Test Audi SQ8 TDI: Vrchol potravního řetězce

Model Q8 jsem poprvé viděl už před drahnou dobou a zaujalo mě na něm mimo jiné to, jak kompaktně dokáže působit, i když je to strašlivý mastodont – kola auta na fotkách mají dvaadvacet palců a vypadají, že kdyby byla jen o palec menší, působila by nepatřičně malá.

Ale já mám rád velká auta, takže mi to nakonec docela i vyhovuje. I když se do normální mycí linky vejde tak těsně, že na stranách zbývá od kol ke kartáčům jen po dvou centimetrech, takže do levého pruhu zúžení na dálnici se s ním vůbec nepouštím.

Design nechám na každém, mně se líbí tím víc, čím déle se na něj dívám, a to i v poněkud nudné bílé barvě. Nejhezčí je zezadu – černý „trám“ mezi světly sice vůbec nepřipomíná původní Quattro, jak Audi uvádí, ale vypadá vážně dobře, zejména s rozsvícenými obrysovkami. „Zuby“, světelný podpis nových Audi, se vážně povedl, stejně jako svítící linka přes celou šířku zádě.

Škoda jen jedné mlhovky, ale pravé koncovky výfuku jsou fajn – říkám si, než se na ně podívám pořádně. To totiž zjistím, že vždy jen jedna koncovka z páru na každé straně je pravá. Ale aspoň něco a aspoň tu ten podvod nebije do očí.

Beru za kliku, okno bez rámu o kousek sjede dolů, otvírám dveře a šplhám dovnitř. Sedačky vypadají hezky a dají se široce nastavit, ale pevná opěrka hlavy je pro mou postavu zoufale nízko a nejsem si jist, jak by se to mé krční páteři líbilo při nehodě.

Interiér je, samozřejmě, v podstatě stejný jako ve všech ostatních nových Audi. Designéři se mohli trochu víc odvázat třeba v palubní desce, která je sice hezká a elegantní, ale na můj vkus tak nějak moc rovná, a černé lesklé plochy tomu taky moc nepřidávají.

Co musím opět pochválit, je systém MMI se dvěma obrazovkami. Z nichž dolní je pro klimatizaci, sedačky a zadávání textu při vyhledávání, horní pro všechno ostatní, jako je navigace a rádio. U koncernu PSA nadávám na ovládání klimatizace v displeji, ale to proto, že nemá vlastní prostor – tady ho klimatizace má a je to perfektní.

Za zmínku stojí i systém ukládání zkratek, které si pak můžete trvale zobrazit na dolním displeji. Pokud vám chybí starosvětské předvolby stanic rádia, můžete tyhle zkratky použít přesně takto. A stále tu je možnost rychle změnit teplotu nebo nastavení sedačky.

Digitální budíky často čelí mé kritice kvůli tomu, že nedokážou pořádně využít svůj potenciál. Tady budu kritiku mírnit, protože přístrojový štít se dokáže zcela zbavit kruhů a otáčkoměr ukázat jakousi hokejkou. Tento tvar je prazvláštní, protože vůbec k ničemu nepasuje, pokud si vlevo nezobrazíte mapu. Ale teplota oleje je tu zobrazena trvale.

Na zbytku interiéru se těžko hledají mouchy. Všude je spousta místa, všechno je naprosto perfektně smontované, masážní funkce sedačky je příjemná… Snad jen volič převodovky si mě nezískal, práce s ním není tak intuitivní jako třeba u BMW, ale zase slouží i jako opěrka zápěstí. A podobně jako u palubní desky bych se trochu odvázal s čalouněním, černočerná nuda je… nuda.

Když sednu dozadu, abych zkusil, kolik tu je místa – spousta do všech směrů, mimochodem – všimnu si, že na dveřích jsou dvě tlačítka stahování oken. Můžete tedy z levých dveří stahovat i pravé zadní okno, ale pravý důvod je v tom, že tahle tlačítka i vytahují roletky. Při zavřeném okně za tlačítko potáhnete nahoru podruhé a roletka se vysune z dveřní výplně.

Když už jsme u oken, zmíním ještě jeden detail – okna předních dveří se povysunou, když otevřu dveře se zcela zataženým oknem. A pak, když dveře zase zavřu, okno sjede kousek dolů. Anebo to okno můžu zcela stáhnout tlačítkem, i když jsou dveře otevřené.

Pídil jsem se po důvodu a podle zástupce automobilky to je proto, aby sklo zcela zasunuté do dveří při zavírání nevydávalo pazvuky. „Pokud bychom okno před zavíráním nepřizvedli, nemohli bychom ho „opřít“ o profilové těsnění na středovém sloupku a každé zavření dveří by vydávalo nepříjemný klepavý hluk. Těch pár centimetrů stačí na to, aby klepavý hluk nevznikl,“ stojí v prohlášení.

SQ8 má samozřejmě vzduchový podvozek a z toho pramení do jisté míry houpavá jízda. Pořád je ale relativně tuhá, ovšem nikoliv směrem k nepohodlí. Sportovní jízdní režim podvozek přitvrdí už trochu nepříjemně, standardní mód je nejlepší.

Jízdním vlastnostem dominuje těžký motor vpředu, ale podvozek a chytrá čtyřkolka se to vcelku úspěšně snaží skrývat. Ne ale tak, že by z SQ8 dělaly skalpel na okresky, na to je příliš velká a těžká a fyziku neoblafnete, byť je tu lepší než nedávno zkoušené BMW X5. Natáčení zadní nápravy i aktivní stabilizace bočních náklonů samozřejmě pomáhají, ale na řezání zatáček si přesto kupte jiné auto.

Nejlépe se cítí na dálnici a silnicích první třídy, je to křižník na dlouhé vzdálenosti, které dokáže překonávat vysokou rychlostí, s grácií a s opravdu minimální únavou řidiče. A když padne tma, světlomety LED Matrix fungují velmi hezky.

Zkraje zmíněný kompresor pod kapotou není standardní, hnaný řemenem, nýbrž elektrický – ke kompresorovému kolu jako u turbodmychadla je tu místo turbíny, poháněné, výfukovými plyny, připojen 48V elektromotor. A opravdu funguje tak, že zcela eliminuje turbolag, tj. prodlevu po sešlápnutí plynového pedálu.

Spolu se dvěma turbodmychadly doluje z čtyřlitrového vznětového osmiválce 900 N.m. To je ohromná spousta, ale Audi už v minulosti dokázalo nabídnout i víc – rovných tisíc newtonmetrů z šestilitrového dvanáctiválce ve starší Q7 V12 TDI. Ta byla skutečným unikátem, dieselových osmiválců je na světě řada.

A třebaže je 900 Nm vážně hodně, plný plyn vás nezarazí do sedačky až tak, jak byste od takového krouťáku čekali. Ale pak se podíváte na tachometr a zjistíte, že jedete opravdu neřestně rychle. I s takovou silou jsem měl průměrnou spotřebu za pár set kilometrů testovacího týdne 9,9 litru.

Na vlajkové lodi přizvednutých Audi se vážně těžko hledají velké chyby, ale to se od auta za 2,8 milionu korun základní ceny tak nějak očekává. Jenže přesto bych vlastní peníze dal radši za Porsche Cayenne S Coupé, které má sice o dva válce méně a bude mít trochu větší spotřebu, ale její 2,9 V6 má příjemnější projev a všechno dělá tak nějak o trošku líp, od jízdy po dálnici i okresce přes interiér až po vzhled.