Článek
Sovětští komunisté se při volbě západního partnera pro stavbu automobilky rozhodovali mezi italským Fiatem a francouzským Renaultem. Údajně prý proto, že spolupráci s kapitalisty mohli alespoň částečně omluvit účastí komunistických stran v tamních vládách. Volba padla na italskou automobilku a její model Fiat 124, který byl za rok 1966 vyhlášen evropským Autem roku.
Smlouva o výstavbě továrny a licenční výrobě vozu byla podepsána v roce 1966. Za místo stavby bylo zvoleno město Togliatti, někdejší Stavropol na Volze, který byl již v roce 1964 přejmenován po italském komunistickém politikovi Palmiro Togliattim. Zde za vydatné pomoci italských odborníků vyrostla během čtyř let mamutí továrna, Volžský automobilový závod (VAZ), vybavená nejmodernější technikou. Za továrnu a licenci Sovětský svaz údajně zaplatil hlavně dodávkou surovin a ocelových plechů.
Původní název Slavia
První upravený fiat z Togliatti získal odolnější podvozek, brzdy a pérování, nový motor a název Žiguli podle nedalekého pohoří. V zahraničí, na autosalónu v Bruselu, byl představen pod názvem Slavia, záhy se však pro vývoz začala používat značka Lada. V někdejším Československu se vžil hlavně původní název počeštěný na "žigulík".
Na ruském trhu se auto začalo prodávat v srpnu 1970 a stalo se doslova senzací a následně nedostatkovým zbožím. Zájem budilo i v zahraničí, především na trzích sovětských satelitů. Zde patřilo díky chudičké nabídce k tomu nejlepšímu, co se dalo koupit. Auto s motorem o objemu 1197 cm3 a výkonu 44 kW uvezlo 400 kg nákladu a nabízelo 380 litrů zavazadlového prostoru. V březnu 1972 navíc VAZ začal vyrábět i verzi kombi (VAZ 2102) a o rok později lépe vybavenou Ladu 1500 (VAZ 2103).
V Československu se žigulík začal prodávat v roce 1971 a stal se velmi žádaným zbožím a do jisté míry i symbolem společenského postavení. Žigulík, a především pak některé další modely VAZ, totiž nabízel více pohodlí, poměrně kvalitní zpracování i vyšší výkon než většina tehdy dostupných vozů. Údajně i proto, že díky zahájení výroby v Sovětském svazu musela mladoboleslavská automobilka ukončit ambiciózní projekt nové typové řady škodovek Š 720 s motorem 1250 až 2000 cm3 a italským designem, který by prý ruským vozům příliš konkuroval.
Zájem opadl až s otevřením trhu
Do roku 1989 v Československu jezdilo přes 365 000 vozů VAZ (oblíbený byl například VAZ 2106 - Lada 1600 z roku 1977) a prodalo by se i mnohem více, kdyby byly. Ještě v roce 1988 prodejce Mototechna evidoval 120 000 zájemců o koupi vozu Lada, přitom jejich dodávky se pohybovaly kolem 10 000 kusů ročně. Po roce 1989 a otevření trhu Západu zájem opadl takřka k nule.
Nicméně v Rusku a dalších postsovětských zemích byla auta z Togliatti stále populární. Kromě osobních vozů slavila velký úspěch například i terénní Lada Niva (VAZ 2121) úspěšně prezentovaná na slavné dakarské rallye, která se jako jeden z mála sovětských výrobků prosadila i na Západě.
| Firma, přejmenovaná na AuvtoVAZ, je nyní stále největší automobilkou v Rusku. Loni vyrobila téměř 300 000 vozů Lada a přes 40 000 souprav součástek pro jejich montáž. Společnost již řadu let spolupracuje s americkou General Motors, má s ní společný podnik produkující některé modely značky Chevrolet. V roce 2007 koupil 25 procent akcií AvtoVAZu francouzský Renault s tím, že podpoří ochabující výrobu vozů Lada a ruská firma začne později vyrábět i vozy značek Renault a Nissan. |