Před 70 lety vzniklo první opravdové ferrari

Byl to nadšenec do automobilů. Byl to nadšenec do závodních aut. Miloval vše, co voní benzínem. A tak se rodák z Modeny krátce po první světové válce pokoušel prosadit jako automobilový závodník.

Už v polovině 20. let ale přesedlal na dráhu manažera, volantu se ovšem definitivně vzdal teprve v roce 1932, kdy již třetím rokem na okruzích závodily vozy z jeho vlastní stáje nazvané Scuderia Ferrari. Ta používala vozy Alfa Romeo a není divu, že koncem 30. let automobilka pověřila právě Enza Ferrariho vedením tovární závodní divize.

V té době už bylo ve světě automobilových závodů známé nejen Ferrariho jméno, ale také logo. Vzpínajícího se hřebce převzal v roce 1923 na žádost matky italského leteckého esa z první světové války, hraběte Franceska Baracci. Umístil ho na žlutý štít (barva Modeny) a přidal písmena SF, tedy Scuderia Ferrari. Červená, tak typická pro Ferrari, pak byla mezi válkami italskou národní barvou v automobilových závodech, podobně jako Britové závodili v zelených a Němci ve stříbrných vozech.

Začátkem druhé světové války ještě Ferrari (který v té době nesměl kvůli smlouvě s Alfou Romeo používat vlastní jméno) stačil vyrobit první vlastní vůz, který se ale objevil jen v jednom závodě.

Počátky značky Ferrari se tak datují až do roku 1947, kdy se na závodech v Piacenze představil model 125S, poháněný jedenapůllitrovým vidlicovým dvanáctiválcem. Premiéra skončila neslavně, protože vůz nedojel, už o 14 dní později ale vyhrál závod v Římě a cesta ke slávě se otevřela.

V roce 1952 se stal Alberto Ascari s ferrari poprvé mistrem světa formule 1 a titul o rok později obhájil. Od té doby jezdci ve ferrari nasbírali dalších 14 titulů. Do rudých vozů usedali takoví jezdci jako Juan Manuel Fangio, Niki Lauda, Alain Prost či Michael Schumacher. Stáj také celkem šestnáctkrát získala Pohár konstruktérů, další úspěchy sbíraly také cestovní vozy.

Ale Ferrari nejsou jen závodní automobily. Za proslulost firma vděčí i silničním vozům. Enzo Ferrari sice měl ke svým zákazníkům rezervovaný vztah – říkal, že to jsou mnohdy snobové –, na druhou stranu ale pomáhali financovat závodní stáj.

Finanční problémy koncem 60. let přivedly firmu do náruče Fiatu, Enzo, přezdívaný Il Commendatore a proslulý autoritativním stylem řízení, si ale svůj vliv udržel až do své smrti v roce 1988 (zemřel ve věku 90 let).

Během sedmi desítek let vyjelo z bran továrny nepřeberné množství typů, jejichž karosérie navrhovala ta nejslavnější italská designérská studia. Nejčastěji Pininfarina, ale i Scaglietti, Bertone či Vignale. Technika včetně motorů ale pocházela vždy z vlastního vývoje.

K nejznámějším modelům patří typ 250 Testa Rossa (1957) či skoro jmenovec, Testarossa z roku 1984. Proslulý byl i typ Dino (1969), pojmenovaný po synovi Enza Ferrariho, který zemřel v pouhých 24 letech.

Z novější produkce nejvíce emocí vzbudily modely F50, Enzo nebo hybridní LaFerrari. Automobilka sice výrazně navýšila produkci – před deseti lety vyráběla kolem 4000 vozů, loni to byl dvojnásobek –, přesto ale poptávka výrazně převyšuje nabídku.

Velký zájem vyvolalo i loňské uvedení společnosti na burzu, po akciích se jen zaprášilo. Hlavní slovo ale i nadále má rodina Agnelliů (ovládá i kdysi mateřský Fiat), které patří 22 procent firmy, desetinu vlastní Ferrariho druhorozený syn Piero.

Ferrari se v současné době nebývale daří. V roce 2016 bylo prodáno 8014 vozidel a toto číslo by se mělo stále zvyšovat. Plán je, že v roce 2019 chce italská značka prodat 9000 aut.