Reportáž: půlden automechanikem, měnili jsme brzdy nebo vyvažovali kola

Společně s dalšími pozvanými novináři jsme vyzkoušeli celkem čtyři úkony, které se u všech automobilů dělají běžně a patří mezi úplné základy, které má každý automechanik v malíčku: dezinfekce klimatizace a výměna filtru, vyvažování kol, výměna brzdových destiček a kotoučů a napojení vozidla na diagnostický přístroj.

Do Vysočan přibíhám s více než půlhodinovým zpožděním, protože trasa do Prahy nezabrala obvyklou hodinu, ale jednou tolik. Skupina, do které jsem přiřazen, právě dezinfikuje klimatizaci a pomocí tzv. ozonmakeru (používá se i ve zdravotnictví) čistí interiér a odstraňuje organický i neorganický zápach.

Interiér pak s malou nadsázkou voní, jako kdybyste s autem stáli týden v lese s otevřenými okny. Malé zařízení, které připojíte přímo v autě do zásuvky pomocí ozónu, odstraňuje plísně, viry či bakterie. Automobil lze používat po zhruba dvou hodinách od provedení dezinfekce.

Na tréninkové Škodě Fabia následně měním kabinový (prachový) filtr. Nachází se vlevo pod schránkou spolujezdce a uzavřen je v plastovém pouzdru, které je drženo dvěma plastovými pojistkami (tahem k sobě je odstraníte). Jeho vysunutí není složité, pohledem pak vidíte, jak moc je filtr znečištěn. Měnit by se měl ideálně jednou ročně nebo po ujetí 30 tisíc kilometrů (podle toho, co nastane dříve). Při vrácení zpět je nutné nasadit filtr správnou stranou tak, jak vede průtok vzduchu.

Zejména na jaře je filtr plný plísní a zanesený filtr jednak neplní svou primární funkci (filtrování), při zapnutém větráku navíc do kabiny vhání vzduch s alergeny. Automobilky doporučují alespoň jednou ročně provést i dezinfekci klimatizace. Každý druhý rok by měla být provedena i výměna chladiva. [celá zpráva]

Následuje kontrola řídících jednotek. Fabii přes OBD (od roku 2003 je standardizovaná s 16 piny) připojujeme k odolnému tabletu a po chvíli se nám již zobrazí všechny případné závady. Zkoušíme multifunkční diagnostiku Texa, v databázi všech modelů kromě běžných značek vidíme i čínský Great Wall nebo ruský UAZ. Základní program stojí zhruba 40 tisíc korun, zhruba třikrát až čtyřikrát ročně si můžete koupit placenou aktualizaci nebo roční předplatné (za zhruba 16 tisíc korun).

Program s vámi komunikuje česky a má přehledné uživatelské rozhraní. Vítanou pomůckou jsou animované návody nebo podrobnější popisy odstraňování závad. Diagnostika je totiž jen jednou věcí, samotná oprava pak už není otázkou kliknutí v programu, ale fyzické výměny či opravy daného dílu.

„Zdánlivě jasný popis závady v řídící jednotce nemusí vždy znamenat problém, a proto její správné vyhodnocení musí vždy posoudit servis,“ dozvídáme se. Chvilku brouzdám ve zdánlivě nekonečné nabídce všech jednotek a poté z tabletu u auta rozsvítím světla a zahoukám a už utíkám k dalšímu stanovišti.

Následuje výměna brzdové destičky a poprvé beru do ruky nářadí. Podává mi jej zdejší školitel, který také podrobně vysvětluje, co kde povolit, jinak by se mi výměna nepodařila. Nejvíce času zabere povolování šroubů, pak už to jede ráz na ráz.

Při následném utahování je potřeba dodržet správný utahovací moment, důležité také je, aby dosedací plocha náboje kola byla dokonale čistá. Díky úchylkoměru (ano, skutečně se tak jmenuje) také pod dohledem instruktora kontroluji házivost náboje – přípustná tolerance po namontování kotouče činí 0,050 mm.

Výměna brzdového obložení (brzdových destiček) by vždy měla být provedena současně s výměnou brzdových kotoučů, aby nedocházelo k rychlejšímu opotřebení obložení. Ne vždy se tak v servisech děje, jakkoliv to výrobce nařizuje vždy.

Vždy je také nutné vyměnit pojistné šrouby a matice, a pokud má vozidlo velký nájezd, pak je dobré vyměnit také píst, kluzné vodicí součásti a těsnění.

Následuje vyvažování kol. Všichni, kdo tu jsme, jenom zíráme na moderní laserovou vyvažovačku od italské firmy Ravaglioli. Nandáte kolo, zavřete poklop a za pár sekund se vám na displeji ukáže, jak velké závaží máte přidat a kam přesně. Kolo se dokonce přesně zastaví tam, kde máte přidat první závaží, poté se otočí a zastaví v místě eventuálního dalšího závaží.

Závaží má buď 2,5 gramu (na motocyklová kola) nebo 5 gramů či 7 gramů na hliníkové disky. Na ty se závaží pochopitelně lepí, u plechových disků jej kladivem naklepete. Závaží by se vždy mělo měnit, jde o haléřovou položku. Sice přilepení použitého by bylo ekologické, protože by se zbytečně nevyhazovalo, v případě nového závaží ale máte jistotu, že není mechanicky poškozené.

Školitel nám také říká, že dobrý pneuservis lepí závaží tak, aby barevně nerušilo kolo – třebaže je uvnitř, mít na černém hliníkovém kole šedé závaží není esteticky nic hezkého. Nevyvážená kola obvykle poznáte tak, že vám při jízdě klepe volant a dochází k většímu opotřebení pneumatik. Důležité je také mít v pneumatice správný tlak a pravidelně jej kontrolovat.

Půlden ve školicím centru Auto Kelly, kde náš krátký výcvik probíhal a ročně jím projde 1200 absolventů, uběhl velice rychle a možnost vyzkoušet si některé obvyklé opravy automobilu byla přínosná. I při zjednodušení (přece jenom se živíme psaním o autech, a ne jejich opravami) bylo zajímavé podívat se, jak technika funguje.

Pokud si auto neopravujete sami, zkuste se příště v servisu domluvit, že se budete dívat, jak oprava probíhá. Pokud vás technické zákulisí alespoň trochu baví, bude to bezpochyby velice poučné.