Článek
Východoněmecký automobil Wartburg zůstává ve stínu menšího a slavnějšího trabantu, ve své době ale těchto celkem majestátních dvoutaktů jezdily i po československých silnicích desetitisíce. Podobně jako za menším bratříčkem zůstávaly i za „warťasem” oblaka dýmu, také on ale majitelům poskytoval spolehlivé služby. Poslední wartburgy sjely z výrobních pásů v Eisenachu 10. dubna 1991, jen tři týdny předtím, než se definitivně rozloučil i trabant.
Motor wartburgu byl sice dvoutakt jako u trabanta, na rozdíl od něj byl ale vodou chlazený a disponoval třemi válci o objemu 900 a později 992 ccm a zhruba dvojnásobným výkonem – až 50 koní. Jeho původ je možné vystopovat do doby před druhou světovou válkou, kdy firma DKW vyvíjela vůz později vyráběný jako dvoudveřová IFA 9.
Z něj první wartburg převzal i přední poháněnou nápravu a odpružení. Typ, který nesl označení 311 a který začal z bran továrny vyjíždět v roce 1956, patří dodnes k nejelegantnějším vozům východní provenience.
Automobil s oblými tvary se vyráběl v řadě variací – základem byl čtyřdveřový pětimístný sedan, existovaly i kombi, kupé nebo kabriolet. Právě „třistajedenáctka” patří mezi sběrateli k ceněným kusům, zachovalé se v Německu prodávají v přepočtu za půl milionu korun i dráž.
Devět let po představení modelu 311 přišel do výroby mezityp, označený 312, který v karoserii stávajícího modelu skrýval podvozek teprve chystaného typu 353. Všech provedení tohoto vozu se vyrobilo na 300 tisíc kusů.
Wartburg 353 byl veřejnosti představen na lipském veletrhu v roce 1966 a tehdy asi nikdo netušil, že jen s dílčími úpravami bude z výrobních pásů sjíždět celé čtvrtstoletí. Karoserie nového typu ztratila téměř vše z elegance předchůdce, její tvary ze všeho nejvíc připomínaly několik vzájemně pospojovaných krabic. Co ale zůstalo, byl velký vnitřní prostor – tentokrát ale jen sedanu, kombi a později vyvinutého pick-upu – a také zoufale zastarávající dvoutaktní motor.
Konstruktéři v NDR sice přišli s několika návrhy na novou pohonnou jednotku (včetně Wankelova motoru s rotujícími písty), případně na celý nový vůz. Už v roce 1968 se ve vývojovém oddělení VEB Automobilwerk Eisenach zrodil wartburg kupé se zbrusu novou karoserií z plastu a motorem od Renaultu.
Ze spolupráce s francouzskou automobilkou ovšem nakonec sešlo a bez výsledku v podobě produkčního vozu skončil i několikaletý vývoj automobilu, který měl vznikat v kooperaci NDR a ČSSR. Z plánů zůstalo jen několik osamocených prototypů v muzeích v České republice a Německu.
Nového motoru se wartburg podobně jako věrný souputník trabant dočkal až na konci kariéry v roce 1988. I v jeho případě se jednalo o pohonnou jednotku z produkce Volkswagenu, a to o objemu 1,3 litru. Ani nový motor, kvůli kterému museli konstruktéři wartburg podstatně předělat, ale zastaralý automobil nemohl zachránit. Konec výroby tak přišel přesně před 30 lety, 10. dubna 1991, po zhruba 1,4 milionu vyrobených kusů.
Výroba aut v Eisenachu má bohatou tradici. První vůz se jménem Wartburg (podle blízkého hradu) vznikl ve francouzské licenci už v roce 1898. Začátkem 20. století začala továrna vyrábět auta pod značkou Dixi a v roce 1928 celou firmu převzalo BMW. „Bavoráky” se zde vyráběly až do roku 1942, kdy dostala přednost válečná výroba.
Po válce se Eisenach ocitl v sovětské zóně a zařízení poničené továrny mělo skončit v SSSR. Nakonec se ale do továrny vrátila výroba aut, z bran vyjížděly předválečné modely, od roku 1951 pod označením EMW – v té době totiž obnovila výrobu i bavorská továrna a prosadila svá práva na značku (všechny „bavoráky” z let 1945 až 1951 tedy pocházejí z Eisenachu).
V polovině 50. let nakonec přišlo nové zadání a továrna se z luxusních šestiválců přeorientovala na dvoutakty pro širší okruh zákazníků. Automobilový průmysl z Eisenachu ale neodešel ani po roce 1991, dnes za městem vznikají vozy Opel.