Test Audi Q7 po faceliftu: Mnohem lákavější

Crossovery od Audi přibývají ve všech třídách, přesto, pokud se řekne „SUV se čtyřmi kruhy ve znaku”, nejspíš se vám vybaví Q7. V roce 2005 přišlo na trh jako nafouknutá konkurence pro BMW X5 či Mercedes ML a zaznamenalo okamžitý úspěch. Konzervativní přístup a image výrobce poctivého pohonu všech kol fungovala.

Tak moc, že na udržení prodejů stačil v roce 2010 velký facelift, který zůstal v nabídce až do roku 2015. I přesto, jak lze Q7 vnímat jako tradiční model od Audi, ve skutečně se právě díváte na teprve druhou generaci. Respektive na její facelift, který se zdá být podobně důležitý jako u prvního vydání.

S druhou generací jsem měl od začátku problém, že v mých očích vypadá jako zvýšené kombi. Stačila změna designu v rámci tohoto faceliftu a Q7 má už dost rysů SUV, aby nemátlo tělem. Maska chladiče je výraznější, světlomety zamračené a zadní svítilny mají moderní grafiku. Optickou šířku a dávku elegance vozu dodává linie mezi nimi.

Ještě podstatnější změny se ale odehrály uvnitř. Palubní deska je kompletně nová a kráčí ve šlépějích modelů A6 či A8. A to je moc dobře. Jakýsi „skleněný” design nových interiérů vozů z Ingolstadtu má svůj styl. Sice stále chladný a technicistní, ale rozhodně už ne fádní. Povedené ambientní osvětlení pak v noci rozehraje krásné divadlo.

Pryč je vysouvací displej infotainmentu. Nahradilo jej pevné řešení a nový je rovněž dotykový panel ventilace. Ze všeho toho dotykového by mi stály vlasy na hlavě, ovšem toto řešení od Audi se už v několika testech prokázalo jako povedené. I díky rychlé a haptické odezvě na dotyk, špičkové grafice a logickému rozvržení ovládacích prvků. Detaily jako zadávání do navigace psaním na spodní displej pak dojem jen dotváří.

Ve spojení se skvěle zpracovaným digitálním přístrojovým štítem si Q7 po stránce technologií velmi polepšila a dle mého názoru v tomto patří na špičku segmentu. Ani kvalita provedení a použité materiály rozhodně nepokulhávají.

Q7 pak stále platí za většího mezi konkurencí. S délkou 5063 milimetrů sice nespadá do segmentu obrů typu BMW X7 nebo Mercedesu GLS, ale oproti X5 (4922 mm) a GLE (4924 mm) je to větší kus auta. A to poznáte uvnitř, zejména na zadních sedadlech, kde je prostoru královsky.

Netradičně jsem absolvoval cestu na jih Německa kompletně na zadním sedadle. A tehdy jsem rychle pochopil, proč může být opravdu prostorné SUV jako Q7 tak lákavé i pro zadní pasažéry. Máte výhled, vzdušný interiér, a ten komfort od podvozku...

Cestovní komfort Q7 je nadmíru povedený. Odhlučnění je příkladné a vzduchové odpružení se umí opravdu uvolnit. Přesto i na krátkých nerovnostech dokáže ukočírovat kola o velikosti 22 palců lépe, než to bylo u odpružení tohoto typu dříve zvykem.

Q7 ve verzi S-line dostala systém aktivní stabilizace bočních náklonů, který byl dosud dostupný jen u vrcholné verze SQ7. Oproti normálnímu vzduchovému podvozku snižuje světlou výšku o 15 mm. Ta se ale mění i v rámci jednotlivých jízdních režimů (-30 mm až +60 mm).

Díky pokročilému podvozku v „zatáčkovitých” sekcích jako kdyby se auto smrsklo. Za volantem působí opravdu jistým dojmem, řízení je příjemně naladěné a těch 2,1 tuny máte i v rychlém tempu pod kontrolou. To je kouzlo inovované platformy MLB, na které stojí i aktuální Volkswagen Touareg nebo Porsche Cayenne.

Zatímco v případě druhého jmenovaného se nebojím mluvit až o sportovních jízdních vlastnostech, Q7 je naladěna odlišně. Na limitu je efektivní a pohon všech kol hledá spíš trakci než jakkoli hravou záď. Což je ale zcela v pořádku.

Soubor semi-autonomních funkcí vozu patří mezi nejlepší na trhu. Z jízdních režimů bych pak vypíchnul režim Allroad. Je určitým mezistupněm mezi standardními komfortními či sportovními módy pro silniční použití a terénním režimem Offroad. Pokud jedete třeba na polní cestě nebo v lehkém terénu, je režim Offroad až zbytečně „připravený”. Se podvozkem zvednutým do maxima, otupělým plynovým pedálem a softwarem převodovky držící motor v otáčkách. Allroad podvozek jen lehce přizvedne a můžete „letět”.

S každým testovaným Audi, kterému pod kapotou tepe třílitrový diesel s označením 50 TDI, jsem zvědav na odezvu na plynový pedál. Bolest s neadekvátní prodlevou a velmi váhavou převodovkou při změně jízdního tempa se poprvé objevila u nové A6 zkraje výroby. Od té doby se situace postupně zlepšuje a v současné chvíli je problém téměř vyřešen, ovšem za bryskní odezvu bych stále tohle ústrojí nepochválil.

Naopak absolutorium zaslouží v jiných disciplínách. Motor je skvěle odhlučněn, propůjčuje této pojízdné stodole více než dostatečnou dynamiku. Svých 600 Nm nabízí už v relativně spodním spektru od 2250 – 3250 ot./min, takže se agregát nemusí za každou cenu vytáčet.

Nafty si při tom všem jen usrkuje. Jistě, za pět na sto tento mastodont nejezdí, ale průměrných osm v kombinovaném režimu je zcela reálných.

Audi Q7 si po faceliftu zachovává své silné stránky. Je největším z velkých, a to i uvnitř, má poctivou techniku a tu správnou image. Ovšem modernizace vyřešila některé nedokonalosti.

Exteriér je na pohled vyváženější, interiér podstatně luxusnější, svébytnější a technologicky pokročilejší. A příplatkové prvky jako skvělé laserové světlomety nebo aktivní podvozek dostupný i pro běžné motorizace dělají z tohoto auta ještě lákavější volbu.

Odezva na plyn sice stále není úplně vyřešena, ale myslím si, že v rámci segmentu SUV na pomezí vyšší střední a luxusní třídy mohou zájemce od Q7 odradit jen osobní nesympatie. Pro někoho chladný styl Audi zkrátka nemusí být to pravé.