Škoda před 70 lety představila model Spartak, vznikl jako provizorium

Spartak přitom kromě poměrně elegantního tvaru nenabídl po technické stránce moc nového. Dvoudveřová karoserie byla usazena na osvědčeném páteřovém rámu s centrální nosnou rourou a pod kapotu konstruktéři umístili motor, jehož kořeny sahaly k předválečné Škodě Popular. Řadový čtyřválec měl objem 1089 kubických centimetrů a dával výkon 40 koňských sil - odtud typové označení 440 (čtyři válce, výkon 40 koní). Přes čtyřstupňovou převodovku poháněl zadní kola.

Škodovka ale použitím osvědčených řešení jen plnila zadání z vyšších míst, ve kterém stálo, aby alespoň 80 procent součástí pocházelo z předchozích modelových řad. Není proto divu, že například přední náprava byla stále ještě odpružena listovým perem.

I díky použití osvědčených komponentů trvala cesta Škody 440 od prototypu, přichystaného 19. prosince 1953 k 69. narozeninám tehdejšího prezidenta Antonína Zápotockého, až k sériové výrobě necelé dva roky.

Během příprav sériové výroby se Škoda 440 představila i v zahraničí, na autosalonu v Bruselu v lednu 1955 vzbudil zaslouženou pozornost návštěvníků „vyšperkovaný“ vůz nesoucí název Orlík.

Mladoboleslavská továrna totiž kvůli obavě ze sporů s nizozemským výrobcem mopedů Sparta opustila původní jméno vozu. Orlíkem ale nová škodovka nezůstala, nějakou dobu se uvažovalo i o názvu Rival, nakonec ale továrna zvolila číselné označení a systém používaný už ve 30. letech.

Lidé ale novému automobilu, označovanému za mezityp lidového automobilu, neřekli stejně jinak než spartak. Koupit si jej přitom rozhodně nemohl každý, a to nejen kvůli ceně 27 450 korun za standardní model. Bylo to v jednak době, kdy průměrná měsíční mzda byla po měnové reformě, jež v roce 1953 znehodnotila úspory většiny lidí, kolem 1200 korun. Spartaky si také mohli pořídit jen ti, kdo dostali zvláštní poukaz, rozdělovaný vybraným pracovníkům většinou odborovou organizací.

Dostat se ke spartakovi tak nebylo nic jednoduchého, i kvůli tomu, že se dlouho před dodáním vozu musel složit depozit ve výši dvou třetin ceny. Není proto divu, že se majitel vozu mohl setkat s neskrývanou závistí, což zachytili i autoři filmu Tři přání (1958), kde hlavní hrdina vyhrál spartaka s pomocí kouzelného dědečka v loterii. „To je export?“ ptala se třeba zvědavá domovnice potměšile na verzi vozu, který ve své luxusnější variantě nešetřil chromem.

Domácí zákazníci se přitom zprvu museli spokojit s chudší variantou, u které továrna místo chromu používala obyčejný smalt a chybělo mu i topení. I na československý trh se ale občas dostaly vozy v exportním provedení a od března 1957 se pak už vyráběla jen lépe vybavená varianta.

Kromě základního typu 440 továrna produkovala i model 445 se silnějším motorem - a pak také Škodu 450, tedy elegantní kabriolet, ze kterého se v další generaci stala Škoda Felicia.

Produkce spartaků skončila v lednu 1959, kdy je nahradila velmi podobná Škoda Octavia. Od svého předchůdce se na první pohled lišila zejména jiným tvarem přední masky (byla oválná a chyběly jí „vousky“ nad mřížkou chladiče), změny se dotkly i podvozku, kde přední náprava konečně dostala vinuté pružiny místo listového pera.

Octavia časem dostala i vylepšený motor a také variantu kombi, která se vyráběla ještě sedm let poté, co Škoda na jaře 1964 představila 1000 MB.

Model, který se měl původně vyrábět jen dočasně, se tak nakonec stal hlavní výrobní náplní továrny na téměř deset let. Během nich vzniklo 86 000 všech verzí spartaků, následovaných 286 000 octavií (včetně 50 000 kombíků, které se vyráběly až do prosince 1971).

Spartaky - a nejen ony - se přitom poměrně úspěšně vyvážely do celého světa, přes 1000 vozů se prodalo i v USA.

Dnes je Škoda 440 ceněným veteránem, ministerstvo dopravy dnes registruje necelé dvě tisícovky vozidel, další odhadem stovky spartaků jsou v registru historických vozidel.