Test Citroënu C4 X: Sedan v holínkách

Je-li nějaká automobilová značka známá svými bizarně fascinujícími auty, je to právě Citroën. Takže se vůbec není co divit, že se z ničeho nic pustil do kombinace SUV a sedanu. A to navzdory tomu, že doba, kdy se automobilky snažily zaplnit sebemenší myslitelnou skulinu na trhu, je už pryč, i tomu, že jiné automobilky takovýmto typem crossoveru už v minulosti své zákazníky zaujmout zkoušely - vzpomeňme například na Volvo S60 Cross Country - a valný úspěch se nedostavil.

Předsudky stranou - bílému kousku na fotkách nelze při bočním pohledu upřít značnou dávku elegance pramenící ze splývavé zádě a designové vyváženosti proporcí. Čistě a snad trochu nevýrazně působí i záď vozu, jejíž lampy naznačují písmeno X o trochu méně než ty přední. Ty samozřejmě tato verze sdílí s „běžnou“ C4 v provedení liftback, stejně jako celou příď i s její divokostí a výrazností.

Nasedám dovnitř a vítá mě slušně prostorný interiér, který je, stejně jako příď vozu, samozřejmě totožný s liftbackem. To znamená nesmírně komfortní, příjemně měkké sedačky, ovšem bohužel s nepříliš příjemným čalouněním, na němž se docela hodně potí záda.

Taky stojí za zmínku držák na tablet před spolujezdcem, přítomnost klasických, fyzických ovladačů klimatizace nebo třeba volič převodovky, u nějž je nutno si zvyknout, že ho musíte v pozici půl sekundy podržet, než to vůz zaregistruje. To ostatně platí i o startovacím tlačítku a podobných ovládacích prvcích - a napříč německo-francouzskou větví Stellantisu, někdejším koncernem PSA, to je dnes stejné.

Interiér dostal nový infotainment, stejný jako například v aktuálním Peugeotu 308, a oproti tomu minulému to je samozřejmě velké zlepšení jak po stránce intuitivnosti používání, tak i v rychlosti reakcí na doteky. Vestavěná navigace má víc než slušná data o dopravě v reálném čase díky internetovému připojení, zrcadlení smartphonu je samozřejmostí a potěší taky možnost měnit barvy v displejích.

Ten druhý displej, přístrojový štít, je jedním z příkladů toho, jak se C4 X snaží řidiče neobtěžovat množstvím zbytečných informací. Dozvíte se jen rychlost a zásobu paliva spolu s dojezdem. I teplotu chladicí kapaliny je třeba si vyvolat, stejně jako výstup jízdních asistentů - adaptivní tempomat je samozřejmě ve výbavě -, palubní počítač nebo třeba otáčkoměr.

Nakousl jsem prostornost, jejíž dojem umocňuje pocitově hodně vzdálená palubní deska, ale ne tak moc, aby se špatně dosahovalo na centrální displej. Po stránce pohodlí sice sedačky bodují měkkostí své výplně, ovšem hlavové opěrky jsou naklopené příliš dopředu, a tak mám celou dobu dojem, že jezdím shrbený. Není to dvakrát pohodlné tím spíš, že mě to skoro až nutí dívat se na silnici přes brýle, nikoliv skrz ně.

Bez větších problémů se vejdu i „za sebe“ s výškou 184 cm a nad hlavou mám i kousek prostoru, takže čtyři dospělí tady mohou jezdit relativně bez problému. Ohromně prostorný, i když na výšku nízký, je také zavazadelník.

Nemám problém ani s rozměry jeho vstupního otvoru; na převoz pračky to pochopitelně není, ale to je u sedanu normální, a s cestovní taškou problém nebude. Na co je nicméně třeba si trochu zvykat, je vysoko ložená dolní hrana zadního okna, která omezuje výhled vnitřním zrcátkem.

Podobně jako je interiér orientovaný zejména na pohodlí, jízdní projev je na tom stejně. Podvozek je měkký, komfortní a houpavý, žádným způsobem nevybízí ke svižné jízdě. Ne že by měl problém s rychlejšími průjezdy zatáček, nebo že by byl nějak nejistý, ale z náklonů karoserie je jasně poznat, že tohle auto má jezdit zvolna.

Vznětová patnáctistovka pod kapotou dokáže slušně zatáhnout, byť samozřejmě žádným trhačem asfaltu není. Velkou devizou je, že neobtěžuje osádku vibracemi za jízdy; jediná chvíle, kdy se auto řádně otřese, je při startu. Stejně tak osmistupňový automat řadí za jízdy tak hladce, že mu drobnou absenci plynulosti při rozjezdech dokážu snadno odpustit.

Pomáhá i spotřeba, která je velmi příjemná - nedá to ani moc snahy a můžete jezdit i za méně než 5 litrů. Při dynamičtější jízdě či větším podílu cest hustým pražským provozem je průměr samozřejmě výš; můj výsledek se ustálil na 5,6 l/100 km.

C4 X tak nemá problém plnit úkoly, které dostane, po stránce komfortní jízdy s nízkou spotřebou. Otázkou ale je, kdo jí ty úkoly bude zadávat, kdo je její cílovou skupinou zákazníků.

Já mám osobně sedany i SUV rád, takže kombinace obého mi nepřijde jako zas tak špatný nápad, i když v tomto konkrétním provedení chybí pohon všech kol.

Jenže v Česku a potažmo ani v Evropě nepatří sedany k oblíbeným karosářským variantám, tím spíš v nižší střední třídě, takže mám obavu, že C4 X bude zákazníky hledat poněkud těžko. Je to trochu škoda, protože vážně není vůbec špatným autem.