Test Abarthu 500 Esseesse: tvrdý život s nabručenou pětistovkou

Abarth 500 je převlečeným Fiatem 500. S kitem Esseesse (jde o fonetický zápis zkratky SS, čili super sport) jde o velmi pohledné auto, notabene v námi zkoušené kombinaci bílé karoserie a červených polepů. To vše korunují hezká sedmnáctipalcová litá kola.

Po usednutí za volant si budete stěžovat na vysokou pozici, která se do auta se sportovními ambicemi zkrátka nehodí. Navíc sedačky jsou prosty výraznějšího bočního vedení.

Hezkým detailem je ukazatel pro přeřazení na vyšší rychlost, který se v pravou chvíli třikrát rozbliká (v režimu sport je tato funkce vypnutá), rovněž tak kovová hlavice řadicí páky, která ale při chladných ránech nepříjemně studí. Pohled na ni však stojí za to. Jinak je interiér kromě odlišného volantu stejný jako v běžné pětistovce.

Po nastartování motoru se ozve dunivý zvuk, který krásně rezonuje ve čtveřici (!) koncovek výfuku. Zvuk, který vydává notně přehnaný počet koncovek, je nádherný a patří k tomu nejlepšímu, co tohle auto může nabídnout. Zvláště ve vyšších otáčkách není řízné bručení nepodobné šestiválcovým motorům, krásné je i „odfrknutí“ při prudkém ubrání plynu.

Zvuk výfukové soustavy, za kterou si české zastoupení účtuje 27 tisíc korun, patří k tomu nejlepšímu, co lze z moderních aut napříč všemi segmenty slyšet.

Srdcem auta je přeplňovaná čtrnáctistovka, která v této verzi dává velmi nadějných 160 koní. Vyjma poněkud letargického nástupu se pětistovka umí hodně rozdivočit kolem 4000 otáček, a co je velmi sympatické, to nejlepší ze sebe dostane pouhých pár stovek otáček před omezovačem.

Trochu to připomíná atmosférické motory, které nedávaly „výkon zadarmo“, ale museli jste si jej zasloužit. Potěší, že spotřeba paliva plus minus odpovídá tomu, co udává výrobce a není problém dlouhodobě jezdit mezi šesti a sedmi litry naturalu 95.

Podvozek je abnormálně tvrdý, při běžném ježdění to hodně obtěžuje. Víte totiž o každé díře, každém výmolu, nerovnosti nebo spáře, protože o 20 mm snížený podvozek proti běžné verzi Abarth 500 vám o tom dá dost razantně vědět.

A pokud chcete popisovaný sportovní kit a výkon 160 koní, dostanete standardně tento tvrdý podvozek. Při rychlé jízdě oceníte jeho dlouhou neutralitu a vzhledem k tomu, že pětistovka je malé auto (necelých 3,7 metru na délku), má v zatáčkách velmi dlouho neutrální chování.

Podvozek snese hodně, v zatáčkách přední kola zaklesnou a miniauto vykrouží oblouk. Případná ztráta adheze předních kol je vcelku snadno řešitelná ubráním plynu. Škoda jen necitlivého řízení, které s řidičem příliš nekomunikuje.

Skvělé jsou brzdy od firmy Brembo. Vpředu mají kotouče průměr 284 mm a při ježdění mimo závodní okruh jsou vskutku k neutahání.

Převodovka je samozřejmě manuální, její přesnost i pohyb v kulise jsou odpovídající. Spojka by nemusela mít tak jemný chod, při kterém se plyn hůře dávkuje. Při dálničních rychlostech by se hodil šestý stupeň (a rovněž nižší hladina hluku). Abarth 500 je tím autem, se kterým při 120 km/h myslíte, že jedete alespoň o 40 km/h rychleji.

Otázkou je, kdo je typickým zákazníkem pro Abarth 500. Ač se snaží sebevíc, klasické sportovní auto to není, navíc je popisovaný model docela drahý. Velmi tvrdý podvozek je pro běžné ježdění nepohodlný, řízení by potřebovalo ještě více citu. Na druhou stranu, perfektní jsou brzdy, absolutoria v hodnocení dosahuje zvuk výfuku.

Abarth 500 dovede být zábavný, velmi charismatický a i přes nesporné nedostatky se za volantem na opuštěných okreskách nudit nejspíše nebudete. Jde ale o natolik specifické auto, které si své kupce bude hledat jen obtížně.