Století nejen radosti z jízdy: historie BMW

V pondělí, 7. března tomu bylo na den přesně 100 let, kdy byla firma BMW oficiálně založena. Její vznik je spojován se dvěma jmény: Rapp Motorenwerke a Gustav Otto Flugzeugwerke. Jejich sloučením vznikla společnost Bayerische Flugzeugwerke, neboli bavorské letecké závody. Neuplynul ani rok a firma dostala nové jméno Bayerische Motoren Werke, tedy bavorské motorové závody. A tak ji pod zkratkou BMW známe dodnes.

V desátých letech, tedy první čtyři roky od svého založení se firma zabývala výhradně pohonnými jednotkami do letadel. Letecká divize firmy sídlila od samého začátku v bavorské metropoli, kde byla v roce 1922 otevřena továrna. O rok později firma představila svůj první motocykl BMW R 32.

Do světa automobilů vstoupilo BMW ve druhé polovině 20. let. Součástí plánu na výrobu automobilů bylo převzetí automobilky AWE (AutomobilWerke Eisenach) sídlící ve stejnojmenném městě a vyrábějící už od roku 1896 vozy Wartburg, pojmenovaný podle hradu u města Eisenach. V roce 1904 se v Eisenachu poprvé objevilo jméno Dixi. Jeho druhá generace je poprvé spojena s firmou BMW, jež závod AWE v Eisenachu převzala.

Právě tady vznikl první automobil s modrobílou vrtulí na kapotě BMW Dixi 3/15. Psal se rok 1928. Mnohé jistě překvapí, že zmíněný první „bavorák“ a tedy druhá generace vozu Dixi není německou konstrukcí, nýbrž britskou.

Jednalo se o licenci slavného vozu Austin Seven, který v meziválečném období motorizoval Velkou Británii. Výkon 15 koní produkoval řadový čtyřválec o skromném objemu 748,5 cm³. Uplynuly měsíce od představení a z názvu vozu bylo vypuštěno jméno „Dixi“ a zůstalo jen 3/15.

Do roku 1939 byly všechny vozy BMW vyráběny v Eisenachu, zatímco závod v Mnichově kompletoval výhradně letecké motory. To už ale naplno zuřila druhá světová válka. V rámci ní se musela většina podniků začít zabývat výrobou souvisejících s válkou.

Od roku 1939 tak letecké motory nevyrábí pouze závod v Mnichově, nýbrž i v Eisenachu, kde museli odložit výrobu automobilů. K tomu jsou navíc letecké motory kompletovány v novém závodě v Berlíně. BMW se v době války zaměřilo na výkonné velkoobjemové jednotky.

Závody BMW na výrobu leteckých motorů byly pochopitelně v hledáčku spojeneckých vojsk, přesněji bombardérů. Jejich bombám neunikly jak fabriky v Mnichově, tak i v Berlíně.

Po skončení Druhé světové války došlo k rozdělení Německa na čtyři zóny v rámci sféry vlivu. Eisenach se nacházel ve sféře vlivu, někdy se také používá spojení v okupační zóně Sovětského svazu, a tedy ve východním Německu později NDR.

Ukončení války znamenalo opětovné spuštění výroby automobilů v Eisenachu. A jelikož značka BMW se nacházela v okupační zóně západních spojenců, nesměla továrna v Eisenachu podle úmluvy z roku 1952 nadále používat logo BMW.

Namísto toho bylo použito podobné označení EMW neboli Eisenach Motorenwerk. I znak se podobal BMW, pouze nebyl modrý, nýbrž červený. Později byla továrna EMW znárodněna a jméno se změnilo na VEB Automobilwerk Eisenach. Následně odsud začaly vyjíždět vozy Wartburg.

Pojďme se ale ještě podívat na produkci BMW mezi oběma světovými válkami. Až do roku 1932 vyrábělo BMW pouze licenční automobily. V něm byl poprvé představen vůz vlastní konstrukce interně označený BMW AM1 (Automobilkonstruktion München 1). Obchodně se vůz nazýval 3/20 a šlo o nástupce řady 3/15. Ve výrobě se udržel jen dva roky, tedy do roku 1934.

Rok před tím uvedlo BMW vůz 303, první auto značky s šestiválcovým motorem. Do roku 1937 postupně následovaly vozy 315, 319 a 329. Řada 303 byla prvním BMW s typickými ledvinami na masce chladiče. Ty jsou dodnes hlavním rozpoznávacím znakem bavoráků.

V roce 1936 přijíždí menší řada 328. Od ní je odvozeno slavné závodní kupé  a také roadster. To už ale klepe na dveře druhá světová válka a s ní přichází také útlum výroby automobilů ve prospěch leteckého průmyslu pro nacistické Německo.

Jakkoliv se výroba automobilů před válkou slibně rozvíjela, po skončení války nastalo obtížné období. Na vině bylo několik faktorů. Předně se válka dost podepsala pod stav výrobních závodů v Mnichově, ty byly těžce poničeny nálety spojeneckých letadel. A dále šlo o rozdělení Německa na dva státy. BMW to zkusilo s produkcí motocyklu R24, který se ujal také v USA. Psal se rok 1948.

Poválečné období se neslo ve znamení reparací vítězným mocnostem. Ty zahrnovaly zejména průmysl. BMW jakožto výrobce motorů do letadel přešel pod zprávu společnosti Bristol Aeroplane Company. Ta sice vyráběla primárně letadla, nicméně díky BMW mohla začít vyrábět také auta. BMW ji poskytlo jak vůz 327, tak i šestiválcový motor. V roce 1948 tak vůz Bristol 400 vypadal jako meziválečné „bavoráky“.

Do konce 40. let se BMW již etablovalo coby výrobce motocyklů, nicméně s výrobou automobilů bylo stále pozadu. Ve snaze nastartovat výrobu aut se tehdy rodily všelijaké plány. Třeba vyrábět v licenci vozy značek Ford a Simca.

Jiní vedoucí pracovníci se ale chtěli raději spoléhat od začátku na vlastní vývoj. Tak vznikl prototyp lidového vozu BMW 331 poháněný motocyklovým motorem o objemu 600 cm³. Tento vůz se však do výroby nedostal.

To se podařilo až modelu 501. Šlo o první model vyráběný automobilkou BMW po válce. Jednalo se o vůz vyšší třídy, s kabinou uspořádanou pro šest cestujících včetně řidiče. Poháněl jej šestiválcový dvoulitr o výkonu 47,8 kW. Dle někdejších měřítek se jednalo o skvělé auto.

Jeho evolucí z roku 1954 se stala 502. Stejná karoserie jako u 501, pouze namísto šestiválce byl v přídi vidlicový osmiválec 2580 cm³ o výkonu 69,9 kW. 501 vydržela ve výrobním programu do roku 1958, 502 se udržela ještě o pět let déle.

Plodným rokem v historii BMW se stal 1955. Vyjela nejen řada 503 na technickém základě 502, avšak s karoserií od Albrechta Goertze. Po čtyřech letech vzniklo pouhých 413 exemplářů, přičemž cena jednoho tehdy činila osminásobek ceny populárního VW Brouka.

V roce 1955 se světu představil také slavný roadster 507, opět od návrháře Goertze. BMW jím chtělo konkurovat Mercedesu-Benz 300SL. Do roku 1959 vyjelo pouhých 257 exemplářů. Dnes jde o jedno z nejcennějších BMW. Roadster 507 poháněl osmiválec 3168 cm³ o výkonu 110,3 kW, tedy 150 koní.

BMW se sice od začátku produkce po druhé světové válce zaměřovalo spíše na luxusnější a dražší auta, nicméně doba si žádala také levné vozy, které by motorizovaly široké masy obyvatelstva.

Prvním v řadě lidových vozítek byla slavná isetta. Auto s bublinovou karoserií a třemi koly. Šlo u vůz určený lidem, kteří z nějakého důvodu nechtěli jezdit na motocyklu, ale současně neměli dost peněz na nákup plnohodnotného automobilu. Do isetty se nastupovalo čelem. Poháněné bylo zadní kolo a to motorem 298 cm³ o výkonu 9,5 kW.

Výroba kasety pokračovala do roku 1962 a vzniklo slušných 161 728 kusů. Dva roky po premiéře kasety uvedlo BMW model 600. Vypadal trochu jako kaseta, ale už měl čtyři kola a dvoje dveře: jedny v přídi jako isetta, druhé na pravé straně na boku. Obchodně úspěšná ale šestistovka nebyla, neboť stála víc než zmiňovaný VW Brouk.

V roce 1959 následoval typ 700. Ten už byl normálním autem, přičemž stále jej poháněl motocyklový vzduchem chlazený dvouválec umístěný za zadní poháněnou nápravou. Z celkového počtu 188 011 kusů bylo vyrobeno 13 758 kupé a kabrioletů.

Opravdový úspěch ale představovala až řada sedanů, později i kupé, představená poprvé v roce 1961 typem 1500. Šlo o takzvanou novou třídu (německy neue Klasse), která vlastně položila základ vozů BMW tak, jak je známe dodnes.

V zásadě šlo o předchůdce střední pětkové řady. Po 1500 následoval vůz 1800 se stejnou karoserií, ale výkonnějším motorem. V roce 1964 vyjela menší 1600 coby náhrada za 1500. Vrcholem sedanů se stala 2000 z roku 1965, o rok později dokonce 2000 tii.

Po sedanech následovalo v roce 1965 úhledné kupé 2000C/CS s řadovým šestiválcem. Ještě před tím ale v roce 1961 vyjelo kupé 3200 CS s osmiválcovým motorem. Tato auta se vyznačovala trochu podivně tvarovanou přídí, která ne každého zaujala. Dále jejich karoserie se obešla bez středního takzvaného sloupku B. Výroba sedanů 1500 až 2000 byla ukončena v roce 1972 s nástupem první řady 5 E12.

Kromě těchto větších modelů vyrábělo BMW od roku 1962 také menší řadu známou jako „02“. Ta je vlastně přímým předchůdcem populární „trojky“. Řadu 02 poháněl výhradně čtyřválec, a to ve verzích 1502, 1602, 1822 a 2002.

Vrcholem byly sportovní verze 2002 Ti nabízející výkon 95,6 kW a maximální rychlost 185 km/h. Absolutním vrcholem se stala verze 2002 Turbo z let 1973/1974. Vzniklo pouhých 1972 kusů, přičemž motor poskytoval výkon 125 kW, tedy 170 koní.

V té době šlo o absolutní pecku, kterou však neměli příliš v lásce zákonodárci a také lidé starající se o bezpečnost silničního provozu. Vůz byl totiž dle jejich mínění snad až příliš agresivní. Dnes jde o ceněnou kuriozitu. Výroba nula-dvojky byla ukončena v roce 1977.

V šedesátých letech BMW dále prohloubilo svoji nabídku vozů vyšší třídy. V roce 1968 vyjel velký sedan řady E3, obchodně známý jako velký šestiválec. Spolu s ním dorazila také nová generace řadových šestiválců M30, která se ve výrobě udržela až do roku 1994, a to v řadě E32 730i. Řada E3 byla postupně poháněna motory o objemu 2,5; 2,8; 3,0; 3,2 a 3,3 litru. Za předchůdce E3 je považován model 501 a jeho deriváty.

Spolu se sedanem E3 vyjela také nová generace šestiválcových kupé E9. Nejprve jako 2800 CS, později 3.0 CS, dále CSi - tedy se vstřikováním paliva, a konečně odlehčená CSL, která mohla být osazena četnými aerodynamickými prvky. Díky nim si vůz vysloužil přezdívku „batmobille“. Ty však mohl vůz mít pouze na některých trzích. Třeba v Anglii nebyly homologovány, takže verze CSL za kanálem vypadaly poněkud obyčejněji než ty v Německu.

Od 70. let začalo BMW uplatňovat modelovou politiku, která trvá vlastně dodnes. Jako první se v roce 1972 představila řada 5 E12. O tři roky později vyjela původní řada 3 E21, která v roce 1978 dostala také řadové šestiválce série M20. V roce 1976 se představují velká kupé řady 6 E23 coby náhrada za sérii E9. A v roce 1977 vyjíždí první generace velké řady 7 E23.

Původní řada 3 je v roce 1982 nahrazena druhou generací E30 vyráběnou až do roku 1994. Od roku 1990 ale existuje třetí vydání i u nás dobře známé E36.

Druhá generace sedmičky vyjela v roce 1986, aby rok na to uvedla první německý poválečný dvanáctiválec v typu 750i a jeho prodlouženou verzi 750iL. Druhá generace „pětky“ E28 se na trh dostala v roce 1982, aby ji na sklonku roku 1988 nahradila třetí, takzvaná řada E34.

Následovala třetí sedmička (E38) v roce 1994, čtvrtá generace pětky E39 v roce 1995 a čtvrté vydání „trojky“ (E46) nabízené od roku 1998.

To velké kupé řady 6 se s jednou výraznou modernizací v roce 1982 (šlo spíše techniku, ne o vzhled) udrželo ve výrobě do roku 1989, kdy jej nahradila řada 8 (E31) do roku 1992 reprezentovaná pouze jediným typem, a to dvanáctiválcem 850i.

Další modely BMW na sebe nenechaly čekat. Když opomeneme experimentální roadster Z1 s plastovou karoserií na ocelovém prostorovém rámu vyráběný v letech 1988 až 1991 v počtu 8000 exemplářů, pak od roku 1995 je v nabídce roadster Z1 a o čtyři roky později první řada „X“, neboli původní X5 na technickém základě řady 5 E39. Ale to už jsme skoro v současnosti.

Pokud odbočíme od modelů aut, tak za zmínku stojí také převzetí automobilky Rover Cars v roce 1994, do té doby vlastněné firmou Britisch Aerospace (BAe). V roce 2005 je Rover Cars na prodej, aby následující rok firma zavřela brány a byla rozprodána Číňanům (SAIC, NAC) či Fordu (práva na jméno Rover).

Jediné, co si BMW z Rover Cars ponechalo, byla značka MINI. Od ledna 2003 vlastní BMW také značku Rolls-Royce, o níž svedlo bitvu se skupinou Volkswagen. A zvítězilo díky propojení letecké divize firmy Rolls-Royce (Rolls-Royce PLC) vyrábějící motory do letadel, jejímž partnerem je právě letecká divize BMW. A počátky tohoto partnerství sahají až do doby těsně po druhé světlové válce…