Článek
Když se automobilka Laurin & Klement v roce 1925 spojila se Škodovými závody v Plzni, začala se věnovat zejména automobilům, mimo jiné licenčně vyráběným. Právě tak vznikl model Škoda Hispano-Suiza, kterých za první republiky vznikla celkem stovka a jednou z nich jezdil i tehdejší prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Kousek, který dnešní Škoda Auto ukázala na fotografiích, ovšem není ten Masarykův. Je to verze 25/100 KS, kde první číslo označuje úřední výkon 25 koní pro daňové účely a druhé skutečný výkon v koňských silách řadového 6,6l šestiválce. Byl dokončen v roce 1928 pro průmyslníka Roberta Mandelíka, který byl prezidentem Spolku československých rafinerií cukru.
Mandelík vůz používal do poloviny 30. let a později, za druhé světové války, byl vůz přestavěn pro potřeby hasičského sboru. Zůstala mu přední místa, zadní část však místo luxusního kupé pro pana továrníka dostala dřevěné lavice pro převoz mužstva. Přibylo také tažné zařízení pro tažení stříkačky.
Od kliky k tlačítku. Škoda přiblížila historii startování aut
V 70. letech minulého století vůz putoval do sbírky na Slovensko, odtud později do Prahy, kde v roce 1995 započala deset let trvající renovace. Při té hispano-suiza dostala k původní přídi speciálně navrženou zadní část karoserie s dřevěnou konstrukcí. Jejím autorem byl výtvarník Václav Zapadlík.
Do současného, originálního stavu vůz přivedli restaurátoři automobilky Škoda; její muzeum vůz získalo v roce 2010. Renovátorský projekt odstartoval v roce 2019 a probíhal na základě dobových materiálů jak z archivu plzeňské Škody, tak i z fotografií, videozáznamů a dokumentů rodiny Mandelíkovy.
Tvary zadních partií bylo třeba upravit, prodloužit a oplechovat pár zadních dveří. Následovala výroba nových zadních blatníků a postranních stupaček, dále nové oplechování předních dveří. Během roku 2020 následovala demontáž karoserie a její lakování, usazení na podvozek, úprava konstrukce sklápěcí střechy, výroba nových konstrukcí sedadel, oprava a přelakování přístrojové desky, později přišly na řadu sedačky a dřevěné intarzie, skládané a lepené z dýh různých barev a struktur.
Byl potřeba také nový potah střechy, renovace otočné šipky, která je předchůdcem dnešního levého blinkru, pokovení některých dílů niklem – ve 20. letech minulého století se ještě nepoužíval chrom – či výroba nových klik z ebenového dřeva.
Do posledního šroubku byl zrenovován také motor, který v minulosti prošel ne zrovna povedenou opravou klikové hřídele, mimo řady dalších zásahů. Jeho renovace zabrala tři roky.
Konečně vůz dostal věrnou repliku původní registrační značky Č-26.960; bohužel tento formát už několik desítek let na českých silnicích není platný a vůz by tedy takto nemohl jezdit po silnicích, i kdyby se k němu dochovaly původní „papíry“. Zůstane v majetku muzea Škodovky, které hotový vůz představilo na veletrhu Techno Classica v Essenu.
Zemanův superb míří do Národního technického muzea
