První jízdní dojmy z omlazené Mazdy MX-5 s novým dvoulitrem

Před hotelem v rumunském Sibiu stojí několik miat, jak se Mazdě MX-5 přezdívá. Na první pohled na nich není nic neobvyklého, zkrátka jde o čtvrtou generaci populárního roadsteru. Znalci si všimnou nových černých kol o průměru šestnáct nebo sedmnáct palců.

Bližší pohled dovnitř pak znamená několik drobných vylepšení. Jednou z nich je dvouose nastavitelný volant, vůbec poprvé za bezmála třicetiletou historii této lehké zadokolky s atmosféricky plněným motorem.

Je to drobná změna, ale zejména vyšším řidičům bezpochyby pomůže, volant je nebude tlačit a nebudou muset řídit s nataženýma rukama. Ptali jsme se po jízdách kolegy s výškou přes metr devadesát a posez za volantem je podle něj lepší, než jaký byl dříve.

Zlepšila se rovněž funkčnost multimediálního systému, který nyní podporuje technologie Android Auto a Apple CarPlay. Nové je i čtení dopravních značek a parkovací kamera.

Patrně největší změnou je pak navýšení výkonu u dvoulitrového motoru, dostupného pro obě karosářské verze – klasický roadster s plátěnou střechou a provedení targa s plechovou střechou (u Mazdy označované jako RF – Retractable Fastback).

Mazdě MX-5 je kvůli nepochopení její podstaty často vytýkán menší výkon, respektive točivý moment. To auto vás zkrátka nenakopne tak jako přeplňované motory, má ale kouzlo dob minulých, kdy jste si výkon museli „zasloužit“ vytočením až k červenému poli.

Japonská automobilka na to reagovala zvýšením výkonu u dvoulitru (patnáctistovka má totožných 132 koní a 152 newtonmetrů), celkem o 24 koní na nynějších 135 kW (184 k).

Nepatrně povyskočil i točivý moment na nynějších 205 Nm, dostupných ovšem dříve – už v čtyřech tisících, zatímco verze před faceliftem měla maximum točivého momentu dostupné o 600 otáček později. Motor má nyní i výše položený nejvyšší výkon (sedm tisíc otáček), opět se nechá vytočit s neuvěřitelnou lehkostí.

Je to relativně malý nárůst výkonu, ale kupříkladu ve zrychlení na 100 km/h se projevil celkem výrazně – z původní hodnoty 7,5 sekundy se Mazdě podařilo ukrojit 0,7 sekundy. Nejvyšší rychlost stoupla nepatrně z 215 km/h na 220 km/h, naopak lehce vzrostla spotřeba paliva (stále stačí natural 95) – o 0,3 l na 6,9 v kombinovaném režimu.

Novou MX-5 jsme vyzkoušeli na zhruba třech stovkách kilometrů, z nichž většina vedla po točitých okresních silnicích. Výsledných 7,5 l/100 km příjemně překvapilo, pro samotné porovnání dynamiky by bylo potřeba projet obě verze a naměřit příslušné časy, o něco rychlejší ale faceliftovaná verze bezpochyby bude.

Podvozek s ideálním rozložením hmotnosti mezi nápravami úpravy nepotřeboval stejně jako dokonalá šestistupňová manuální převodovka. K dispozici je i automat, ale ten se k MX-5 hodí asi jako rýže ke svíčkové. [celá zpráva]

Co vám budu povídat, miata pořád jezdí skvěle a vyšší výkon sice poznáte, až když budete z motoru ždímat posledního koně, ale pokud víte, jak zacházet s nepřeplňovaným motorem a před předjížděcím manévrem podřadíte, na technické trati se budete držet i mnohem dražších a placatějších automobilů. A na zkoušených sedmnáctipalcových kolech šlo o příjemného společníka, který leckterou méně ostřejší nerovnost krásně odfiltroval.

MX-5 je o trochu lepší než dříve. Změny to nejsou kdovíjak zásadní, ale bezpochyby potěší, nejvíce dvouose stavitelný volant a pak také navýšený výkon u dvoulitru, který je více točivý.

Ani omlazená verze se nezbavila otravného systému stop/start, stále má málo odkládacích prostor a pořád jde o puristické auto, které není úplně vhodné na dlouhé cesty. Zato na ty kratší je to pořád ta stará dobrá miata – točivá, lehká, s mírně přetáčivou zádí. A tak to má být.

První omlazené MX-5 přijdou do Česka na přelomu roku; verze s plátěnou střechou stojí od 632 400, za targu dáte nejméně 785 400 korun.

Může se vám hodit na Garáž.cz: