První jízda se Škodou Kamiq: Svižná, úsporná a trochu překvapivá

Seděl jsem v ní na ženevském autosalonu a překvapila mě tím, jak moc je uvnitř místa. A navzdory řadě názorů se mi docela líbí. V nějaké tmavě modré či tmavě šedé barvě bude příď vypadat akčně a přísně, i když vespod nemá čtyřkolku.

Pro automobilku Škoda je Kamiq důležité auto. Nejen hatchbacky a „velkými malými auty“ může být dnes živa automobilka – crossovery jsou ohromně populární. Proč? Sedadla jsou výš, takže se do nich lépe nastupuje, a mívají vyšší světlou výšku, takže když vám k chalupě vede nezpevněná cesta, nemusíte mít strach o spodek auta. Co na tom, že čtyřkolka u crossoverů začíná být spíš výjimkou než pravidlem.

Kamiq je třetím kouskem do rodiny SUV a crossoverů značky Škoda. V rámci prvních jízd v Alsasku tedy skáču za volant bílého kousku s dieselovou šestnáctistovkou a manuální převodovkou. A mám dojem, že sedím ve Scale, jen trochu výš.

Palubní deska je totiž úplně stejná, se všemi plusy i mínusy. Narážím teď zejména na ovládací panel klimatizace, který je na základní používání příjemně jednoduchý, ale cokoliv složitějšího musíte přes tlačítko Menu udělat v centrálním dotykovém displeji. Včetně třeba synchronizace teplot na obou stranách auta nebo, nechcete-li používat automatický režim, rychlosti ventilátoru.

Kromě toho ale těžko hledám velké nedostatky. Sedačka je slušně pohodlná a prostorná, místa mám všude kolem sebe dost a nikde mě nic moc netlačí, což u aut téhle velikosti – a členitosti středové konzole palubní desky – není zrovna zvykem.

Kvituji přemístění indikace auta v mrtvém úhlu na vnitřní stranu zrcátka. Jeho funkce se už nebije s blikáním blinkru na vnějším konci zrcátka. Stejně jako ve Scale musím laciná a nepříliš kvalitní místa spíš hledat. Kromě obložení středové konzole a madel na dveřích, které jsou z tvrdého plastu. Ostatní věci, na které bude majitel běžně sahat, působí bytelně a příjemně. Volant se dobře drží, dá se široce nastavit… Škodovka tohle auto očividně chce prodávat co nejširšímu spektru zákazníků.

Tomu odpovídají i jízdní vlastnosti. Pro někoho bohudík, pro jiného bohužel, jezdí Kamiq nezáludně a jednoduše. Oproti Scale má o 39 mm vyšší podvozek, pokud si ovšem nepřiplatíte za Sport Chassis Control, který podvozek zase o 10 mm sníží. V této verzi lze měnit i nastavení tlumení, řízení a převodovky.

Když na dieselovou variantu, která ono lepší šasi nemá, trochu přitlačím v zatáčkách, překvapuje mě velmi dobrou přilnavostí a neutrálním chováním.

Jezdíme po hrubém a vlhkém asfaltu a na pneumatikách dělaných spíše na úspornou jízdu a nedotáčivost přichází opravdu pozdě. Krásná je i práce s pákou manuálního šestikvaltu – pojmy jako nepřesnost, gumovost nebo „klacek v kýblu s hřebíky“ vůbec nezná a dají se s ní sázet kvalty i slušně rychle. Trochu mi však vadí chod spojkového pedálu – je nerovnoměrný a vyžaduje cvik.

Kromě toho je chování auta čitelné, předvídatelné a velmi příjemné – a přijde mi, že se Kamiqu svižná jízda líbí mnohem víc než Scale. Technický základ je přitom stejný – platforma MQB-A0. Jak Scala, tak i např. Volkswagen Polo nebo Seat Arona stojí na tom stejném.

S dieselovým kouskem jsme ujeli asi 120 kilometrů po dálnici, městech i kopcích; nahoru jsme ho vážně nešetřili, dolů jsme hodně brzdili motorem. Průměrná spotřeba za takovou jízdu je 5,7 litru; ve dvou lidech to vůbec není špatné. S lehkou nohou budete samozřejmě o kus níž.

V druhé části dne padla volba na silnější verzi 1,0 TSI se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou a také bez sportovního šasi. Zbytek auta byl až na fazónu stejný – 17“ pneumatiky, stavěné spíš na ekonomickou než sportovní jízdu a výbava Style uvnitř. Stříbrná barva zvenčí a béžová uvnitř jsou jen detaily.

Litrové TSI je samozřejmě lehčí než dieselová šestnáctistovka a na chování přídě auta je to znát. Je hbitější a do zatáček se skládá ochotněji.

Proč o takových věcech u auta bez sportovních ambic vůbec píšu? Protože, stejně jako v případě dieselu, se i benzínovému Kamiqu v zatáčkách docela líbí. Mohl bych tu zkopírovat slova, která jsem napsal o pár odstavců výš. Převodovka řadí za všech okolností hladce a rychle, i rozjezdy jsou plynulé.

Bohužel však ani ve sportovním režimu nepodřazuje při brzdění před zatáčkou. Nechá tam těžký převod a až když na vrcholu zatáčky šlápnete na plyn, hledá, co zařadit. Člověk by samozřejmě mohl používat pádla pod volantem, ale kdyby chtěl řadit sám, koupil by si manuál.

Spotřebou není 115k TSI o tolik horší oproti dieselu. V zatáčkách a kopcích svítil na displeji průměr 8,7 litru, ale klidná dálniční jízda na rychlostních limitech ho poté stáhla na velmi příznivých 6,6 litru na 100 km. Stejný motor jsem nedávno testoval i ve Scale, takže se nabízí přímé srovnání. Samozřejmě, že když ve 130 km/h šlápnete na plyn, ani Kamiq nijak nevystřelí, převodovka si musí podřadit. Na okreskách a ve městě ale nepůsobí jeho výkon jako nedostatečný.

Měl jsem obavu, že se nezbavím dojmu Scaly na trochu vyšším podvozku. Kamiq je v reálném světě pro ty, co by si normálně koupili Fabii, Fabii Combi nebo Scalu, ale chtějí vyšší podvozek.

To všechno jsem čekal, že o něm budu moci napsat. Co jsem už tolik nečekal, je, že mě tohle auto bude bavit, a to v obou testovaných verzích. Zatímco Scala svižnější jízdu strpí, ale nijak příliš jí nehoví, Kamiq v mých zkouškách zatáčkami obstál překvapivě lépe.

Pro někoho, koho baví řízení, využije benefit vyšší světlé výšky, a obětuje mu trošku vnitřního prostoru, je tenhle malý crossover lepší volbou než Scala. Více si na Kamiq posvítíme v rámci klasického týdenního redakčního testu.