Článek
Semafory, na nichž se střídá červená a zelená barva, jsou dnes tak samozřejmé, že si jízdu městem bez nich nedovedeme představit. Na frekventovanějších místech by se z vedlejší ulice sotva dalo vjet na hlavní, nemluvě o odbočování doleva.
10 dopravních značek, které jste od autoškoly zapomněli
Automatické semafory v Praze fungují už 90 let; paradoxem je, že tam, kde se objevil ten první, dnes už semafor není. Tím místem je střed Václavského náměstí, v křížení s ulicemi Vodičkovou a Jindřišskou. Semafory tu byly dva a byly zavěšeny na ocelových lanech nad vozovkou.
Automatické řízení střídalo červené a zelené světlo po 23 sekundách; oranžová mezi nimi svítila 10 sekund. Semafor však mohl být řízen i ručně strážníkem. Ostatně, ručně ovládaný semafor v té době v Praze již tři roky fungoval, a to na křižovatce ulic Hybernské, Havlíčkovy a Dlážděné.
Mírná zima vybízí k celoročním pneumatikám. Nejsou ale pro každého
Střed Václavského náměstí byl v té době dopravně nejvytíženějším místem Prahy. Jak vyplývá ze záznamů ze sčítání motorových vozidel z let 1928 až 1930, zmíněnou křižovatkou během 12 hodin ve špičce projelo často i 17 000 aut. O instalaci semaforů na frekventovanou komunikaci se rozhodlo v souvislosti s rekonstrukcí vozovky na náměstí.
Semafor na dolním konci Václavského náměstí v Praze. Fotografie pochází z roku 1939.
Při ní byly tramvajové koleje z původní polohy při chodnících položeny do středu náměstí na vlastní zvýšené těleso a dvě dopravní návěstidla byla umístěna na křižovatku s Vodičkovou a Jindřišskou ulicí - jedno v každém jízdním pruhu Václavského náměstí - tedy ve směru nahoru i dolů.
Takhle to dopadá, když si cyklista myslí, že semafor je jen pro auta
První automaticky ovládané semafory veřejnost přijímala s nelibostí. Řidiči si stěžovali, že ve srovnání s ručně řízeným semaforem či s policistou, řídícím provoz v křižovatce, je zařízení zbytečně zdržuje v jízdě. I v tisku vycházely rozhorlené polemiky.
Kvůli dopravní novince vydalo dokonce policejní ředitelství v Praze vyhlášku, která se zabývala například způsobem řazení aut před křižovatkou. Platný uliční a jízdní řád z roku 1921 totiž o řízení dopravy na křižovatkách nic neuváděl a novelizován měl být až za rok.
První semafor na světě začal fungovat před 150 lety. Dlouho nevydržel
Třetí světelné dopravní zařízení v Praze bylo zprovozněno v dubnu 1930, tentokrát na dolním konci Václavského náměstí na křižovatce Můstek. A brzy následovala další čtyřsměrová návěstidla v centru Prahy a v přilehlých oblastech, která byla zavěšená buď nad jízdní dráhou, nebo na kovovém stožáru uprostřed křižovatky. Neobešla se bez řadiče s pevným programem pro automatické ovládání. Dobové prameny uvádějí, že v roce 1939 byly v Praze instalovány semafory celkem na 33 křižovatkách.
Semafor s tlačítkem pro chodce na sídlišti Červený vrch v Praze. Fotografie pochází z roku 1968.
Když za protektorátu zavedli Němci jízdu vpravo, prošel systém světelné dopravní signalizace v Praze výraznou proměnou. Původní čtyřsměrová návěstidla byla z centrální polohy nad křižovatkou vyměněna za jednosměrová zařízení na sloupcích při příjezdu na křižovatku, častokrát v kombinaci s přechodovým návěstidlem pro chodce, jak je běžné dnes.
Dnes semafory řídí veškerou dopravu v Praze, vybaveny jimi jsou všechny důležité křižovatky. V metropoli je dnes celkem přibližně 700 semaforů, z toho asi 130 je na světelných přechodech pro chodce, a velká většina funguje nonstop. Řada z nich v noci funguje v tzv. celočerveném režimu, kdy všude svítí červená, i když nikde nikdo nejede. Když se z některé strany objeví auto, semafor ho zaznamená a rozsvítí mu zelenou.
