Test Audi Q3 Sportback: Kupé kúra konzervativci prospěla

Prvenství se přičítá BMW X6. V roce 2007 přišlo jakési SUV-kupé a jeho úspěch nikdo nečekal. Konkurence přišla později v podobě Mercedesu GLE kupé či Audi Q8. O třídu níž svádí souboj BMW X4 s Mercedesem GLC kupé.

Jenže pokud půjdeme ještě níž, takové BMW X2, Lexus UX, Range Rover Evoque či Mercedes GLA za klasické SUV-kupé považovat úplně nelze. S tvarem střechy à la kupé v kombinaci s velkými koly, výraznými podběhy a vyšší světlou výškou přichází Audi ve formě Q3 Sportback.

Problém u vozů s touto formou karoserie bývá nevzhledná tlustá záď, pod kterou se topí nejen veškerý design, ale ovlivňuje i celkový postoj vozu včetně zadních kol, která vizuálně nikdy nejsou dost velká a široká.

To ale není problém Q3 Sportback. Na pohled jde o vyvážený vůz. Krom odlišného tvaru střechy najdete ve srovnání s klasickou Q3 i další rozdíly. Nejvíce upoutají lakované lemy blatníků. Můžete je mít v šedivé Manhattan nebo v barvě vozu. Připomínají mi jiné koncernové SUV-kupé, Porsche Cayenne Coupé.

Voštinová mřížka masky chladiče je u Q3 Sportback s paketem S line díky hliníkovým prvkům ještě výraznější. To samé platí pro boční prahy se stříbrnými ozdobnými prvky. Nápadný difuzor se čtyřmi svislými žebry obklopuje jako bumerang naznačené otvory pro proudící vzduch.

Ve spojení s 19“ a 20“ koly Audi Sport jsou okraje podběhů kol dokonce mírně rozšířené. Všechny verze jsou sériově vybaveny paketem lesklých ozdobných prvků. Okenní lišty se odlišují hliníkovým povrchem.

Interiér se v přední části od klasické Q3 neliší. Zčásti tak svou architekturou navazuje na větší modely. Včetně velkých skleněných ploch a nového infotainmentu. I zde se tak cítíte luxusně, ovšem poněkud chladně. To ale k technicistnímu podání vnitřků Audi už tradičně patří.

Vše je precizně zpracováno, infotainment je svým zobrazením a intuitivností ovládání špičkovou technikou. Pokud se ještě opřu o srovnání s většími modely, ovládání ventilace je tu odděleno do mechanických ovladačů, nikoli do obrazovky a ve spodních částech interiéru si všimnete, že materiály jsou samozřejmě o něco méně vzhledné.

U „kupé” verze nás více zajímá zadní část. Respektive jestli se se svými 190 centimetry vměstnám pod klesající střechu. Sedadla jsou zde ukotvena ve stejné výšce jako u standardní verze, proto nepřekvapí, že je Sportback v tomto směru méně velkorysý.

Pokud se opřu celou plochou zad, bez skrčení krku nemám šanci, řešením je tak leda posunout se na sedáku vpřed. Inu, pokud často převážíte dospělé vzadu, standardní verze bude lepší volbou. Variabilitu tu ale najdete, což je velmi příjemné.

Mluvím o tom, že zadní sedadla jsou sériově podélně posuvná v rozsahu 130 milimetrů a jejich třídílná opěradla mají nastavitelný sklon v sedmi krocích.

Zavazadlový prostor o objemu 530 litrů za zadními sedadly lze sklopením jejich opěradel zvětšit až na 1400 litrů. Standardní Q3 nabídne shodných 530 litrů a o něco větší maximální kapacitu 1525 litrů. Kufr se ovšem liší tvarem - u Sportbacku je plošší, tedy delší a nižší, což vyplývá z vnějších rozměrů. I tady platí, že podlaha zavazadlového prostoru může být umístěna do různých poloh.

V duchu, který chtělo Audi vtisknout Sportbacku, jsme k týdennímu testu nejprve vyzvedli verzi 45 TFSI quattro, tedy to nejsilnější v nabídce. Pod tímto označením se po přední kapotou skrývá motor 2.0 TFSI se 169 kilowatty (230 k), dvouspojkovou převodovkou a pohonem všech kol.

Tento motor mám napříč koncernem moc rád, má příjemně gradující křivku výkonu, je tichý, kultivovaný při normální jízdě a umí nabídnout velmi slušnou dynamiku. To vše platí i v tomto případě, nejsilnější Q3 Sportback je opravdu rychlé auto.

Jen spojení s dvouspojkovou skříní není stoprocentní. Software nachytáte při běžných jízdních situacích v hustém provozu až příliš často. Když potřebujete náhle trošku (nikoli prudce) zrychlit, čekáte, než si to mozek převodovky přebere. Jedná se o spojení matné odezvy na plyn s nerozhodným softwarem. Výsledkem někdy je i prokluz spojky a následné vystřelení.

Zamrzí to o to víc, když je jindy převodovka sametová, rychlá a zcela bezproblémová. Včetně rozjezdů, parkování a dalších disciplín. Ale náhlá změna tempa, když zrovna skříň chce přeřadit a nemá druhou spojkou zařazen ideální stupeň, dokáže naštvat.

Podvozek tempu, který dokáže nastolit výkonný motor, až překvapivě bez problému stačí. Tohle jedno z těch SUV, které vás bude bavit vzít na okresce tou delší cestou a užít si pár zatáček.

Karoserie se potápí a naklání jen minimálně a Sportback si drží neutrální stopu velmi dlouho, než přejde do bezpečné nedotáčivosti. Pohon všech kol preferuje přední kola, a tak auto na pevném povrchu sice „nepřeplynujete”, ale v rychlém tempu funguje vážně pěkně, předvídavě, jistě.

Přestože vůz byl vybaven adaptivními tlumiči, rozdíl mezi režimy není velký. Čímž se dostávám k tomu, že za výše uvedené si Sportback ve verzi S Line prostě musí vzít daň v podobě tužšího naladění. Jen se složitou technikou a nějakou záhadnou magií navíc totiž dokážete vykouzlit pohodlné a zároveň jisté a hravé SUV, jako je Porsche Cayenne.

S kompaktními rozměry a konvečnější technikou bez vzduchového odpružení, aktivních stabilizátorů a dalších systémů máte v principu dvě možnosti, jak s v principu vysokým SUV naložit. Buď bude komfortní a houpavé, ale při rychlé jízdě vám dá najevo, že toho má dost, nebo bude tak pěkně „jezdivé” jako tohle auto, jen se při jízdě pro rohlíky do supermarketu nebude umět tolik uvolnit.

Je to trošku, jako kdybyste měli být neustále připraveni na start ve sprintu. Svaly máte napnuté, díky čemuž zaběhnete fajn čas, ale na gaučing to není ideální. Ne že by Q3 Sportback v této variantě byl nesnesitelným kostitřasem. To vůbec ne, na většině typů nerovností zachovává tvář, umí ale i kopnout. Zkrátka i v komfortním režimu cítíte nejen tuhé naladění odpružení, ale i celkově tuhé uložení komponentů podvozku. Jako kdyby odpružení nemohlo využít dlouhých zdvihů.

Zatímco Audi Q3 ve svém standardním provedení shrnete jako povedené SUV od Audi, u Sportbacku se určitě rozpovídáte víc. Tahle kúra s useknou střechou autu designově prospěla, což není vždy pravidlem.

Ústupkem je méně místa na hlavu pro zadní cestující, ale vzhledem k tomu, že to není přehnané a že SUV tohoto segmentu málokdy slouží pravidelně jako přepravník čtyř dospělých, dovolím si tvrdit, že Sportback je lepší volba.

Testovaný vůz ve sportovním paketu S Line a s nejvýkonnějším motorem se snaží nabídnout i trochu toho jízdního dramatu. To se mu daří, ostřejší jízdu překvapivě zvládá více než dobře. Jen spolupráce motoru s převodovkou by ve specifických jízdních situacích mohla být pohotovější a od podvozku bych chtěl zažít i jeho přívětivější tvář.

Co se cen týče, jedná se o obehranou písničku. Ano, kompaktní SUV se v této vyšňořené verzi vyšplhalo až na sebevědomých 1,8 milionu korun. Bez diskuze jde o prémiový produkt se vším, co k tomu patří.