Sraz aut, kde neuslyšíte jediný motor. ElektroFest přinesl i setinovou rallye

Když se řekne „sraz aut“, většinou si pod tím člověk představí sraz veteránů či třeba amerických aut. V Česku však existuje i událost, která se zaměřuje na to, co řada lidí považuje za budoucnost – sraz elektromobilů. Jmenuje se ElektroFest a o uplynulém víkendu se konal už jeho druhý ročník.

Protože jsem zrovna měl půjčený elektromobil – Škodu Enyaq Coupé RS iV – a volnou sobotu, zúčastnil jsem se. Hodí se vidět, jak probíhají srazy, na nichž všechna auta jezdí potichoučku a houf obdivovatelů hledících na naleštěný osmiválec byste tu hledali marně.

Pelhřimovské náměstí bylo v sobotu zalité sluncem – na můj vkus až moc – a už když jsem chvíli po desáté přijížděl, byla tady spousta elektromobilů. Řada patřila Kie, Škodě a Peugeotu, které přijely vystavovat své elektrické novinky, ale také se objevilo čínské mikroauto značky Zhi Dou, nějaká ta dodávka téže země původu či elektrické Volvo FL.

Samozřejmě nechyběly desítky aut účastníků, kteří přijeli teslami, BMW, peugeoty, kiami či hyundai. Protože sraz byl hlavně o nich, všude se motala spousta lidí a cokoliv člověka zajímalo ke kterémukoliv autu, stačilo najít majitele a zeptat se – a o debatu na desítky minut měl postaráno.

Už od dopoledne fungovalo občerstvení; kromě klasiky typu halušek a nudlí na velkých pánvích tu byl i stánek s výbornou kávou či se sušeným hmyzem. A také obří party stan se spoustou stolů a laviček, aby se dalo utéci před spalujícím sluncem i jinam než do podloubí či nějaké restaurace. Nestydím se říci, že tuhle část ElektroFestu pořadatelé zvládli dobře.

Tím hlavním, co mě na akci nalákalo, však byla setinová rallye. S organizací takových podniků mám nějaké zkušenosti, ale nikdy jsem nebyl účastníkem. Těšil jsem se tedy na to, že si vyzkouším, jak se jede podle šipkového itineráře. Registroval jsem se a s předstihem pár minut dorazil na start.

EcoRallye, jak setinovce organizátoři ElektroFestu říkají, se jela ve dvou kategoriích. Dvoudenní třídy Sharp jsem se z časových důvodů zúčastnit nemohl, zbyla na mě tedy jednodenní třída Fun. Kratší, jednodušší, se snazšími úkoly v kontrolních bodech – alespoň podle propozic.

Na startu dostáváme šipkový itinerář, který ukazuje, kam máme na které křižovatce odbočit. Jsou v něm zakreslené tvary křižovatek a zapsané vzdálenosti křižovatek v desítkách metrů – a to je jediné vodítko, které navigátor dostává, aby mě dovedl do cíle. Taky má z těchto podniků zkušenosti, ovšem jako řidič a navigátor.

Nulujeme denní počitadlo kilometrů a spotřeby energie a vyrážíme. První dvě odbočky jsou jasné, není možné jet moc jinak – z náměstí pryč a na hlavní silnici.

Jenže pak nastává problém – vypadá to, že nám nesedí vzdálenost v realitě a v itineráři. Křižovatkou, na které máme odbočit, tak projíždíme rovně, ale ta, která by podle vzdálenosti jakž takž seděla, vypadá úplně jinak.

Jak záhy zjišťujeme, není to chyba organizátorů, nýbrž naše – v itineráři nejsou uvedeny dílčí vzdálenosti mezi jednotlivými křižovatkami, pouze celková vzdálenost od startu. Během prvních pár minut tak najíždíme několik set metrů chybně navíc.

Naštěstí jsme na to přišli rychle a vrátili se na správnou trasu. Vedla nás mnohdy velmi úzkými uličkami Pelhřimova, ovšem o to byla zajímavější – po hlavní umí jet každý. Dokonce jsme část trasy jeli dvakrát, tentokrát to však bylo dle itineráře správně. To abychom se vrátili na druhý průjezd sprintem – na plný plyn pár set metrů do kopce na uzavřené silnici.

Když se to jmenuje EcoRallye, nemá se jet co nejvíc ekologicky, tedy se snahou o co nejnižší spotřebu paliva? Co tu tedy dělá dvojí průjezd na plný plyn, byť jen velmi krátkým úsekem? To je další aspekt soutěže – řada elektromobilů vyniká v akceleraci a tohle je test, jak je na tom ten „náš“.

Samozřejmě, Tesla Model S Plaid by tady měla zásadně navrch, ale ani Enyaq RS není pro něco takového špatné náčiní. Takže měřeným úsekem projíždíme s třetím nejlepším časem; před námi jsou dvě tesly.

Ovšem, spotřeba energie byla jedním z nejdůležitějších aspektů hodnocení. A já na to tak trochu zapomněl. Taky mě okresky na Pelhřimovsku docela bavily a jel jsem tedy svižně, abych si tu sobotu užil.

Když jsem si na to v třetině trasy vzpomněl, bylo už pozdě se o nízkou spotřebu snažit, a tak jsem si prostě užíval dál. Jen jsem o trochu víc plachtil a zpomaloval úpravou intenzity rekuperačního brzdění pádly pod volantem.

Skrz krásné, úzké a náročné okresky jsme už jen se dvěma drobnými chybami v navigaci dojeli do cíle, nad stanovenou délku trasy 77 km kilometrů najeli jen dva a přemýšleli, jak asi dopadneme.

Rychlostní vložka a nakonec i ten nájezd kilometrů by naznačovaly, že docela dobře. V náš prospěch hrál i fakt, že jsme na startovním poli měli nejtěžší vůz, což znamenalo nejvíc bodů k dobru. I náš celkový čas jízdy byl třetí nejlepší.

Jenže výsledná spotřeba 25,2 kWh/100 km byla s náskokem nejvyšší, byli jsme jediní nad 20 kWh/100 km. To znamenalo zhruba o stovku trestných bodů v této kategorii hodnocení víc, než bylo běžné u ostatních. Odsunulo nás to někde z okolí čtvrtého či pátého místa na čtrnácté z osmnácti soutěžících.

Po konci setinovky se vracím k procházkám mezi zaparkovanými auty, debatám o ostatních elektromobilech s jejich majiteli a ohlížením vystavených kousků, se kterými jsem ještě neměl tu čest. Kia třeba přivezla nové niro.

Loňský ElektroFest se pyšnil rekordem srazu elektromobilů s největší účastí v ČR – přijelo jich 127. Záběry z tehdejšího konání ukazují náměstí pokryté auty, ovšem tentokrát velký prostor zabíral party stan a pódium s přednáškami a tombolou. Dohromady na náměstí, dalších dvou lokacích srazu a připravených parkovištích bylo elektrických aut zhruba stejně jako loni, alespoň dle pořadatelů.

Lituji toho, že jsem v ecorallye nejel zvolna a skutečně se nesnažil o co nejlepší umístění? Že najeté kilometry navíc patrně neměly žádnou váhu v hodnocení, splnění úkolů po trase taky ne, nebo že váha času nebyla tak velká, jak by se u setinové rallye dalo očekávat? Nikoliv, byla to výborná zábava. Náročná, ale skvělá a já se těším, až se mi podaří se něčeho takového zúčastnit znova.