Škoda Octavia vs. Hyundai i30 fastback: nerovné srovnání českých liftbacků

Už víc než dvě dekády je Škoda Octavia jedním z nejoblíbenějších aut na českém trhu. Zákazníci si u nás žádají velký, ba gigantický zavazadelník – a právě Octavia ho nabízí.

A k tomu i ne zrovna častou kombinaci elegantní tříprostorové karoserie a ohromného vstupního otvoru do kufru – liftback, jak se tomuto typu karoserie říká, se zezadu otvírá až někam nad hlavy cestujících na zadních sedačkách.

Automobilka Hyundai, která ve své reklamní kampani snad až příliš ostentativně využívá toho, že se některá její auta vyrábějí v Nošovicích nedaleko Frýdku-Místku, přidala do své nabídky model i30 fastback, a nestydí se ho nazývat „nejlepším českým liftbackem“. Postavili jsme ho tedy vedle Octavie, abychom zjistili, kolik je na reklamách pravdy.

Jak vypadá Octavia, všichni víme – po českých silnicích jich jezdí takové houfy, že kdykoliv se člověk podívá z okna, nějakou uvidí. Škodovka navíc v loňském roce řádně rozvířila vody novými, dělenými předními světly. Byla extrémně kontroverzní a já jsem patřil k té půlce národa, které se nelíbila, ale nyní pomalu měním svůj názor, přicházím jim na chuť.

Hyundai i30 fastback naopak člověk zas tak často nepotká – jistě i proto, že se prodává jen chvíli. Je to možná trochu škoda, zejména zezadu tohle auto vypadá vážně dobře. Všimněte si zakončení pátých dveří, dost nápadně připomínají slavný „kachní ocas“ značky Porsche. A na rozdíl od Octavie má Hyundai vzadu dvě mlhovky.

Přídí se i30 možná snaží kopírovat Audi – maska chladiče je ohromná. Trochu zamračené světlomety po jejích stranách nabídly v tomto případě pouze halogenové žárovky; LEDkové bylo pouze denní svícení v nárazníku.

S ne zcela pochopitelným chováním – když zaparkujete a zatáhnete ruční brzdu s ovladačem světel na „Auto“, denní svícení se vypne a vůz není nijak osvětlen. Musíte manuálně zapnout obrysovky – a pak při rozjezdu nezapomenout ovladač opět přepnout do režimu Auto. Naštěstí je signalizace rozsvícených světel přímo na očích v přístrojovém štítu.

Naopak Octavia dává vědět o rozsvícení světel jen u ovladače, navíc ne moc zřetelně. Ten máte někde u kolene, a tak musíte v dešti či mlze hledat, zda automatika rozsvítila, nebo zda to musíte udělat sami. Napadlo vás někdy, proč v mlze potkáváte auta jen s denním svícením? Nedostatečná signalizace může patřit k důvodům.

Designem palubní desky musím označit Hyundai za modernější – všimněte si centrálního displeje trčícího nad zbytkem středové konzole, jinak designově i funkčně velmi jednoduché. V lépe vybavených kouscích je tu dotykový barevný displej. Ten „můj“ dostal displej černobílý, byť s hezkou grafikou i rozlišením, a ovládal se tlačítky všude okolo.

Po stránce výbavy jsou tato dvě konkrétní auta nesrovnatelná. Hyundai sice má aktivního hlídače jízdních pruhů, který funguje perfektně a dokáže auto vést po dálnici sám mnohem lépe než ten u Octavie, ale tempomat je klasický, na Android Auto zapomeňte a při parkování pomůžou jen zadní senzory, nic víc. Proč ale má vedle řadicí páky tlačítko na ovládání předních čidel?

Octavia byla naopak nacpaná výbavou až po střechu. Doslova – střecha byla prosklená a otvírací, což mám v autech velmi rád. Měla vyhřívané nejen přední sedačky a volant, ale i zadní místa, nechyběla navigace, Android Auto, adaptivní tempomat a již nakousnutý aktivní hlídač jízdních pruhů, kterého ale musíte víc hlídat vy než on vás.

Porovnat však můžeme nejen vzhled interiéru – to nechám na ctěném čtenáři –, ale i jeho prostornost. V tomto ohledu jsou rozdíly tak velké, že se nebojím označit tato dvě auta za příslušníky odlišných tříd. Vpředu máte v Octavii slušné množství místa do šířky; v Hyundai je to o něco horší, ale nestrádáte tu.

Rozdíly se ukázaly mnohem víc, když jsem si do obou aut sedl „za sebe“, jak vidno na fotkách. Na zadních sedačkách Octavie mám před koleny ještě trochu volného místa, v Hyundai bych řidiče možná trochu tlačil do zad. Na šířku, když zavřu dveře, je to velmi podobné.

Jednoho by tedy napadlo zkusit srovnat i30 fastback se Škodou Rapid, která je menší než Octavia, ale Rapid má zadní lavici pozoruhodně prostornou, zejména do šířky. I zde by tedy Hyundai prohrál; tohle auto není skutečně rodinným vozem.

V zavazadelníku se píše podobný příběh. Po otevření pátých dveří Octavie na vás hledí černá díra, kterou se marně pokouší opticky zmenšit několik sítěk. Díky ovšem za ně, bez nich by i kufr standardní „kabinové“ velikosti v tomto prostoru lítal jak lano ve studni.

Hyundai má prostor pro náklad citelně menší, byť ne přímo malý. I on působí po naložení kabinového kufříku téměř prázdný, jen prostě nepůsobí jako černá díra. V litrech vyznívá srovnání pro Octavii o dost lépe – nabídne 590 litrů oproti 450 l Hyundaie.

Pod kapotou i30 fastback pracoval tříválec T-GDI, který z objemu jednoho litru nabídl 120 koní. Zrychlení na stovku má být 11,5 vteřiny a maximálka 188 km/h. Podle katalogu za to má motor chtít 5,2 litru benzínu na 100 km, ve skutečnosti jsem dokázal jezdit zhruba za šest litrů lehkou nohou a mezi 7,5 a 8 litry, když jsem ho držel trochu pod krkem.

Chcete-li jet trochu rychleji, není zbytí. Byť přeplňovaný a downsizovaný, tento motor je zajímavý v tom, že neodevzdá všechno, co může nabídnout, v první půlce otáčkoměru. Stojí za to plyn podržet, motor má okolo čtyř, pěti tisíc otáček mnohem větší chuť k životu.

Snahy o ostřejší jízdu trochu hatí letargická reakce na plyn, a to v jakýchkoliv otáčkách, a dojem z jízdy sabotuje i zvukový projev motoru. Vrčení, charakteristické pro tříválce, tu je slyšet poměrně silně – paradoxně k faktu, že na volnoběh je motor utlumený velmi dobře – a samo o sobě zní docela hezky. Jenže s rostoucími otáčkami se příliš nemění, jen je o něco rychlejší a hlasitější, a tak vás do vyšších otáček moc nezve.

i30 fastback není sporťák, to v žádném případě, a podle toho se chová i v zatáčkách. Odpružení je měkké a jsou znát náklony karoserie. Zimní pneumatiky na suchém asfaltu také neposkytují dvakrát velkou jistotu při ostřejších změnách směru. Přilnavost auta je však vcelku dobrá, pokud do zatáček volíte rozumné rychlosti, a auto plynule a čitelně přechází do nedotáčivého smyku, když to přeženete.

Měkčí podvozek znamená poměrně dobré jízdní pohodlí, a to i na rozbitých cestách. i30 fastback není autem, se kterým byste se museli vyhýbat i těm nejmenším dírám. Nerovnosti filtruje poměrně obstojně, byť létající koberec to samozřejmě není.

Motor není příliš silný, takže se v dálničních rychlostech docela zapotí, i když člověk jede sám, zejména do kopců. Nemá však problém s udržováním rychlosti mezi 140 a 150 km/h i na nejvyšší kvalt. Již zmíněný vynikající aktivní asistent jízdy v pruzích činí dálniční kilometry veskrze příjemné, jen na podélné stabilitě se negativně podepisuje kratší rozvor vozu a je tu i znatelná citlivost na boční vítr.

Octavii sem dostal s motorem o něco silnějším – 1,4 TSI o 150 koních a 250 Nm. Katalogová spotřeba je totožných 5,2 l/100 km jako u i30, v reálném provozu jsem se nejčastěji pohyboval okolo sedmi litrů na sto. Na rozdíl od tříválce v Hyundai, čtyřválec v Octavii měl méně práce v dálničních rychlostech.

Přestože aktivní hlídač jízdních pruhů v Octavii není tak dobrý jako v Hyundai, na dálnicích se jí líbí. Nastavíte odpružení na Comfort – rozdíl oproti režimu Sport není velký, ale poznat je, zapnete adaptivní tempomat a jen se vezete. Rychle, či pomalu, Octavii je to jedno, prostě jede pořád stejně.

Čtrnáctistovka pod kapotou je utlumená ještě lépe než motor v Hyundai. Sama o sobě umí běžet docela tiše a na volnoběh ve voze téměř nepoznáte, jestli start-stop motor vypnul, či nikoliv. Ani za jízdy vás zvuk motoru neobtěžuje nějakým hlasitým projevem, je slyšet jen trošku, vzdáleně.

Ovšem tento vzdálený zvuk není příliš příjemný, kvalifikoval bych ho někam mezi skučení a hukot. Začal by mi lézt na nervy dost rychle, nebýt audiosystému Canton ve výbavě testované Octavie. Přednes hudby byl opravdu krásný, se zřetelnými a dostatečně silnými basy a čistými a jasnými výškami.

Kdysi jsem kdesi četl, že Octavia je auto, které vás má zbavit zážitků za volantem. Nejsem si jist, jestli by mě takové hodnocení napadlo samotného, v každém případě je velmi přesné. V řízení Octavie není nic, o čem by si potenciální zákazník pomyslel „S tím se smířím“.

Za jejím volantem si přijdete naprosto přirozeně, jako byste s tímhle autem jezdili už léta, a to i když si ho zrovna vezete domů na začátku testovacího týdne. Troufnu si říci, že právě tohle patří k důvodům, proč je tak úspěšná.

Jedním z dalších bude i to, jak dobře vás oddělí od drtivé většiny informací, které může poskytnout volant nebo podvozek. Fanouškovi aut a milovníku řízení to samozřejmě přijde jako nebetyčná nuda, a pokud musí Octavií jet, činí tak jen z povinnosti a nějaká sportovní jízda ho ani nenapadne. V testovacím týdnu jsem to měl velmi podobně.

Jenže drtivá většina lidí vnímá jakékoliv řízení čistě jako povinnost, a mnohdy dokonce nepříjemnou. Proto chtějí auto, které po nich nebude vůbec nic chtít, které je prostě bude vozit, bude mít slušně silný motor a bude mít velký kufr.

i30 fastback v této disciplíně tak dobrá není, a to ani zdaleka. Jak stojí i výše, zvuk motoru je u ní mnohem podstatnější částí zážitku z jízdy, a obecně se prezentuje víc jako auto, a ne tolik jako krabička na kolech, která je autem jen z povinnosti a z definice.

Ovšem to v žádném případě není výtka k Octavii. Je svá tím, že je nijaká, a jako dopravní prostředek pro někoho, kdo řídí nerad, ale dělat to musí, je vynikající. Hyundai i30 fastback není její konkurencí, a to nejen obrovským rozdílem ve velikosti a ceně, ale ani jízdním projevem.

Nechtěl jsem tento test uzavírat větou „A je lepší než B“, protože tahle dvě auta nejsou srovnatelná. Test snadno může končit větami „A je prostornější než B“ a „A je rychlejší než B“. Jenže když se Hyundai chválí, že je lepší než Škoda, že vyrábí „nejlepší český liftback“, říct to musím – Octavia je lepší než i30 fastback.

Je lepší v tom, co činí liftback liftbackem, to znamená prostor na zadních sedačkách a v kufru. Pokud tato auta oddělíme, stojí před námi dva doporučeníhodné vozy. Jen prostě jsou pro lidi s různými tužbami a s různě tlustou prkenicí.