Škoda oživila téměř zapomenuté kupé díky historickým plánům

Oslavy loňského výročí 120 let motorsportu mladoboleslavské automobilky vrcholí úchvatným zrestaurováním vozu 1100 OHC Coupé z roku 1959. Jedná se o uzavřenou verzi závodního speciálu bez střechy, který je o dva roky starší.

Na projektu spolupracovali odborníci z továrního muzea a archivu. Z původních dvou vozů zbylo jen velmi málo prvků. „Originální mechanické komponenty naštěstí vykazovaly poměrně malé opotřebení, vůz se totiž zúčastnil jen pěti závodů,” zní v prohlášení automobilky.

Původním záměrem byla jen renovace kompletního podvozku s nově vyrobeným chladičem, nádrží a dalšími prvky. Ta byla hotova už na sklonku roku 2015. Místo původně zvažovaného vystavení podvozku v expozici muzea vedle otevřeného provedení bylo rozhodnuto o rekonstrukci kupé do této podoby plně funkčního vozu.

Nejnáročnější úkol podle tvůrců představovala rekonstrukce samotné hliníkové karoserie kupé. Autorem jejího původního návrhu byl interní mladoboleslavský designér Jaroslav Kindl.

Tehdejší truhláři podle jeho podkladů vytvořili dřevěnou maketu. Hliníkové panely ručně vyklepávala parta klempířů, díly byly spojeny svařováním a nýtováním.

Restaurátorská dílna muzea při rekonstrukci spojila síly s centrem stavby prototypů automobilky. Samotná karoserie vznikala z hliníkových plechů tloušťky 0,8 mm a 1,0 mm, i ve 21. století svařovaných a doklepávaných ručně.

Obě vyrobená kupé měla původně modrou barvu karoserie, která vznikla chemickou úpravou eloxováním. V ostrém závodním provozu se však tato povrchová úprava neosvědčila, a tak se od poloviny sezóny 1962 na obou vozech objevilo aktuální červené zbarvení.

K dosažení věrné rekonstrukce byla třeba i řada drobnějších komponentů shodných s dobovými sériově vyráběnými škodovkami. Například vnější kliky dveří kupé odpovídají automobilu modelu 1200 „Sedan“, některé spínače a spínací skříňku používal spartak a octavia, trojramenný volant potažený černou umělou hmotou, dobře patrný na dobových výkresech a fotografiích, zase odkazuje na předválečný bestseller popular.

Projekt Škody 1100 OHC s interním typovým označením 968, primárně určeného pro vytrvalostní závody na okruzích, byl zahájen již na jaře 1956. Koncem roku 1957 dospěla do finále stavba prvního ze dvou exemplářů s otevřenou karoserií ze sklolaminátu.

V období 1959/1960 pokračoval projekt 968 právě dvojicí uzavřených provedení 1100 OHC Coupé. Některé osvědčené prvky sériově vyráběných modelů se podařilo účelně začlenit do progresivní koncepce závodního speciálu. Ovšem na rozdíl od starších typů Škoda Sport a Supersport z konce 40. let již základ tohoto vozu netvořil páteřový nosník podvozku rozvidlený pro uložení motoru s rozvodem OHV.

Škoda 1100 OHC Coupé využívala předností lehkého a zároveň tuhého prostorového rámu svařeného z tenkostěnných ocelových trubek. Přední kola vedl lichoběžník z dvojic nad sebou umístěných trojúhelníkových ramen, vzadu se uplatnila úhlová náprava s vlečenými rameny. Místo svazků listových pružin padla volba na prostorově úspornější a lehčí zkrutné tyče.

Vysunutí motoru za přední nápravu a spojení pětistupňové převodovky v jeden montážní celek s rozvodovkou zadní nápravy přispěly k takřka ideálnímu rozložení hmotnosti a vynikající ovladatelnosti dynamického speciálu.

Vůz poháněl atmosférický řadový čtyřválec se dvěma vačkovými hřídelemi v hlavě válců. Hliníkový blok a klikový hřídel sdílel s rodinným spartakem, jehož výkon 40 koní (29,4 kW) při 4200 min-1 však speciál s upravenými spalovacími prostory a ventilovým rozvodem OHC, kompresním poměrem 9,3:1, dvěma karburátory, zdvojeným dynamo-bateriovým zapalováním Bosch nebo magnety Scintilla Vertex a řadou dalších modifikací výrazně překonával.

Dosahoval úctyhodných 92 k (67,7 kW) při 7700 ot./min. Oslňoval tak vysokým specifickým výkonem 85 koní na litr zdvihového objemu. Krátkodobě, například při předjíždění, snášel až 8500 otáček.

V závislosti na volbě stálého převodu (podle charakteru závodní trati) dosahoval dvoumístný vůz s hliníkovou karoserií a základní hmotností pouhých 555 kg maxima asi 200 km/h.

Účinné a spolehlivé zastavení zajistily dvouokruhové brzdy, pro zmenšení neodpružených hmot s bubny zadních kol u rozvodovky.

Aktivní závodní kariéra dvojice kupé spadá do období 1960-1962. Po jejím ukončení, vynuceném změnou technických předpisů a útlumem závodní kategorie sportovních vozů do 1100 cm3, následoval v roce 1966 tehdy obvyklý odprodej speciálů soukromým zájemcům.

Během používání v běžném provozu byla obě kupé zničena při haváriích. První majitel exempláře, jehož dochované komponenty byly nedávno využity při rekonstrukci, vyměnil pohonnou jednotku 1100 OHC za praktičtější sériový čtyřválec OHV z modelu Felicia, závodní motor byl poté vystaven v mladoboleslavském učilišti a na návrat do závodního vozu čekal půl století.

Druhý majitel s kupé bohužel havaroval, z hořícího vraku unikl otvorem po zadním plexiskle, hliníková karoserie ale byla požárem nenávratně poškozena. Demontovaná unikátně řešená zadní náprava spolu s převodovkou byla poté zařazena do sbírek Národního technického muzea v Praze, které je před 25 lety poskytlo muzeu Škoda.

Prostorový rám vozu, byť rozřezaný na tři kusy, zato včetně kompletní přední nápravy a dalších dochovaných dílů, získalo muzeum Škoda v roce 2014 od soukromého sběratele.