Před 55 lety se Rumuni dočkali vlastního auta

Ještě předtím, než se začal vyrábět na svou dobu pokrokový sedan s motorem vpředu a pohonem předních kol, který skončil třetí v anketě o evropský Automobil roku 1970, si Rumuni vyzkoušeli produkci osobního renaultu s modelem Dacia 1100.

To byl ve skutečnosti Renault 8 - hranatý vůz s motorem vzadu a pohonem zadních kol - skládaný zpočátku prakticky kompletně z dovezených dílů. Až časem přibyly domácí pneumatiky nebo další díly. Během tří let (1968 až 1971) vzniklo přes 30 000 kusů.

V létě 1969 pak začala produkce rumunské verze „er dvanáctky“, a to prakticky ve stejné době, jako ve Francii začali vyrábět originál. Ani Dacia 1300 se první roky neobešla bez dílů dovážených z Francie, postupem času ale jejich podíl klesal. Podobně jako další východoevropské automobilky - třeba jugoslávská Crvena Zastava - ale rumunská továrna doplatila na málo výkonné hospodářství a nedostatek peněz na inovace a vývoj (či alespoň koupi licence) zbrusu nového vozu.

Ve Francii vyjel poslední Renault 12 z továrny v roce 1980, kdy už byl na trhu jeho nástupce R18, a v červenci 2004, kdy v Rumunsku končila výroba původní dacie, už byla na trhu v této kategorii druhá generace laguny (případně o něco menší druhá generace modelu Megane). Rumuni během let u dacie provedli spíše kosmetické změny, měnila se přední část, kromě sedanu a kombi se vyrábělo i kupé, hatchback nebo pick-up, základ ale až do konce výroby zůstával stejný jako v roce 1969.

Továrna sice od 80. let vyvíjela nový vůz, který se později na trhu objevil v roce 1995 pod názvem Dacia Nova a ze kterého vznikly i typy SuperNova a Solenza, nový impulz jí dal ale spíše příchod Renaultu před 25 lety.

Pod taktovkou nového majitele nejen v roce 2006 skončila produkce původního vozu (posledním ze zhruba 2,5 milionu exemplářů byl pick-up), ale hlavně se začalo s výrobou novodobých dacií, které na trhu slaví úspěch díky kombinaci osvědčené techniky a příznivé ceny.