Test Audi Q3 Sportback: Výborného měšťana kazí jediná věc

Představte si, že si kupujete Audi Q3 a zalíbí se vám Sportback. Když má ve jménu „Sport", přihodíte i paket S line. A když už jste u toho, taky sportovní podvozek. Máte-li rádi své zuby a kostrč, právě jste udělali velkou chybu. Ale popořadě.

Q3 jako „kupé” - v uvozovkách proto, že kupé má mít dvoje dveře, jen se tento termín v současnosti velmi nadužívá - je dle mého rozhodně jedno z nejkrásnějších Audi nejen v současné nabídce. S pozvolně klesající zádí působí i přes svou nevelkou délku jako elegantní vůz, nikoliv nákupní taška. Zároveň je tak akorát agresivní, aby bylo jasno, že na silnici něco zvládne.

Interiér je podobný příběh. Chtěl jsem se vyhnout klišé na způsob „typické Audi”, ale ono to jinak skoro nejde. Všechno, na co sáhnete, působí bytelně a hodnotně; aby taky ne, za tu cenu. Skutečně si tady přijdu jako v prémiovém autě, možná i víc než v BMW X2, které je pro Q3 Sportback přímým konkurentem. Právě tady je znát každá koruna z na první pohled šílené cenovky.

Chyby musím vyloženě hledat a jsou to detaily, např. že tu není snadno dostupné tlačítko pro synchronizaci teploty na obou stranách auta nebo že je knoflík k ovládání hlasitosti na středovém tunelu těžko přístupný přes volič převodovky.

Volant by mohl být kulatý, ale to je věc vkusu; hlavní je, že se dobře drží a že se skrz jeho tlačítka skvěle ovládá digitální přístrojový štít i infotainment. Jeho displej, lehce natočený k řidiči, je vynikající a nechcete-li se spoléhat na online dopravní data od Audi - která jsou velmi dobrá, ale neřeknou vám o radarech, jako Waze - podporuje Android Auto i Apple CarPlay.

Chválím i ovládání tempomatu třetí páčkou pod volantem; možná chce trochu zvyku, ale po chvíli už ji používám, aniž bych se na ni musel dívat; takové sžití mi u tlačítek na volantu vždy trvá déle. V displeji, který zaujal místo budíků, zase chválím možnost zbavit se kruhů a zobrazit teplotu oleje. Rychlost bych ale radši měl v pravém horním, nikoli v pravém dolním rohu.

Co do prostornosti interiéru a kvality sedaček si nemůžu stěžovat, až na příliš tvrdé polstrování, a přítelkyni vyhovuje, že mezi námi není „přehrada” vysokého středového tunelu. A s výškou 184 cm se vejdu pohodlně i za sebe, jak co do prostoru na kolena, tak i na hlavu. Ale je to těsné a o pár čísel vyšší kolega už měl s místem pro hlavu problém.

Tlačítkem startuji dvoulitrový turbodiesel pod kapotou - označení 35 TDI znamená dvoulitrový čtyřválec o 150 koních - a ten se probouzí se sice znatelným, ale nijak otravným zvukem typickým pro malé vznětové motory. Není to žádný extra silák, ale v nízkých otáčkách má zátah slušný, jak je u TDI normální.

Zájemce o tento motor bez pohonu všech kol bude zajímat spíš spotřeba, tedy vězte, že do šesti litrů se dá vejít, jezdíte-li vážně úsporně. Můj průměr byl 7,3 l/100 km, ovšem nutno dodat, že přinejmenším půlku ze svých 370 kilometrů jsem najezdil svižně po dálnicích, a tam se okamžitá spotřeba pohybuje okolo 9 až 10 litrů.

Na dálnici se hodí adaptivní tempomat, který funguje dobře, ale když zjistí auto před sebou, začátek zpomalování je provázen lehkým škubnutím. Aktivní hlídač jízdních pruhů je taky v pořádku, jen někdy vede auto příliš blízko k jedné z čar; nejvíce si toho všímám na městských průtazích s rychlostním limitem 70 až 80 km/h.

Konečně se dostávám k té zmíněné velké chybě - sportovnímu podvozku. V seznamu příplatkové výbavy je ještě podvozek adaptivní, takže ten, který je v „mé” dieselové Q3, není nijak nastavitelný. A je tvrdý až běda. Tak moc, že vám na každé díře, každé drobné nerovnosti v asfaltu připomene, že jste při „stavbě” auta v konfigurátoru chtěli sportovnost od něčeho, co sportovní ze své podstaty nikdy nebude.

Tvrdý podvozek není ku prospěchu nějakým informacím, které by k řidiči proudily skrz volant či sedačku. Obojí zarytě mlčí, jen to strašlivě drncá, až mám dojem, že musím zpomalit, jinak by kola ztratila kontakt s vozovkou.

Kromě toho, že Audi za sportovní podvozek nechce ani korunu navíc - aby taky ano - jsou jediným kladem menší náklony karoserie v zatáčkách. Ovšem, užijete si jich jen na naprosto hladkém asfaltu, a navíc na nějakou sportovní jízdu je těžký diesel před přední, jedinou poháněnou nápravou pravý opak vhodného.

Když si ovšem sportovní podvozek odmyslím, mám před sebou crossover tak dobrý, že se mi až nechce ho vrátit - což je jinak u značky Audi dost velkou vzácností, neboť z řady důvodů nejsem jejím fanouškem. Tím vlastně říkám o Q3 Sportback vše - jako celek je to výborný vůz.

Elegantní i agresivní na pohled, hodnotný i prostorný v kabině, plný nejmodernějších technologií, a když se budete trochu krotit s rychlostí na dálnici, umí jezdit i s dost nízkou spotřebou. Troufnu si tvrdit, že nikoliv nepodobně Volkswagenu Tiguan udělá většině lidí skvělou službu, a to nejen ve velkoměstě a jeho okolí.