První jízda s Toyotou ProAce City: Paterčata jsou kompletní

Stává se, že o nějakých autech píšeme jako o dvojčatech či trojčatech. Aktuální Toyota ProAce City je však dokonce z paterčat. Vznikla jako Citroën Berlingo a kromě Toyoty prodává svou verzi také Opel a Vauxhall jako Combo a Peugeot jako Rifter. S nepříliš velkými rozdíly kromě log a v případě Peugeotu také kapličky přístrojů zvednuté pod čelní sklo.

Variantu od Toyoty zkoušíme na krátké, ale na ujeté kilometry nezvykle bohaté prezentaci v Česku. Ze dvou variant délky máme tu kratší, 4,4metrovou, do které se ale i tak podle výrobce vejdou dvě europalety či podle specifikace až tuna nákladu.

Co je oproti Berlingu u ProAce City odlišné? Zvenčí to je přední maska, ale bez nárazníku, a v kabině potahy sedaček, panely dveří a logo na volantu. To je všechno.

Když tedy nasedám nejprve do užitkového furgonu - pro vůz ve skutečnosti francouzský si dovolím použít francouzský výraz - mám velmi silný dojem, že sedím v Citroënu. Francouzský je totiž i přístrojový štít, u Toyoty mu nedali ani jinou grafiku budíků.

Interiér je v podstatě celý z tvrdých plastů, ale nějakého klepání nebo skřípání se tu - u zbrusu nových aut, pravda - nedočkáte. Výhodou je řada přihrádek na věci; před spolujezdcem jsou dvě, před řidičem nad volantem jedna - pokud si neobjednáte head-up displej.

„Náš” skříňový kousek je vybaven kultivovanou stokoňovou vznětovou patnáctistovkou a manuálním pětikvaltem. Jednička je hodně krátká, ideální na rozjezdy s nákladem. Řadicí páka má dlouhé dráhy, dost přesné na to, aby člověk kvalty nehledal, a zpátečka nemá pojistku. Kvůli absenci šestky bych očekával mizernou spotřebu, ale svižná dálniční jízda ukázala číslo 7,2 l/100 km.

I tahle ryze užitková varianta má bezklíčový přístup a startování, podporu Androidu Auto a navigaci, která na D1 hlásí úsekové radary ve zúžení - ovšem podle toho, jak byly v loňském roce.

Snad proto, že je vůz vlastně francouzský, masáž kostrče na nezrekonstruovaných úsecích není tak hrozná. Řidiči ve filtrování nerovností zásadně pomáhá sedačka; auto se na křivých panelech pravého pruhu D1 natřásá, ale do těla řidiče se tyto pohyby téměř nepřenáší. Dvoumístná lavice vpravo je o poznání tvrdší a méně pohodlná.

Je ale příplatkem, nikoliv nutností, a užitečná je kromě očividné možnosti přepravit víc lidí také proto, že pod ní je otvor do nákladového prostoru, aby se daly převážet delší předměty.

Druhý den nasedám do „osobního” vozu Verso se dvěma místy vpředu. Hned zkraje vnímám rozdíl ve středovém tunelu protaženém až mezi sedačky. Je v něm velká úložná schránka pod dvěma roletkami, ale kvůli tunelu mě na obou stranách tlačí tvrdý plast do kolen, a to i když později jedu na místě spolujezdce. Tam také zjišťuji, že sedačka není tak pohodlná, a uvědomuji si, že za volantem furgonu se mi sedělo překvapivě nejlépe.

ProAce Verso je bohatě vybavená směrem k tomu, aby fungovala jako dobrý rodinný vůz. Ta „naše” má i prosklenou střechu s průsvitnou poličkou pod ní, a nad zavazadelníkem schránku, do níž je přístup z obou stran.

Má výklopné páté dveře, křídlové nejdou ve vyšších výbavách objednat, a ty mají ještě výklopné sklo a nadvakrát zvedací plato kufru, abyste dozadu mohli něco uložit, i když nemáte potřebný cca metr a půl na otevření celých vrat. Chytré.

K rodině přívětivé detaily tu nekončí. Děti vzadu mají k dispozici stolečky a přihrádky pod nohama. Druhá řada sedadel je sklopná do roviny s podlahou kufru. Není to lavice, nýbrž tři stejné sedačky, takže můžete složit jen jednu či dvě sedačky libovolně. Údajně se sem taky vejdou tři velké dětské sedačky, „vajíčka”. A konečně, i do kratší verze se dá objednat ještě šestá a sedmá sedačka.

Tato verze je poháněna benzínovým tříválcem PureTech o 110 koních, který je spojený s manuální šestistupňovou převodovkou. Její kulisa je o něco méně přesná a i kvůli podivnému tvaru hlavice řadicí páky se s touhle převodovkou nepracuje tak příjemně jako v případě dieselu.

A spotřeba? Jízdou po dálnicích a silnicích první třídy jsme po třech stovkách kilometrů na 9,6 l/100 km; pravda, jeli jsme velmi svižně, ale prázdní, a tedy je to na pouhých 110 koní poměrně vysoké číslo. Vznětové verze mají v těchto vozech ještě rozhodně co říct.

Je tedy malá ProAce doporučeníhodný vůz? Přiznám se, že rodinná auta postavená na základě malých dodávek nemám v oblibě a místo ProAce Verso Family bych spíš hledal nějaký kombík, zejména pokud bych v tom autě chtěl občas jet na dovolenou. Jde spíš o mix vlastností užitkových a rodinných, které je třeba na tomto autě, stejně jako u jeho sourozenců ocenit.

Pokud bych ale hledal prostě jen malou pracovní dodávku, je skříňová ProAce City - ideálně se 130k dieselem a osmistupňovým automatem - vynikajícím adeptem. Dvě europalety v nákladovém prostoru a možnost protáhnout delší předmět až pod palubní desku jsou navíc opravdu velkými taháky, které jen tak někdo nenabízí.