Test BMW M135i: Praktičtější, efektivnější. Ale o výjimečnost přišel

Ucítíte to z celého následujícího textu, takže se k tomu přiznám hned na začátku. Před dvěma lety jsem strávil pár dní s jedničkovým BMW minulé generace. Byla to verze po faceliftu - tedy bez buldočího výrazu - v klasické modré, s černými ledvinkami, semišovým interiérem.

Ale především s úžasným sametovým šestiválcem, laděnými výfuky od M Performance, pohonem zadních kol se samosvorným diferenciálem a manuální převodovkou s krátkými drahami.

Byla to M140i, v konkrétní konfiguraci jedno z mála aut, které jsem si chtěl nechat za každou cenu ve své garáži. Tolik mi to auto sedlo svou přímočarostí, charakterem a každodenní použitelností. Jenže okolnosti v čele s emisní politikou evropské unie a těžkými časy z tohoto šílenství plynoucí zapříčinily, že z výše popsaného u nového BMW řady 1 zbyla jen ta modrá barva.

Stejně jsem se ale na seznamování s M135i těšil, protože mám tyhle malé automobilové agresory rád. Jak se tedy žije s novou jedničkou, která poprvé přišla s motorem napříč, primárně předním pohonem a rozumnou praktičností?

Kdekdo minulé generaci vyčítal, že karoserie opticky přetékala na zadní kola. Byla to danost klasické koncepce pohonu s motorem podélně a pohonem zadních kol. Nová jednička kvůli změně koncepce pochopitelně vypadá podstatně jinak. Více hmoty opticky leží na předních kolech, je také celkově vyšší (1434 vs. 1421 mm).

Testovaný vůz se pochopitelně v rámci továrního tuningu pyšnil agresivnějšími nárazníky. Obří ledvinky vpředu má vyzdobené chromovanými doplňky. Matně černé disky kol s nápisy najdete v katalogu příslušenství a podle mého názoru jsou nádherné.

Záď je hodně useknutá a svítilny možná až příliš obří. U M135i zaujmou dvě poměrně velké koncovky výfuku, ze kterých se line vcelku zajímavý zvukový doprovod, k tomu se ještě ale dostaneme.

Ovšem tím, že motor s převodovkou už nepotřebuje dlouhou kapotu, se zvětšil prostor pro posádku a zavazadla. V nové jedničce sice už nesedíte jako ve sporťáku - nízko s nataženýma nohama, zato ale vnímáte výrazně víc prostoru kolem sebe a zadní pasažéři s vámi pojedou mnohem raději.

I přes konvenční posez interiér jinak chválím. Kvalitou zpracování a materiálů předchůdce jednoznačně předčí, multimédia jsou klasicky skvělá, najdete tu už nový systém sedmé generace. Sice jsem možná ještě víc fanouškem minulého vydání, ale i tento iDrive patří jednoznačně mezi nejlepší systémy v autě. Zkrátka se tu ve srovnání snovou trojkovou řadou necítíte nijak zvlášť ochuzeni, což je velká pochvala.

Označení M135i už jsme tu jednou měli. Nosila jej minulá generace před faceliftem, po zvýšení výkonu a faceliftu už vrcholné provedení nosilo kód M140i. Nyní jsme zpět u čísla 35. To u nových BMW ale znamená notně vyladěný čtyřválcový dvoulitr.

Svých 225 kilowattů podává lineárně a dá se hovořit i o jakési špičce ve vrchním spektru otáček. Vždyť i výchozí agregát s označením 30i je pěkně točivý. Vážně povedený motor, ovšem šestiválcovou nirvánu vám nenabídne, když se k tomu zase vrátím...

Ovšem když se s absencí dvou válců smíříte, musíte uznat, že jde o povedené ústrojí, včetně spolupráce s osmistupňovou samočinnou převodovkou. U BMW už tradičně jde o hladkou a rychlou výměnu kvaltů s velice rychlým a předvídavým softwarem řazení.

Při přeřazení ve sportovním režimu se dočkáte i nějakého toho zabublání a pod plným plynem má motor překvapivě pěkně řízný zvuk. Ovšem žádný velký rámus ve stylu titanového vedení od M Perfomance už nečekejte, hlukové evropské předpisy jsou proti.

Vrcholnou jedničku koupíte jen s pohonem všech kol. Logicky jde opět o jiný systém než dříve. Tady je samosvorný diferenciál naopak vpředu. Zadní kola se připojují v rámci potřeby, ovšem při jízdě je znát, že se systém zadní nápravu snaží preferovat a na rozdíl od běžných BMW na této platformě dokáže přenést nadpoloviční hodnotu točivého momentu právě na zadek.

I díky tomu si M135i nechá v zatáčce odsadit záď plynovým pedálem, pokud jste dost neurvalí. Nic velkého, ale po přední nápravě se tehdy automaticky nesveze, což je chvályhodné. V kombinaci s relativně přesným řízením si k autu brzy vypěstujete dost důvěry na to, abyste jej protáhli po okreskách s úsměvem na tváři.

Do zatáček se auto vrhá s nadšením, ovšem trošku trpí na totéž, co všechny rychlé čtyřkolky. Je velmi efektivní a zábavu podává až ve vysokých rychlostech.

Podvozek je přesně tak tuhý, aby ukočíroval karoserii v ostrém tempu, ale zároveň tak poddajný, aby vás neštval ani ve městě. Od této ostré verze čekáte tuhost, ale tlučení a rozhození od vln se naštěstí nedočkáte.

Vůbec poprvé najdeme v rámci trhu pro ostrý kompaktní Bavorák přímou konkurenci. Tedy Volkswagen Golf R, Audi S3 či Mercedes-AMG A35. Osobně bych jej jízdním projevem zařadil někam mezi umírněný a maximálně přívětivý Golf R a ostřejší Mercedes.

Jde o moc povedený ostrý hatchback, s velkou šíří schopností, skvělým motorem a fungujícím podvozkem s precizně naladěným pohonem všech kol.

Jenže prostě už nemůže být výjimečný a fakt, že jej vůbec poprvé mohu zcela napřímo srovnat s dalšími rychlými hatchbacky s pohonem všech kol, mě vlastně mrzí.

Předchůdce měl trošku odfláknutý interiér, začátečníkům mohl při rychlé jízdě na mokré okresce připadat neposedný a místa uvnitř bylo pomálu. Taky je fakt, že dle několika průzkumů si majitelé jedničkové řady mysleli, že mají předokolku jako ostatní řidiči s hatchbacky. Ovšem jakkoli je nová M135i a jednička jako taková povedená, výjimečná už rozhodně není.