První jízda s Audi R8 po faceliftu: Pan Dokonalý mezi supersporty

Segment supersportů s motorem uprostřed už od roku 2006 obsazuje i Audi. Značka, která klidně nabídne i malý městský vůz, svou image posiluje právě modelem R8. Tradičně blízkým příbuzným modelů od Lamborghini.

I přesto, že čtyři kruhy ve společnosti konkurentů od opravdu exkluzivních značek nezní zase tolik exoticky, tohle auto se vždy dokázalo prosadit, a to nejen díky tomu, že bývá o pár stovek tisíc levnější. Má svůj vlastní charakter, a to i po modernizaci.

Z předního pohledu si facelift, který přišel loni, nespletete. Přední nárazník je daleko plastičtější, agresivnější, zajímavější. Zadní část pak doznala spíše kosmetičtějších změn, tradiční oválné koncovky výfuku jsou ale teď až komicky obří.

Celkově R8 stále působí na pohled především solidně, a to i přes jasný žlutý lak, který tomu placatému šprtovi přeci jen vykouzlí trošku radostnější výraz.

Uvnitř se v rámci faceliftu nic zásadního nezměnilo. Stále se soustředí především na řidiče. Usadíte se pěkně nízko do úchvatných sedaček Recaro a čelní sklo máte od sebe dost daleko.

Řidičská pozice by pro mne bývala ideální, kdyby šlo volant ještě trošku více přiblížit tělu. Takhle jsem musel volit lehký kompromis s řízením na pokrčenější nohy. Jde o milimetry, ale u auta tohoto výkonu chcete být pedant, co se ideálního komfortu k řízení týče.

Infotainment je pak soustředěn do digitálního přístroje za volantem. Stejně jako u modelu TT zde tedy chybí středový displej. Což o to, systém funguje dobře, je rychlý, moderní, čitelný. A vše tady zvládnete i bez středové obrazovky, včetně například systému Apple Carplay.

Jenže musíte přepínat, a tak nelze jen tak lovit v médiích a zároveň mít zobrazenou mapu navigace. Tohle řešení tak má svou daň, ale stále platí, že v rámci třídy jsou tady multimédia a spolupráce s celkovým rozhraním rozhodně na špičce.

Interiér R8 je jinak příjemné místo k životu, všechno je extrémně kvalitně zpracováno, úložných prostorů je relativně dostatek... Jen tomu prostě něco chybí. Nějaký dotek exkluzivity. Připadáte si tu trošku jako ve velmi luxusní prosklené kanceláři. Čisto, uklizeno, z kvalitních materiálů. Ale že by vám spadla čelist, to nikoli.

U desetiválcové R8 se vždycky všechno tak nějak točilo kolem motoru. A to nejen kvůli tomu, že na něj u verze kupé krásně vidíte skrze sklo a za šera či tmy je na něj po odemčení dokonce i posvíceno. Jde o to, jak vzácně skvělý tento agregát je.

Není tajemstvím, že jde o dílo Lamborghini, které najdete i v Huracánu. V rámci faceliftu posílil o deset koní na 620 koňských sil. Řeč je o výkonnější verzi Performance, která se dříve nazývala V10 Plus.

Tady nejde ani tak o to, že tohle auto je na stovce za 3,1 sekundy a zastaví se až na 331 km/h. Je totiž fantastické, že si dnes koupíte atmosféricky plněnou jednotku, která se radostně vytáčí přes osm tisíc otáček za minutu.

Právě charakter vysokootáčkového atmosférického motoru je pro R8 specifický. Je zajímavé, jak i motor o objemu 5,2 litru pod nějakých pět tisíc otáček prostě nejede.

Sice si v automatickém a komfortním módu klidně šoupne sedmý převodový stupeň už v nějakých 65 km/h a pobrukuje si na volnoběh. Ale když po motoru chcete akceleraci, musíte jej točit. Což je paráda. Jakmile totiž na manuální režim vyženete otáčky k omezovači a cítíte, jak intenzivních bylo těch pár posledních stovek, nic jiného už celý den dělat nechcete.

Rovněž reakce na plyn i přes novou instalaci filtru pevných částic je skvělá, stejně jako reakce dvouspojkové převodovky. U té máte vážně silný pocit, že zařadí snad ještě rychleji, než zatáhnete za pádlo.

To vše je doprovázeno skvělým zvukovým doprovodem. To tak nějak čekáte, vždyť tady ve výfuku žádné turbo ty zvukové orgie neruší. Jenže proti jsou nové hlukové předpisy. Alespoň částečně.

V jakémkoli módu pracují aktivní klapky. Tlačítko, kterým je natvrdo odblokujete, zmizelo, stejně jako volitelné sportovní „trumpety”. Jako citlivý řidič přesně cítíte, kdy je zvuk tlumen a kdy nikoli. Stačí motor více točit, a naštěstí si užijete pořádný zvukový doprovod, jak se sluší a patří. Na druhou stranu při klidnější jízdě o jednotce vlastně nevíte.

Fakt, že je motor umístěn za vašimi zády, nicméně ucítíte nejen při jízdě. Zaparkoval jsem auto v podzemních garážích a pryč byl asi dvě hodiny. I přesto, že bylo v garáži chladno, nastupoval jsem do neuvěřitelně dusného interiéru. Přes plexisklo a stěnu prostě motor vážně hodně topí. Ne že by to nevyřešila klimatizace za pár sekund, ale tohle u klasické koncepce nezažijete a je to zajímavá zkušenost.

Charakter motoru tolik vzdálený od „naturbených” moderních jednotek se přímo pojí i k zážitku z jízdy. Tohle auto vás totiž nebude děsit, i když přitlačíte na pilu. S výkonem se dá díky lineárnímu přísunu newtonmetrů krásně pracovat a typicky na výjezdu z utažené zatáčky si stačí nechat vyšší převodový stupeň a nemusíte se obávat, že byste na plyn šlápli příliš a auto by zmatkovitě hledalo trakci.

To i díky chytrému pohonu všech kol. Auto stále primárně výkon žene na zadek a powerslidy samozřejmě nejsou tabu, naopak. Rozhodně nečekejte prvotní nedotáčivost ve stylu starších osobních Audi.

V rámci vrozené bezpečnosti se při neurvalém zatočení samozřejmě hrne nejdříve přední náprava, ale povolením plynu se auto krásně a předvídatelně stočí do zatáčky, kde si potom všechno už vyřešíte rovněž plynovým pedálem. Že ale musíte být hodně neurvalí, abyste zmíněné ucítili, protože hlavně v táhlých zatáčkách má přední náprava neskutečné množství přilnavosti.

Na okresce se auto nenechá rozhodit ani na ošklivých vlnách a dírách. Krásně ve své zadnici cítíte, jak podvozek pracuje a celé auto se maximálně lehce zavrtí, rozhodně neposkočí a neudělá vám něco, co si prostě mezi svodidly v nepublikovatelných rychlostech nepřejete.

Podvozek je vůbec až neuvěřitelný. R8 má magnetické tlumiče a celkové naladění umožňuje to nejlepší ze dvou světů. Na komfortní či automatický režim nebudete věřit tomu, jak dokáže filtrovat ostré nerovnosti. Po silnici se tenhle supersport vážně nese jako cestovní kupé. Zejména tedy na nerovnostech, které lze vzhledem ke zdvihu kol fyzicky odfiltrovat. Pokud tuto mez překročíte, už to pochopitelně ucítíte. Ale znovu nikoli ránu, spíš takové „žuchnutí”.

A když pak jedete ostře, všechno to dostatečně ztuhne a zjistí. Vážně kouzelné.

Jestli si myslíte, že Audi R8 je supersportem, ve kterém se nedá žít, můžu vám říct, že jste na omylu. Sám jsem se v provozu několikrát nachytal, že si připadám, jako kdybych jel v úplně normálním autě. Máte dobrý výhled do všech stran, motor je v nízkých otáčkách tichý, podvozek filtruje, neruší vás ani hluk od kol či aerodynamiky.

A přitom si užijete spoustu zábavy. Samozřejmě že tohle auto je zběsile rychlé, jenže na poměry supersportů a na to, jakých výkonů dosahuje, máte pocit, že i pro méně zkušeného řidiče je tohle auto velmi příjemné. Prostě můžete přitlačit a nemyslíte si, že vás chce zabít v každé druhé zatáčce.

Je to vlastně dokonalé auto. Otázkou zůstává, jestli takový supersport vlastně má být. R8 vás klidně může vozit do práce a pobavit o víkendu na okruhu. Je ta určitá nedokonalost a šílenost, kterou si s běžně nepoužitelnými supersporty spojujeme, ve finále slabost, nebo věc, které se říká charakter?

Já vím jedno. Pokud chcete utratit nějakých 6 milionů za sportovní vůz a být si jistý, že jste své peníze utratili za dobře udělané auto, ze kterého je cítit, že si někdo dal záležet a nechcete jen šílenou víkendovku která vás možná rozesměje při každém nasednutí, ale možná se jí taky budete bát za volantem i před servisem, R8 je správná volba.