Test Dacie Sandero Stepway: Vyšší než průměr

Dacia Sandero je klasický hatchback, který se se svými rozměry řadí do průměru nižší střední třídy. Více terénní verze Stepway a Techroad pak přidávají další milimetry na výšku i délku. Konkrétně je ale důležitá světlá výška vozu. Ta už je ve standardním provedení vyšší, než má většina podobných aut – 148 mm. Terénní verze jsou zvýšené až na 193 mm, což je hodnota lepší, než má dnes většina SUV, crossoverů a podobných autíček, které si hrají na teréňáky.

Přiznejme si to otevřeně, i Dacia Sandero si na ně jen hraje. Vysoká světlá výška totiž není doplněna technikou pohonu všech kol. Takže i tady je to hlavně o optickém paketu, který přidává nové nárazníky, lemy blatníků, výrazně lepší výbavu apod.

Slovo Dacia už dávno nebudí posměch. Dacia je tradiční lidové auto, které si pořizuje člověk, jenž nechce moc utrácet za něco tak nevýhodného, čím auto skutečně je. Přitom chce auto nové, aby měl kompletní záruku a taky jistotu toho, že vůz není kradený nebo nemá přetočený tachometr.

V základní výbavě tenhle hatchback nevypadá nijak extra, ale zvýšená verze Stepway/Techroad působí opravdu dobře. Přední nárazník má falešný náběh na plech pod motorem, plastové blatníky i prahy, dvoubarevné lyžiny a hodně povedené jsou i stříbrné lemy v masce chladiče. Proti tomuhle autu nemůže mít nikdo zvenku žádnou velkou výhradu. Je to jednoduché, funkční auto bez nějakých výmyslů.

Jenže v interiéru už je cítit to šetření a používání již vyběhlých součástí z jiných značek. Začneme třeba u kufru. Jeho 320 l není žádný extra výstřelek, ale stačí úplně pohodlně. Jenže najednou zjistíme, že vysoký práh, stejně jako páté dveře zevnitř, nejsou obloženy plastem. Je to kovový lakovaný výlisek. Budiž. Ukládáme tašku do kufru a zavíráme ho. Bouchnutí připomíná zvukem zavření kontejneru. Ostatně to je problém všech dveří a centrální zamykání také podivně zabubnuje zevnitř vozu. Ale zase… je to jen pocit. Je to prostě jen daň za nízkou cenovku.

Interiér pak je takovým mixem různých dílů Renaultu a Dacie. Co do ergonomie zaujme stahování předních okének na madle dveří, ale zadních už ze středového tunelu. Nebo gigantický otočný knoflík pro mlhovky, jak ho už léta známe z modelu Logan, je stále umístěn hluboko u levé holeně řidiče. Proč? To netušíme. Problém máme také s odložením mobilu. Žádná ze schránek na přístrojovce není tak velká, aby pojala pětipalcový dotykový přístroj.

Další dávka zlevňování zasáhla řízení. Sloupek je stavitelný pouze v příčném směru, nedá se však vysouvat ven. Za celou dobu testu, jsme si tak nedokázali pořádně najít správnou polohu řízení. Sedadla mají sice pěkné potahy, ale o bočním vedení si můžeme nechat zdát. Světlo pro zadní sedačky není. Děti tak vzadu můžou číst knížky jen za slunečního svitu.

Auto je jednoduché, tak to má být. Proti tomu nemůžeme říct ani slovo. Někde se to zlevňování projevit muselo. Ale Sandero už není na trhu nováčkem a alespoň ty drobnosti by mohly přece jen být o trochu logičtější. Zvětšit schránku na mobil přece není tak obtížný úkol. Posunout čtecí lampičku doprostřed stropu také ne…

Přední kapota ukrývá ve verzi Techroad pouze dvě motorizace. Nejslabší SCe motor s 55 kW tu nedostanete. My měli zážehový tříválec o objemu 898 ccm. Samozřejmě má turbodmychadlo a výkon 66 kW při 5000 ot./min. Točivý moment pak má hodnotu 140 N.m při otáčkách (a to je důležité) 2250 N.m.

Agregát, i když nemá vyvažovací hřídel, nemá problémy s vibracemi. Je to dáno zajímavou konstrukcí, kdy například písty mají osy mimo osu klikové hřídele nebo je u setrvačníku tlumič torzních kmitů. Takže tříválec, byť je to stroj s velmi špatně vyhladitelnými vyššími harmonickými frekvencemi, se tady nejeví vůbec neklidně. Má typický zvuk, ale nedrnčí, nevibruje a vůbec se nám jeho projev líbil.

Na auto, jehož hmotnost je jedna tuna, bohatě stačil. Jen se musely otáčky držet nad hodnotou 2000. Třeba kolem 1500 se neděje vůbec nic a autu se to vůbec, ale vůbec nelíbí. Převodovka je pětistupňová s docela krátkými prvními čtyřmi převody a dlouhatánskou pětkou. Ta se hodí na dálnici, když to čtyřka vytáhne nad 110 km/h. Pětka dynamiku nezvládne a její délku nejlépe dokumentují otáčky ve 130 km/h: 3100 ot./min.

Ještě vám dlužíme spotřebu. Auto nebylo ještě zajeté, takže to není úplně signifikantní, ale my měli v průměru 7,2 l na 100 km.

Jízdně je na tom auto průměrně. Je poznat, že se šetřilo i v téhle oblasti. Zadní jednoduchá vlečná ramena s torzní příčkou zaváhají při prošlápnutí brzdy, kdy se odlehčí. Přední McPherson má trochu problémy na větších nerovnostech. Řízení je zase odtažité, navíc kolem středové polohy neurčité a najednou mu v převodu škubne a začne pracovat.

Za těch několik set kilometrů jsme si zvykli. Auto nás poslouchalo, bylo příjemně lehké, takže i obratné a snadno jsme s ním jeli přesně tam, kam jsme chtěli. Samozřejmě že to nebylo na žádnou větší rychlost. Manželka na sedadle spolujezdce podotkla, že v tomhle autě se jí zdá každá rychlost o kus větší, než ve skutečnosti je.

Respekt ale auto vzbuzovalo v terénu. Zimní pneumatiky, vysoká světlá výška a hlavně lehká karoserie na krátkém rozvoru dělají z autíčka skvělý teréňák. Tedy samozřejmě jen do té chvíle, než přijde problematická kluzká pasáž.

Takže je otázka, jestli se tohle auto vyplatí. Jak jsme už napsali, Dacia Sandero Stepway Techroad je z druhého konce ceníku. Přesto 293 900 korun za auto vypadá jako docela dobrá volba. Kdyby to nebylo zvýšené auto, které se hodí třeba na chalupu, asi bychom váhali. Takhle si myslíme, že to je dobrá koupě. Určitě lepší než 90 % moderních kompaktních „rádobySUV“.