Článek
S novým Renaultem Clio jsem měl tu čest poprvé na letošním ženevském autosalonu – byla to tehdy horká novinka ze země galského kohouta. Nové Clio letos vstupuje do své páté generace; nahrazuje „čtyřku“, která byla na trhu od roku 2012. A při testu verze R.S. 18 loni v létě to bylo dost znát.
Clio je pro automobilku Renault velmi důležité auto. Čtvrté generace se za sedm let výroby prodalo 2,6 milionu aut a ve své třídě byla v Evropě nejprodávanějším vozem. Pátá generace je o 12 mm kratší, ale stojí na nové platformě, a tak má podle automobilky víc prostoru uvnitř pro pasažéry i pro zavazadla.
Renault říká, že vnější design je evoluční, protože zákazníkům se na čtvrté generaci nejvíc líbil právě design. Zejména z profilu se člověk musí dívat pozorně, aby rozdíly našel. Např. kliky zadních dveří jsou zase schované do sloupku. Všimněte si ale také třeba nových světel na obou koncích auta. I v základní verzi jsou LED i vpředu, a to včetně blinkrů; vzadu blikají žárovky. Minusem je ale jen jedno světlo do mlhy vzadu; couvačky jsou v páru.
Uvnitř se toho změnilo mnohem víc. Na první pohled zaujme ohromná placka, která trčí z palubní desky – to je hlavní displej auta. Na rozdíl od konkurenčního Peugeotu však do něj „kosočtverec“ necpe úplně všechno a klimatizace má vlastní ovládací panel. Takhle to má být.
Obecně se ovládání povětšinou drží starých dobrých pořádků. Na spoustu věcí tu je prostě knoflík – např. hlídač jízdních pruhů se zapíná vlevo od volantu, výstup 360° kamer kolem auta – ano, i v segmentu B to jde – taky zobrazíte jednoduchým stiskem tlačítka. Tady by se konkurence mohla učit.
Tempomat se nově ovládá na volantu, nikoliv na extra ovladači vlevo pod ním. To samo o sobě je fajn, ale zapnout ho už musíte po každém nastartování, nezůstane bohužel zapnutý navždy. Automobilka říká, že takhle je to ergonomičtější a praktičtější, já mám názor přesně opačný, a jak to vyhovuje vám, jistě víte sami nejlíp.
V kabině je místa o trošku víc než u předchůdce, ale stejně ho není zrovna nazbyt, např. oproti Škodě Fabia je interiér rozhodně těsnější. Trochu k tomu přispívá i vysoko položený kus středového tunelu, který nese řadicí páku, resp. volič dvouspojkové převodovky. Jeho pozice však má jednu zásadní výhodu – pohodlně si o něj opřu pravé koleno a nikde mě nic nepříjemně netlačí. Fakt, že je volič či páka vysoko, také znamená, že se příjemněji používají.
Prostorností na zadních sedačkách Clio nevyniká, ale není to ani žádná tragédie – „za sebe“ si se 184 cm výšky sednu natěsno, ale vcelku pohodlně a nad hlavou mám asi čtyři centimetry místa. Kvůli poměrně malým dveřím se ale hůř nastupuje, pokud je nemůžete otevřít nadoraz.
Kvalita interiéru letí vzhůru
Ve srovnání s předchůdcem se v interiéru hodně pracovalo zejména na kvalitě, říká automobilka. Když sednu dovnitř, hned je to znát – interiér působí hodnotněji a je lépe smontovaný. Je také více orientovaný na řidiče; středová konzole je k němu trochu natočena.
Variant centrálních displejů je několik. Základní displej se ovládá tlačítky, o stupínek výš je systém Easy Link se 7" dotykovou obrazovkou. V té můžete mít navigaci, ale nemusíte – i bez ní zvládá pokročilé zrcadlení telefonu, tedy Android Auto nebo Apple CarPlay. Za další příplatek je k mání Easy Link s dvojnásobně velkým displejem – a mnohem snazším ovládáním hlasitosti, například.
Navigace je oproti minulosti také přepracovaná a je připojená k internetu; v ceně při koupi auta jsou tři roky, pak se za to paušálně platí. Má data o dopravě od TomTomu a nutno říci, že jsou opravdu přesná a že podle nich systém dokáže velmi dobře hledat alternativní trasy.
Taky z internetu tahá ceny paliv a v mapě je zobrazuje; samozřejmě ukáže cenu toho paliva, na které auto jezdí. Pořád to je ale navigace v Renaultu, takže v mém oblíbeném režimu „sever nahoře“ drží velmi malé měřítko. A tak, abych něco viděl, musím jezdit v režimu 3D.
Vrchol boduje sedačkami. V zatáčkách se hodí
Nejprve skáču do verze R.S. Line, která z potenciální budoucí ostré verze sice nedostává techniku, ale některé designové prvky ano. Na detaily jako nárazníky a další designovky zapomeňte, nejsou podstatné – největší přínos téhle verze je v sedačkách. Mají velmi výrazné boční vedení na opěradle i sedáku a opravdu dobře drží tělo v zatáčkách. Uvítal bych navíc jen možnost naklápět sedák, ta tu chybí.
Pod kapotou mám benzinovou třináctistovku o 130 koních, která je k mání jen se sedmistupňovou dvouspojkou. Je to motor vzniklý ve spolupráci aliance Renault-Nissan-Mitsubishi s koncernem Daimler a ten, který jsem dříve testoval v Dacii Duster. V Cliu je stejně dobrý – sice má dost velkou prodlevu od sešlápnutí plynu k poskytnutí plného výkonu, ale síly má tak akorát a táhne i nad pět tisíc otáček, byť nějakou výkonovou špičku tam vážně nečekejte.
Dokáže však s autem slušně hýbat na okreskách i mimo ně – možná vzhledem k obutým pneumatikám, až trochu moc. Clio jsem totiž dostal v pneumatikách určených k jízdě s co nejnižší spotřebou paliva a v zatáčkách, na brzdách i při zrychlování jim docela rychle dochází přilnavost.
To je škoda, protože podvozek sám má co nabídnout. Auto se umí chovat neutrálně, i když předokolkovou náturu zapřít nedokáže, a zatáčkami se nechá vodit velmi hezky. Kvůli pneumatikám často zasahuje stabilizace, ale většinou to dělá velmi jemně. Relativně měkké odpružení znamená, že z vás na nerovnostech Clio nevytřese duši a ty vynikající sedačky vás hezky drží na místě. Samozřejmě že to není sporťák, ale pro verzi R.S. – pokud nějaká vůbec přijde – to je vynikající základ.
Převodovka téměř bez chyby
Stěžovat si nemůžu ani na převodovku, která byla při již zmíněném loňském testu verze R.S. největším kamenem úrazu. Tahle je nová, byť stále dvouspojková, má sedm kvaltů a chová se příjemněji. Ve standardním i sportovním režimu dokáže řadit hladce, ať jedete v klidu nebo svižně, a rozjezdy i zastavování jsou plynulejší.
Ve sportovním režimu se i snaží podřazovat při brzdění, ale pokud jedete ostře, není dost aktivní a nezbývá než vzít řazení do vlastních rukou pádly pod volantem. I to je lepší, než to bývalo, ale jedna zásadní chyba zůstala – převodovka neumí při jízdě z kopce podřadit tak, aby brzdila motorem a udržovala tak rychlost nastavenou na tempomatu.
S touhle nejvyšší výbavovou variantou jsem ujel nejvíc a drtivá většina mých kilometrů byla opravdu velmi svižných, takže hodnotu spotřeby 9,7 l/100 km neberte jako relevantní údaj. Klidnou jízdou odhaduji průměr někam mezi sedm a osm litrů.
Později jsem se ještě krátce svezl s novým litrovým tříválcem TCe, který dává 100 koní. Že je slabší, je jednoznačně znát a chcete-li razantněji zrychlit na dálnici, musíte podřadit. Že má jen pětistupňovou převodovku, a tedy musí mít delší kvalty, aby dosáhl nižších hodnot emisí CO2 v normovaném testu spotřeby, také nepomáhá.
Ani on nemá znatelnou výkonovou špičku, ale táhne rovnoměrně v dost širokém rozsahu otáček. Působí velmi živě, což je velká pochvala, neboť vychází z letargického 0,9 TCe, který byl k mání v minulém Cliu.
Nový litr potěší také ty, kteří chtějí jezdit ekologicky – má nepřímé vstřikování paliva, takže neprodukuje pevné částice a nepotřebuje na ně filtr. A spotřebu mi při vracení ukázal 5,4 l/100 km, což mě velmi příjemně překvapilo.
Vážně dobré auto do města i za něj
Clio má v nabídce i vznětový motor, patnáctistovku Blue dCi o výkonu 115 koní. Tu samozřejmě budeme testovat, takže pokud sdílíte s Francouzi oblibu ve vznětových motorech, nebudete ochuzeni. Pokud ale o naftě přemýšlíte hlavně kvůli spotřebě, skutečně zvažte ten stokoňový litr.
Jako auto udělalo Clio oproti předchůdci velké kroky vpřed úplně ve všem, snad kromě toho zapínání tempomatu, a ve své páté generaci je víc než důstojným konkurentem např. Škodě Fabia. A svým jízdním projevem, výbavou a hlavně skvělými sedačkami ve verzi R.S. Line ji hravě strčí do kapsy.
Na rozdíl od Fabie ale nové Clio nedostane verzi kombi. V české nabídce Renaultu ještě chvíli zůstane dosavadní Clio Grandtour, ale to přímého nástupce mít nebude.
Renault Clio R.S. Line 1,3 TCe 130 GPF EDC7 | |
---|---|
Motor: | 1333 ccm, řadový zážehový čtyřválec, turbo |
Max. výkon: | 96 kW (130 k) při 5000 ot./min |
Max. točivý moment: | 240 N.m při 2000 ot./min |
Převodovka: | sedmistupňová dvouspojková |
0–100 km/h: | 9 s |
Nejvyšší rychlost: | 200 km/h |
Průměrná spotřeba: | 5,2-5,5 l/100 km |
Provozní/užitečná hmotnost: | 1233/515 kg |
Délka x šířka x výška: | 4050 x 1798 x 1440 mm |
Základní objem zavazadelníku: | 391 l |
Poháněná náprava: | přední |
Základní cena modelu: | 259 000 Kč (Clio Life 1,0 SCe 65 5M/T) |
Základní cena testované verze: | 459 000 Kč |
Renault Clio Intens 1,0 TCe 100 5M/T | |
---|---|
Motor: | 999 ccm, řadový zážehový tříválec, turbo |
Max. výkon: | 74 kW (100 k) při 5000 ot./min |
Max. točivý moment: | 160 N.m při 2750 ot./min |
Převodovka: | pětistupňová manuální |
0–100 km/h: | 11,8 s |
Nejvyšší rychlost: | 187 km/h |
Průměrná spotřeba: | 4,4-4,7 l/100 km |
Provozní/užitečná hmotnost: | 1165/513 kg |
Délka x šířka x výška: | 4050 x 1798 x 1440 mm |
Základní objem zavazadelníku: | 391 l |
Poháněná náprava: | přední |
Základní cena modelu: | 259 000 Kč (Clio Life 1,0 SCe 65 5M/T) |
Základní cena testované verze: | 354 000 Kč |