amerického střihu člověk čeká. Na měkkém podvozku se zlehka houpe a při ostřejších změnách směru dává znát svou masu, a také to, že se mu cokoliv jiného než klidná, pohodová jízda vůbec nezamlouvá.

Na středovém tunelu nabízí možnost zvolit sportovní jízdní režim. Proč by to člověk dělal, mi není zcela jasné. Tohle auto lze spojit s nějakým sportováním jen v případě, že v něm dojedete někam, kde budete sportovat, a ono na vás v klidu počká, až s tím skončíte, aby vás pak zase v co největším komfortu odvezlo domů.

Tím spíš vypadá sportovní režim zbytečný, když do auta naložíte lidi a budete chtít svižněji zrychlit třeba na nájezdu na dálnici. Papírově sice 313 koní vypadá jako dost, ale tohle auto váží přes 2,8 tuny prázdné. Pět chlapů a nějaká ta bagáž na palubě znamená něco kolem 3,2 tuny okamžité hmotnosti a už jsme pod stovkou koní na tunu – a to je málo.

Nátura auta, jak popsáno i výše, hoví velmi klidné jízdě. I tak ale s plným autem nezřídka pocítíte nedostatek výkonu; jako adekvátní bych tu považoval něco okolo 450 koní. Totiž, chcete-li jezdit nejčastěji sami nebo ve dvou, nebudete si kupovat sedmimístné SUV.

Ta dvě místa úplně vzadu jsou sice opravdové nouzovky, které budou za trest i pro větší děti, natož pro dospělé, a já jsem se tam nevešel vůbec, ale jsou tu a můžete je použít. Nebo je sklopit a mít o to větší kufr; oproti standardnímu RX je verze L o 11 cm delší a má jinak tvarovanou záď.

Odpich z místa je víc než svižný díky elektromotorům. Je třeba se s plynem naučit pracovat velmi citlivě, aby pasažéři nebyli obtěžováni škubnutím. Plusové body u mě má RX L taky tím, že se i na suchém asfaltu vždy rozjíždí zabíraje na všechna kola. (Na displeji v přístrojovém štítu si můžete zobrazit, kolik síly zrovna jde na které kolo.) Až od nějakých 30 km/h jedete s čistě předním pohonem.

Spalovací motor je uložený vpředu napříč a ve spolupráci s elektromotorem a bezestupňovou převodovkou e-CVT pohání jen přední kola. Ta zadní mají vlastní elektromotor; není tu žádná kardanová hřídel. A světlá výška je dost slušná na to, aby se člověk nebál vyrazit mimo asfalt - tedy, obuje-li adekvátní pneumatiky.

A co na to všechno spotřeba? Obě nápravy rekuperují brzdnou energii a mění ji v elektřinu, kterou pak využijete pro jízdu, a motor běží v Atkinsonově spalovacím cyklu, který je oproti standardnímu Ottovu úspornější, takže by jeden čekal… sedm, osm litrů?

Vraťme se k váze auta přes 2,8 tuny a k faktu, že pro svižnější jízdu musíte držet pedál plynu na podlaze. Za zhruba čtyři stovky kilometrů testu ukázal palubní počítač 11,5 litru na sto. Kolik že to žrala ta osmiválcová třída S kabrio? [celá zpráva]

Nechám stranou polemiku o tom, nakolik je či není Lexus RX L pohledný vůz, protože jakákoliv debata na téma vzhledu lexusů vždycky skončí u vřetenovité přední masky, pokud u ní rovnou nezačne. Mně se RX L - a lexusy obecně - líbí právě i pro masku chladiče.

Jestli bych si ho koupil, moci utratit dva a půl miliónu za auto na každý den? Asi ano; i když bych za 11,5 litru na sto chtěl víc síly, zamiloval jsem se do ticha na jeho palubě, dřeva na volantu a jemné kůže na sedačkách.