Test Fordu Focus Active 2,0 EcoBlue: Není jen dalším crossoverem

Mám kombíky se zvýšeným podvozkem docela rád. Nabízejí lepší prostupnost terénem, podobně jako SUV, ale jejich karoserie je stále nízká a elegantní. I proto jsem se na Focus Active docela těšil – třebaže k vyššímu podvozku nenabízí pohon všech kol.

Proto přemýšlím, nakolik ho přirovnat k Subaru XV nebo i Škodě Octavia Scout – velikostí karoserie by hatchbacku, resp. kombíku zhruba odpovídaly, ale bez čtyřkolky nejsou k mání. Mnohem bližším srovnáním budiž Kia XCeed, alespoň tedy ke „krátkému“ Activu.

Po designové stránce se Focus jako model vážně povedl. Nemá možná v sobě tolik ojedinělosti, jako první generace, ale maska chladiče a lá Aston Martin s nárazníkem, jehož rohy mi z určitých úhlů připomínají racčí křídla, dobře ladí; je to tu elegantnější a silnější, než u nízkého kombíku, který jsme testovali zhruba před rokem.

Boky auta pomocí prolisů zamaskovaly velkou masu plechu a v určitém světle jsou zajímavé, i když je umlčíte bílou barvou. Zadní světla ale vypadají trochu smutně a mají jen po jedné mlhovce a couvačce, bohužel.

Sahám na kliku, Focus se odemyká – jsou tu dotyková čidla, a to i na zadních klikách – a já zapadávám do sedačky řidiče. Vůbec mi nepřijde, že bych seděl v nějak zvýšeném autě; světlá výška je sice vpředu o 30 a vzadu o 34 mm výš, než u běžného „kombíkového“ Focusu, ale i tak má hodnotu jen 163 mm.

V kabině je všechno tam, kde bych to čekal, všechno zhruba na svém místě, nic dlouho nehledám. Tempomat se ovládá na levé straně volantu, tedy stejnou rukou, jako blinkry, což na dálnici ocením. Všechno se dobře drží, mačká, používá. Jen otočný volič převodovky mi nesedí tolik, jako páka či tlačítka.

Rádio sice nemá štěrbinu pro CD, ale má i pár fyzických ovladačů. Bohužel chybí dvě klíčová tlačítka – pro návrat na domovskou obrazovku a pro cyklování mezi zdroji hudby. Obě bych využil, když používám Android Auto; takhle musím na displej klikat zbytečně mnohokrát. Tím spíš, že Android Auto u Fordu plně nahrazuje rozhraní telefonu a navigaci, což není u ostatních značek běžné.

Samozřejmě, nemusíte takhle telefon připojovat, ale Waze kvůli dopravě a Mapy Google kvůli na počítači uloženým cílům jsou vážně lákavé.

Sedačka je tak akorát pohodlná i přes trochu laciný potah, ale bohužel nejde nastavit sklon sedáku; pokud vám nevyhovuje, budete si muset zvyknout. A jak zjistím později, patřilo by se přidat i u bočního vedení.

Stran prostornosti ale není co vytknout – „za sebe“ si sednu pohodlně a s prostorovou rezervou, i když měřím 184 cm, a za zadními sedačkami je ještě zavazadelník tak velký, že toho musíte vézt opravdu hodně, aby v něm věci v zatáčkách nelítaly jak splašení holubi.

Druhá narážka na zatáčky u zvednutého kombíku – tohle auto totiž boduje hlavně podvozkem, a to i přes fakt, že každou nerovnost v silnici dobře cítíte. Jazýček vah se přiklání spíš na stranu tvrdosti a občas dokáže dát vážně ránu, takže do pražských ulic tohle auto moc není, ale vyjeďte do zatáček a auto vám to vynahradí.

Focus má úžasně přesné řízení a v zatáčkách působí neutrálně a sebejistě, opře se o vnější kola a protáhne vás kolem apexu, jako by vůbec neměl vpředu těžký dieselový dvoulitr a vzadu dost místa na autosedačky a kočárky.

Jízda i vyššími rychlostmi je naprosto samozřejmá, bezproblémová, klidná a bezpečná. A i když to trošku přeženete a do zatáčky musíte najet na brzdách, příď drží pevně na místě a zadní náprava, byť znatelně odlehčená, netancuje a nechce se podívat do příkopy.

K tempomatu žádné velké výhrady nemám, dokonce si můžete zvolit, zda bude fungovat postaru jako obyčejný tempomat, zda bude adaptivní, anebo zda bude podle značek sám měnit rychlost vozu. Ten režim používám celý týden a vrátím se k němu v samostatném článku, takže zde jen ve zkratce – je třeba ho hlídat, protože nezřídka přečte značku pro jinou ulici anebo číslo nalepené na návěsu kamionu. Bez legrace.

O něco horší to je s aktivním vedením v jízdním pruhu. Nepamatuji si systém, který by s volantem kvedlal tak často a bez valného smyslu, jako tenhle. Funguje sice i v městských rychlostech, ale pevnou ruku chce pořád; jen na dálnici s volantem přestává pohybovat a je na něj skutečně spoleh. Jediná jeho vlastnost, která je bez výhrad? Vypíná se tlačítkem na volantu. A stejně snadno můžete zapnout nebo vypnout hlídání čar na silnici, tentokrát tlačítkem na páčce blinkrů.

Ve výbavě není sledování mrtvých úhlů a přední kamera, což mě docela zarazilo. Přínos toho prvního je jasný, to druhé bych velmi ocenil mimo asfalt, když se třeba někde natěsno otáčím. Přijde mi totiž tak nějak samozřejmé s Focusem Active jezdit po nezpevněných cestách, třebaže se tráva mezi „kolejemi“ dostane do kontaktu s podvozkem velmi snadno.

Už jsem zmínil, že v nabídce není pohon všech kol. Částečně se ho snaží suplovat jízdní režim pro nezpevněné cesty, který mimo jiné vypne ESP, aby dovolil kolům hledat trakci i protáčením. S trochou opatrnosti a zkušeností jsem projel všechno, na co jsem namířil příď, a že to leckdy nebyla snadná místa. Focus není rozhozen ani zvednutím jednoho zadního kola do vzduchu.

Motor má síly dost v podstatě na cokoliv, co po něm může běžný uživatel chtít – do chvíle, kdy poprvé zašlápne plyn až do podlahy, aby předjel několik aut najednou. Dvoulitr totiž působí jako velmi silný motor, dokud jedete tak nějak svižně, ale když chcete opravdu všechno, najednou se sliby přestanou plnit. Nikoliv nepodobně třeba Peugeotu 308 SW GT BlueHDi, který jsem loni testoval na podobných trasách.

Na rozdíl od něj ale dvoulitr EcoBlue ve Focusu potěší spotřebou. „Dálka“ bez upejpání na plynovém pedálu ukázala průměr 5,6 l/100 km, což se svým stylem jízdy považuji za vynikající číslo. Průměr celého testu se ustálil na 6,3 litru, ale tam je započítáno stání, když jsem šteloval stativ, pak několik průjezdů tam a zpátky před kamerou – a to spotřebu vždycky spolehlivě zvedne. Klidně počítejte s průměrem okolo 5,5 litru.

Trochu menší mám radost z osmistupňové automatické převodovky. Má sice spoustu kvaltů a chová se, jak by se hydrodynamický měnič chovat měl, ale neustále podtáčí motor a já musím pádlem pod volantem o kvalt či dva podřadit. A taky jí není cizí kopnutí, když se chci rychleji rozjet nebo když se potřebuji svižněji otočit s couváním. Za jízdy ale umí řadit velmi hladce.

Poslední pochvala patří LEDkovým adaptivním světlometům, které umí vystínit auto před vámi velmi efektivně, ale zároveň kolem něj pošlou světla dost. Jsou lepší než např. u většího – a taky dražšího – Fordu Edge.

Focus Active „v kombíku“ má, celkem vzato, docela dost nedokonalostí. Jenže žádná z nich není tak velká, aby mě přiměla doporučit konkurenci. Za všechny nabídne něco jiného, lepšího, čím palčivost nedostatku umenší. A navíc obstojí i jako povoz chalupáře, a to jak schopnostmi na nezpevněných cestách, tak i velkým kufrem a možností táhnout až 1600 kg těžký brzděný přívěs.

Nejvíc mě na něm ale baví jeho chuť jezdit – ve městě, v zatáčkách, na dálnici, na šotolině kilometry od mobilního signálu, prostě všude. Vlije vám do žil radost z jízdy, i když do něj sednete zamračení a i když to je SUV-kombík. Není to ale jen další crossover. Ten titul Auto roku si i v této verzi zaslouží.