Svezli jsme se v dakarském speciálu Martina Prokopa

Stočtyřítkou letíme po úzké lesní cestě, na jejímž konci je odbočka a metrové výmoly. Ne, tam asi nepojede, prolétne mi hlavou, když se křečovitě držím a záda tlačím do sedačky. Za okny se přestane míhat krajina, bývalý mistr světa JWRC Martin Prokop dupne na brzdy a jakoby nic vlétne do děr a výmolů v areálu Motorlandu Bělá pod Bezdězem.

Vrčící auto, jehož vzhled i zvuk nezpůsobují pochyby o tom, že tohle je závodní stroj, se trochu nakloní, ale pořád jede, nastavení zdvojených tlumičů (mimochodem na zakázku vyrobených na Slovensku) nedovolí silné rány. O chvilku později najíždíme na terénní hrb a to jenom cítím, jak se auto zvedlo a chvíli letí. Dopad na šestnáctipalcové terénní pneumatiky je ale opět relativně měkký. Mimochodem, jedna stojí 13 tisíc korun, na autě musí být povinně alespoň dvě rezervní.

Jak se po jízdě dozvídám od jednoho z přítomných techniků, s Fordem Raptor tenhle model z kategorie osobních speciálů T1 nemá nic společného - jenom čelní okno a design přední části. Všechno ostatní je upravené. O pohon se stará pětilitrový osmiválec z Fordu Mustang, který má v tomto speciálu přibližně 350 koní a 510 Nm. Převodovka Sadev je přímo řazená, má šest rychlostí a pod plným plynem dovoluje řadit bez použití spojky.

Shrek v těžším terénu spotřebuje 100 litrů speciálního leteckého paliva pro pístové motory, na šotolině spotřeba klesne na 67-70 litrů. Nádrž umístěná před zadní nápravou má objem 500 litrů. Samotné prázdné auto váží dle předpisů nejméně 1915 kilogramů, dotankované a s posádkou ale na váze ukáže dvě a půl tuny.

Zrychlení na 100 km/h je otázkou zhruba šesti vteřin (přesný čas Shrekovi nikdo neměřil), teoretická nejvyšší rychlost na asfaltu je kolem 190 km/h. Výkon se přenáší na obě nápravy v poměru 50:50, do náročného terénu nechybí tři manuálně uzamykatelné diferenciály. Karoserie je z kevlaru; dakarský speciál je o dost kratší než zhruba pětimetrový Ford Raptor, jehož název nese.

Nelze než smeknout před piloty a jejich navigátory, kteří ještě horším terénem na slavné dakarské rallye začátkem roku pojedou. Osobně jsem rád, že se v sedačce připoután pětibodovými pásy zvládnu dívat před sebe, v tempu, ve kterém se na slavném Dakaru jede, si nedovedu představit, že ještě čtu z rozpisu. „Ta cesta byla užší než auto,” říkám po jízdě Martinu Prokopovi a ten se jen usmívá.

Prokop pojede na Dakaru podruhé, pro druhý ročník ale má kompletně vlastní tým. Proti speciálu od Toyoty, se kterým jel minule, je nový stroj prý komfortnější, má příjemněji nastavené tlumiče. Vedle Prokopa bude sedět zkušená rakouská navigátorka Ilka Minor, která nahradí jeho tradičního spolujezdce Jana Tománka.

Prokop dosud jezdil rallye s Fordem Fiesta v nejvyšší kategorii WRC, po sporné penalizaci na Sardinii a novém pravidlu FIA (kategorii WRC mohou jezdit jenom jezdci továrních týmů) se rozhodl zkusit své štěstí na Dakaru.

„To je úplně jednoduché. Chceme prostě vidět cíl. Auto sice máme připravené výborně, hodně jsme testovali, já absolvuji speciální fyzickou přípravu, ale to všechno nám na téhle nevyzpytatelné soutěži nemusí být nic platné. Takže naším hlavním cílem je opravdu soutěž dokončit – a cokoli nad to budu považovat za úspěch,“ uvedl Prokop, který během novinářských testovacích jízd působí sympaticky skromným dojmem.