Šestiválcový sedan s pohonem zadních kol Mazda stále nezavrhla, trh by se ale musel změnit

Vozy značky Mazda si dlouhé roky budují pověst skutečně řidičských strojů, které umějí za volantem nadchnout i pobavit. A jinak tomu není ani u modelové řady Mazda 6, klasického zástupce střední třídy, jejíž budoucnost ovšem již delší dobu vypadá značně nahnutě.

Vůz sice pořád najdeme v českém konfigurátoru, v uplynulých letech ale automobilka zastavila prodej v USA i Velké Británii, tedy pro značku důležitých exportních trzích. Letos navíc oznámila konec výroby i pro domácí japonský trh. Ukončení prodeje na trzích kontinentální Evropy je pak mnohými vnímáno spíš jen jako otázka času.

Před pár lety se přitom věřilo, že značka chystá novou generaci, kterou postaví na nové platformě uzpůsobené pro pohon zadních kol a zástavbu nových řadových šestiválcových motorů. Šlo by tedy o koncepci, díky které by značka mohla směle konkurovat zavedeným německým prémiovkám.

Později ale automobilka oznámila, že novou platformu hodlá využít především pro modely SUV, jako je Mazda CX-60, po kterých je větší poptávka. Moderním nástupcem Mazdy 6 se pak stal elektrický sedan Mazda EZ-6, vyráběný v Číně společným podnikem Changan Mazda, který by se časem mohl dostat i na světové trhy.

Kohei Shibata, programový manažer automobilky Mazda pro skupinu velkých vozů, nicméně v rozhovoru pro australských magazín Drive uvedl, že by ještě mohla být naděje na oživení původních plánů na novou šestku. Vyžadovala by však výraznou změnu v chování zákazníků, kteří by museli znovu začít kupovat sedany.

„Sedan s motorem vpředu a pohonem zadních kol by byl snem každého,“ uvedl Shibata v rozhovoru. „Novináři mi vždycky říkají, že bychom měli vyrábět sedan, ale trh je tak malý. Takže pokud lidé začnou kupovat tento typ vozu, pak nám to umožní tento vůz vyrábět.“

Pravdou přitom je, že se nabídka sedanů každoročně tenčí, zatímco prodeje SUV dál rostou. V současné době, kdy se značky musejí vypořádávat s nucenou elektrifikací a náročnější situací na trzích, pak není překvapením, že se většinou snaží hrát tzv. na jistotu.